Vlastenský slovník historický/Litoměřice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Litoměřice
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 444–445. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Litoměřice

Litoměřice, někdejší krajské město na Labi v severních Čechách, o němž sáhají zprávy až do X. století, v kterémž uvádí se župa Litoměřická, jež hraničila s župami Bílinskou, Děčínskou, Pšovskou, Dřevíčskou a Žateckou. Župu tu zalidňovalo zvláštní plémě Litoměřici čili Lutoměřici (potomci Lutomírovi). Ve válce Neklana s Vladislavem přidržovala se župa L-cká knížete Pražského. Sídlem župy byl hrad L-cký, kde bylo potom i arcijahenství. Podhradí zdejší bylo stanoviskem lodí labských, hlučným tržištěm, sídlem četných řemesel, jakož i celništěm knížecím, čímž vším obyvatelé velice se obohacovali. Roku 1057 založil tu kníže Spitihněv II. chrám kolegiatní sv. Štěpána s proboštem. V XIII. století vysazeno jest město L. na spůsob německý dle práva Magdeburského. Roku 1233 založil v L-cích Pražský biskup Jan II. klášter minoritský, do něhož později dominikani uvedeni. Král Jan potvrdil starší výsady města a novými je rozhojnil. Za něho usadili se v L-cích křižovníci s červenou hvězdou, kteří tu již r. 1327 měli špitál. Právo Magdeburské, jímž se obec řídila, mělo v L-cích svou kmetskou stolici, která byla zároveň vrchním čili odvolacím soudem nejen pro okolní vesnice městu poddané, než i pro všecka města království Českého, která se týmž právem městským spravovala. Ve věcech pochybných obraceli se kmetové do Magdeburka, což však roku 1547 Ferdinand I. zakázal, podřídiv soud městský novému apelačnímu soudu na hradě Pražském. Také králové Karel a Václav IV. rozmnožili L-cům výsady jejich. Ve válkách husitských zůstávalo město s počátku v poslušenství krále Sigmunda, který se tu častěji zdržoval. Žižka r. 1421 silně L-c dobýval, ale město raději se vzdalo Pražanům, jenž ustanovili tu hejtmanem Hynka z Valdšteina, který se r. 1423 Táborům ubránil. Roku 1424 postoupili Pražané L-c knížeti Sigmundu Korybutovi. Zatím se zde učení husitské rozmohlo tou měrou, že město L. stálo potom vždy při straně podobojí. Roku 1494 odbýván v L-cích sněm, tak i r. 1547, když Ferdinand I. svolával sem stavy zemské na tažení proti kurfirštu Saskému. Po bitvě Mühldorfské propadly L. jako mnoho jiných měst trestu pro odboj, i odňaty jsou jim od krále všecky statky a privilegia, kteréž však později jsou jim zase navráceny. Po bitvě Bělohorské stihl L. týž osud jako celou zem Českou, obyvatelé nuceni jsou k víře katolické, a kdo se nechtěl obrátit, musil se vystěhovat. Tím pozbylo město veliké části obyvatelstva svého, kteréž nahraženo stěhujícími se sem cizozemci, tak že město ryze české v prošlém čase skoro v čistě německé se proměnilo. Roku 1630 založil tu Ferdinand II. kolej jesuitskou, asi v stejné době také založen klášter kapucínský. Roku 1631 zmocnili se města Sasové, musili je však již následujícího roku opustiti; r. 1639 je Švédové vydrancovali. R. 1655 založeno v L-cích biskupství, a prvním biskupem učiněn tamější probošt Maximilian Rudolf svob. pán Šlejnic.