Vlastenský slovník historický/Hradčany

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
z Hradce	Hradčany	Hradec

Údaje o textu
Titulek:	Hradčany
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 191–192. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hradčany

Hradčany, čtvrtá tak nazvaná čtvrt hlavního města Prahy před hradem, založeny byly v první polovici XIV. století, avšak ne před rokem 1310, poněvadž v čas bitvy, svedené zde roku toho mezi šlechtou českou a válečným lidem Jindřicha Korutanského, bylo tu ještě otevřené místo. H. však nebyly založeny co město královské, nýbrž byly poddanným městečkem náležejícím k purkrabství Pražskému, pročež zdá se, že byl zakladatelem jejich některý purkrabí Pražský, nejspíše pan Berka z Dubé, jenž tento úřad zastával za nejdelší čas panování krále Jana. Objem starých H-n až do roku 1376 byl mnohem skrovnější než nyní, zdi městské táhly se totiž od příkopu před velikými vraty zámeckými po kraji zámecké hory na polední straně až k nynějšímu placu Loretánskému, na půlnoční straně rovněž tak daleko, tedy asi k nynějšímu Novému světu. Od jednoho tohoto konce ke druhému šla zeď na západní straně města přes přič zámecké hory. Na straně východní proti hradu nebylo žádných hradeb. Do města vedlo pět bran větších neb menších: 1) brána, do které se jezdilo z Malé Strany, kde nyní jsou schody vedoucí k masným krámům Hradčanským; 2) fortna po straně Loretánské ulice, ku které chodilo se nynější Hlubokou cestou; 3) brána Strahovská, ze všech nejhlavnější, na konci Loretánské ulice k Loretánskému placu; 4) brána v pozdějších časích Špitálskou nazývaná, někde v přední Novosvětské ulici za někdejším špitálem Hradčanským (nynějšími kasárnami dělostřeleckými); 5) branka vedoucí dolů do Brusky (na konci Uršulinské ulice). H. vysazeny byly beze všeho přivolání osadníků z ciziny, pouze obyvatelstvem domácím, dle práva Magdeburského. Nejstarší zachované soudní knihy Hradčanské jsou z roku 1350, zápisy do nich dály se záhy jazykem českým. Purkrabí Pražskému náležela co vrchnosti nad H. tatéž práva, jako králi nad městem královským; též měl z nich podobné příjmy. Obecní úřad skládal se z rychtáře a ze šesti konšelů. Rychtu propůjčoval nejvyšší purkrabí obyčejným spůsobem dočasného pronajímání, a od něho vycházelo rovněž sázení konšelů. Purkmistrů zdá se že nebylo. Obyčejným vykonavatelem práv nejvyššího purkrabí nad městem byl místopurkrabí hradu Pražského. On v důležitých věcech zasedal s rychtářem a s konšely sám také v lavicích. R. 1376, když obyvatelstvo H-n již bylo valně vzrostlo, osazen jest Pohořelec za tehdejší branou Strahovskou co předměstí Hradčanské, a v krátké době celé jeho prostranství pokryto domy. Avšak za válek husitských H. zároveň s Malou Stranou na větším díle zpustošeny jsou, a jen ponenáhlu se zase zotavovaly. Roku 1547 o tak zvaném krvavém sněmě dála se na náměstí Hradčanském poprava oněch čtyř osob, které Ferdinand I. vybral z velikého počtu odbůjných stavů ku potrestání smrtí. Pohořelec časem s H. v jedno splynul, také hrad Pražský zahrnut v obvod H-n, jakož i Strahov, a město takto rozšířené jest r. 1598 od Rudolfa II. na město královské povýšeno, i mělo odtud svou vlastní správu až do císaře Josefa II., který všecka čtyry města Pražská spojil pod jediný magistrát. Během XVI. i následujících století naplnily se H. nádhernými paláci šlechty české, z nichž vynikal nad jiné až do nedávna palác Černínský, nyní v kasárny obrácený.