Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/Kancléř

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Kancléř
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 312.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kancléř

Kancléř (lat. cancellarius), představený kanceláře. V středověku tak slul úředník při osobě panovníkově, který vyhotovoval veřejné písemnosti od něho vycházející a opatroval zároveň pečeť státní. Bývaly to prvotně větším dílem osoby duchovní jakožto v písmě nejzběhlejší. Později vyvinul se z toho vysoký úřad kdvorských neb státních, v Čechách nejvyššími k-i zvaných. Tento úřad byl v Čechách za starších dob spojen obyčejně s proboštstvím Vyšehradským, a první známý nejvyšší k. jest Jurata, r. 1140 připomínaný. Když králové Čeští z rodu Habsburského přeložili své sídlo z Prahy do Vídně, nejvyšší k. království Českého i s kanceláři českou též se tom přestěhoval a napotom stálé sídlo ve Vídni měli až do zrušení kanceláře české (v. Kancelář). — K-i nazývali se také přednostové obecních kanceláří větších měst.