Vlastenský slovník historický/Hrubý

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hrubá Skála	Hrubý	Hruden

Údaje o textu
Titulek:	Hrubý
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 196–197. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Řehoř Hrubý z Jelení
Heslo ve Wikipedii: Hrubí z Jelení
Související články ve Wikipedii: Řehoř Hrubý z Jelení, Zikmund Hrubý z Jelení

Hrubý z Jelení (Gelenius), rodina patricijská podobojí, z níž prosluli 1) Řehoř H. z Jelení, narozený v Praze uprostřed XV. století, jenž oddav se záhy umění liternímu odebral se za příčinou vyššího vzdělání do ciziny, a jmenovitě do Vlach, kde právě humanismus a klasické studie v nejlepším květu byly. Vrátiv se do vlasti usadil se v Praze a oženil se. Požívaje pro svou učenost, rozšafnost a šlechetnost všeobecné vážnosti u svých spoluobčanů, rád vídán byl též u dvora krále Vladislava, neméně i manželka jeho, kterou sobě zvláště královna Anna byla oblíbila. Řehoř žil v přátelských poměrech se všemi tehdáž vynikajícími krajany svými, jmenovitě s Viktorinem Kornelem ze Všehrd a Bohuslavem Hasišteinským z Lobkovic, při jehož učených besedách vždy přítomen býval a jehož sobě nad jiné šlechtice vážil. S Viktorinem ze Všehrd pak spojovala jej společná snaha o vzdělání a ušlechtění jazyka domácího dle vzoru jazyků klasických. I obětoval prázdný svůj čas tomu, aby krajanům svým výborné spisy latinské v dobrých překladech českých do rukou podal. Učený a šlechetný vlastenec ten zemřel v Praze 7. března 1514. Z četných jeho překladův uvádíme: Fr. Petrachy knihy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí (v Praze 1501), téhož Rozmlouvání o pravé moudrosti (v Prostějově 1551), Jana Joviana knihy o statečnosti válečné (v Praze 1819), Er. Rotterodamského chvála bláznovství (tamt. 1864), J. A. Campana knihy, kterak má úřad spravován býti (tamt. 1513), Ciceronův Laelius (tamt. 1818) a téhož Paradoxa (v Hlasateli 1818), Bohuslava z Lobkovic list Petrovi z Rožmberka o právě království Českého (v Praze 1818). — 2) Sigmund H. z Jelení, syn předešlého, nar. 1497 v Praze, veden byl hned od dětinství k umění liternímu, a již v 13. roce poslán do Vlach k důkladnějšímu vzdělání pod pěstounstvím Václava Píseckého, přítele otcova, a po jeho smrti r. 1511 pod dohledem jiných výtečných učenců. V Italii důkladně se naučiv jazyku řeckému navštívil středomořské ostrovy řecké a vlaské, pak Francii a Německo. Vrátiv se do Prahy přiučil se tu od Auregalla také jazykům východním, načež po několik let vyučoval soukromě jazyku řeckému. Nemoha dosáhnouti profesury na universitě Pražské přijal r. 1524 pozvání Erasma Roterodamského, aby se v Basileji uvázal ve správu nových vydání klasikův latinských a řeckých, jež tamní knihtiskař Jan Frobenius byl podnikl. V tom povolání setrval Sigmund plných třicet let, jednak opraviv nesčíslná porušená místa v starých spisech klasických, jednak přeloživ mnoho řeckých a jiných spisů trefně na jazyk latinský, jakož i sepsav sám několik vzácných děl učených, obíraje se vedle toho také uměním ryjeckým ve mědi a dřevě. I roznesla se brzy pověst o hluboké jeho učenosti a umělecké spůsobilosti po celé střední a západní Evropě, a zhusta jej navštěvovali v Basileji mužové učení, jakož i synové a chovanci jejich v Basileji studující, obzvláště pak přicházeli do jeho domu Čechové a Moravané, jmenovitě takoví, jenž k učení bratrskému se hlásili, též Poláci, Charváti a jiní Slované, zpívajíce u něho národní písně své. Sigmund nepřijav žádného z četných pozvání od rozličných universit, ani r. 1540 pozvání do Prahy ke dvoru královskému, setrval při jednotvárném a tichém životě svém až do své smrti, která jej zastihla r. 1554, právě když překládal spisy mučenníka Justina z řečtiny na latinu. Z jeho spisů zasluhuje pozornost Lexicon symphonum, v němž sestavuje příbuzná slova jazyků řeckého, latinského, slovanského a německého.