Vlastenský slovník historický/Kepler

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kepler
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 337–339. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Johannes Kepler
Heslo ve Wikipedii: Johannes Kepler

Kepler Jan, slavný hvězdář, nar. 27. pros. 1571 v Magstattu ve Virtembersku, dosáhl r. 1591 v Tubinkách hodnosti mistrovské, a obírav se záhy s oblibou studiemi mathematickými nabyl brzy dobré pověsti co hvězdář, tak že povolán jest do Štýrského Hradce za profesora mathematiky na tamější stavovské gymnasium. Když r. 1596 arcikníže Ferdinand (potomní císař Ferdinand II.) ujal se osobně správy svých zemí nitrorakouských a zrušiv svobodu náboženství i také gymnasium stavovské učitele jeho i všecky ostatní protestanty ze země vypověděl, jediný K. k přímluvě jesuitů, kteří byli nalezli zalíbení v jeho učených pracích, směl i dále přebývati v Hradci a bráti jako dříve své služné. Z toho stavu vždy nejistého vytrhlo jej pozvání Tychona Brahe, tehdáž při dvoře Rudolfa II. v Praze meškajícího, aby přijal místo pomocníka v jeho pracích. K. nabídnutí to přijav odebral se v lednu 1600 do Čech, ale teprv po mnohých nesnázích a mrzutostech, majících příčinu v ustavičné finanční nouzi císařově, obdržel r. 1601 místo dvorského mathematika, při čemž měl Tychonovi býti při ruce v jeho pracích, jmenovitě quoad calculum. Když pak ještě téhož roku Tycho Brahe zemřel, obdržel K. jeho místo s ročním platem 1500 zl., na onen čas znamenitým. Nyní nastala nejskvělejší doba v jeho živobytí. V Praze, kde vládl nejhojnějším materialem po Tychonovi pozůstalým a výbornými jeho nástroji, učinil K. své slavné objevy, z Prahy ohlásil světu své první dva zákony. Ale již r. 1602 musil výtečné nástroje Tychonovy vydati zeti a dědici jeho Tengnaglovi, v kteréž nesnázi vypomohl mu příznivec jeho šlechtic Hofmann, který již dříve v peněžitých nesnázích jeho mu býval podporou, zapůjčením mu k jeho pozorování svých vlastních nástrojů. Mimo to Tengnagel pronásledoval K-a všelijakým křivým osočováním, a k nepříjemnostem takovým přistupovaly opětně všední starosti života, když K-ovi služné jeho bylo velmi nepravidelně vypláceno. V trampotách svých nacházel K. částečné úlevy v obcování s muži podobných snah vědeckých, z nichž jmenovitě uvádíme mistra Martina Bacháčka, slavného doktora Jesenského a Justa Byrgia, cís. mechanika. Při všech těch nesnázích neustával K. ve vědecké činnosti své. Z rozličných spisů, které K. té doby v Praze vydal, obzvláště optika jeho působila hluk v učeném světě, odevšad docházelo ho znamení uznalosti, a svazky jeho s učenci Pražskými staly se ještě užší a vroucnější, jmenovitě s Martinem Bacháčkem, s nímž toho času v koleji Václavově společná pozorování činil, ba u něho i nějaký čas bydlel. V dobu tu jednalo se o přiměřenou opravu university Pražské, po jejímž provedení určeno bylo pro K-a místo profesora mathematiky; avšak nepřišlo k tomu. Teprv ale roku 1609 objevil se genius K. v úplném svém lesku, když ve spise Astronomia nova ohlásil udivenému světu své první dva zákony: že planety pohybují se v elypsech, v jichž jednom ohnisku nalezá se slunce, a že planety při oběhu svém v stejných dobách opisují svým provodičem (radius vector) plochy stejně velikého obsahu. K-ova sláva dosáhla nyní svého vrchole, ale následek toho pro něj nemilý byl, že tím více byl obtěžován otázkami astrologickými, vznášenými naň od povýšených osob, ba od samého císaře, neboť v obecném mínění onoho věku astrologie neodlučná byla od astronomie. Jakkoli K. již dříve (1602) proti takovému mínění byl vystoupil spisem Nova dissertiuncula de fundamentis astrologiae, viděl se nyní pohnuta opětně se opříti proti té pověře, což učinil r. 1610 spisem Tertius interveniens, avšak tak, že ačkoli zavrhoval mínění, že by sestavení hvězd při narození člověka mělo působení na budoucí osud jeho, nicméně připouštěl vliv jejich na povahu jeho. Roku 1611, když císař Rudolf následkem vpádu Pasovských musil se vzdáti vlády a držán co vězeň na hradě Pražském, byl mu jedinou a poslední útěchou jeho mathematicus a astrolog K., který vytrval při něm věrně až do brzké jeho smrti. Též za nového císaře Matiáše podržel sice K. úřad svůj, ale služba jeho byla mu nyní ještě nepořádněji vyplácena, tak že začasté skutečnou nouzi trpěl. V takových okolnostech přijal pozvání do Lince za učitele na tamějším gymnasiu, a r. 1613 se tam přestěhoval, podržev při tom svůj úřad dvorského mathematika. V Linci vydal r. 1619 Harmonices mundi libri quinque, v kterémžto spise ohlásil učenému světu svůj třetí zákon, že čtverce oběhových časů planet mají se k sobě tak, jako kostky jejich prostředních vzdáleností od slunce. Odejitím z Prahy však nezbavil se K. starostí a trampot, které jej provázeti měly až do hrobu. Nejprv musil hájiti matku svou proti nařknutí z čarodějnictví, pro kteréž stíhána jest soudně po celých pět let, tak že mu jen stěží se podařilo vymoci její propuštění. Potom vždy marně dovolával se zadrženého svého platu za císařem, i jakkoliv od Ferdinanda II. též potvrzen byl v úřadě dvorského mathematika, ani osobní audiencí u něho nemohl dosáhnouti zaplacení svého, i obdržel místo peněz jen poukázky na jisté sumy, kterých si měl dobývati na rozličných městech říšských, z kterých ale jenom částky obdržel, neb na ostatek dal zápověď všemohoucí tehdáž vévoda Fridlandský, který těch peněz k válečným účelům potřeboval. V té době nicméně vydal K. znamenité dílo Tabulae Rudolfinae (1627), za kteréž sice některá knížata, university i zámožnější učenci K-ovi znamenité sumy posílali, což ale všecko strávil veliký náklad na vydání toho díla. Když konečně císař odkázal jej s jeho žádostí o zaplacení na vévodu Fridlandského, K. odebral se k němu do Zahaně. Valdštein přijal jej do své služby, ale K. v ní dlouho nevytrval. Nechtěje se vévodovi propůjčovati k astrologickému hádání, a nemoha ani na něm obdržeti peněz, odebral se do Řezna, chtěje tem na říšském sněmě pohledávati svého práva, ale nevyřídiv ničeho zemřel tam 15. listopadu 1630 v bídě, maje za císařem 29.000 tolarů k požadování.