Vlastenský slovník historický/Kříž

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kříž
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 398–399. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Křížové výpravy

Kříž, tolik co válka křížová (cruciata), t. j. válka proti pohanům nebo kacířům, která bývala od papežů hlásána zvláštními bulami křížovými, které těm, kdo by do války táhli k. na se vzavše (t. j. znamení k-e na šat připiavše, odkud sluli křižáci) slibovali všelijaké výhody, obyčejně odpustky. První války křížové podnikány byly proti Saracenům k osvobození Svaté země a hrobu Páně; později sloužily co zástěra podmanitelských choutek, když hlásán k. pod záminkou rozšiřování křesťanství proti národům pohanským k uvedení jich ve služebnost, na př. proti Prusům a Litvanům. Záhy však zvykali si papežové hlásati k. také proti kacířům k vyhlazení jich, jakož se dálo proti Albingenským a Husitům. Někdy stávalo se také, že papežové hlásali k. proti osobním nepřátelům svým, vyzývajíce křesťanský svět, aby jim pomáhal proti nim. Taková křížová válka, hlásaná proti Ladislavovi králi Neapolskému, dala původ nepokojům husitským, když se jí opřeli Jan Hus a Jeronym Pražský slovem a přátelé jejich skutkem.

Kříž 1) měšťan Pražský a kramář, který co příznivec národnosti české a snah reformatorských ku konci XIV. století daroval městiště Skalské řečené, na místě nynějšího domu pod č. 255 na náměstí Betlemském, k vystavění kaple, při níž zřídil Hanuš z Milheimu kazatele českého. K., založiv v nové kapli oltář sv. Markéty, sv. Kateřiny a jiných ss. panen, nadal k němu druhého kněze. Podací právo na beneficium toto zůstavil K. sobě a dědicům svým. Mimo toto nadání založil K. při kapli bursu studentskou, za živobytí svého usazoval tam sám studenty, po smrti jeho vykonávali to starší tři mistři koleje Karlovy národu Českého; správu nad bursou vedl kazatel. K-ův syn Václav daroval pak r. 1419 pro tytéž studenty přední část domu svého vedle kaple s komnatou nad domovními dveřmi, jizbou při zemi a sklepem pod touž jizbou i jizbami nad ni položenými. K., požívaje všeobecné vážnosti, jmenován byl od královny Polské Hedviky s jinými muži plnomocníkem ke zřízení koleje pro litevské studenty v Praze, kteří by potom doma křesťanství rozšiřovali. — 2) Oldřich K. z Telče, jeden z nejpilnějších písařův XV. století, narozen v Telči v první polovici století téhož, byl nejprv učitelem v Soběslavi, pak na Vyšehradě, načež oddav se stavu duchovnímu vysvěcen jest r. 1463 na kněžství a byl po sobě vikářem, pak kazatelem u sv. Víta na hradě Pražském, 1465 stal se kanovníkem na Vyšehradě, odkud však r. 1467 přesídlil do Plzně, v letech 1476—77 byl altaristou a kazatelem v Soběslavi, a r. 1478 vstoupil do kláštera augustinianů v Třeboni, kde žil až do r. 1502, v kterémž nejspíše zemřel. K. od r. 1435 až do r. 1495 zhotovil dlouhou řadu rukopisů, větším dílem přepisů děl cizích, mezi nimiž však nacházejí se také některá původní sepsání jeho, která však dosavad nejsou zjištěna. Jmenovitě prý se s oblibou zanášel hvězdářstvím, a některé jeho spisy z oboru toho nacházely se ještě v druhé polovici XVIII. století v bibliotéce kláštera Třeboňského. Z cizích sepsání zachovaly se přepisem jeho mezi jinými Přísloví Flaškova a tak zvaná Píseň Závišova. Rukopisy K-ovy nacházejí se větším dílem v archivu Třeboňském a v universitní knihovně Pražské.