Vlastenský slovník historický/Hlavsa

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
z Hlavačova	Hlavsa	Hlohov

Údaje o textu
Titulek:	Hlavsa
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 170–171. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hlavsové z Liboslavi

Hlavsa z Liboslavě 1) Jan, narozen v druhé polovici XV. století ve Stříbře z rodu nízkého, nabyv znamenitého vzdělání vstoupil do služby veřejné, byl 1497—99 písařem českých desk lenních, a bohatě se oženiv stal se váženým měšťanem Starého města Pražského. Roku 1502 přijat jest do rady městské, v niž potom mnohá léta sedával a v letech 1515—17 i přední místo co primator držel. R. 1506 tisknouti dal společně s několika přáteli ve vlaských Benátkách biblí českou. Jsa muž obzvláštní rozšafnosti a výmluvnosti míval co vyslanec obce Pražské platné účastenství v tehdejších sněmích, v jednání s pány a rytířstvem za doby sporů jejich se stavem městským a v poselstvích ke králi do Uher i jinam konaných, a spravoval i důležité úřady zemské. Za tyto zásluhy své byl od krále Vladislava spolu s Václavem Sovou a jinými příbuznými nadán erbem a predikátem z Liboslavě, jmenován hofrychtéřem měst královských, a r. 1522 od krále Ludvíka při korunování královny Marie i na rytířství pasován. Když r. 1523 týž král, nespokojen s úředníky zemskými, mezi nimiž byl také tehdejší hofrychtář Jan Pašek z Vratu, primator Starého města Pražského, je všecky s jich úřadu ssadil, jmenován jest H. znovu hofrychtéřem král. měst a při prvním obnovení rady spojené tehdáž obce Staro- a Novoměstské (14. bř. 1523) i primatorem obce této. Z toho vznikla veliká kyselost mezi oběma soupeři, H-sou a Janem Paškem, kterýžto poslední, muž ctižádostivý a násilný, použil nově nastalých sporů náboženských k soběckým účelům. H. totiž stál v čele strany, která přála novému učení Lutherovu, kdežto strana přísných kališníků, jí odporná, všemožně hleděla zachovati kompaktata. Pašek tedy, postavě se v čelo této druhé strany, spojil se s administratorem dolejší konsistoře Havlem Caherou, druhdy rozšiřovatelem, nyní odpůrcem luteránství, a oba rozličnými úskoky a piklemi spůsobili, že při nejbližším obnovení rady městské (14. bř. 1524) H. z rady byl docela vytištěn, a Pašek za primatora a přívrženci jeho za konšely zvoleni. Tu jsou předešlí luteránští konšelé uvězněni, a později i s H-sou a všemi přednějšími obyvateli, kteří se přidrželi učení Lutherova, z obce Pražské násilně vypuzeni. I nemohli se pak vypovězenci tito ani u vyšších úředníků zemských ani u samého krále Ludvika pomoci a ochrany dodělati, ješto Pašek a strana jeho úskočně je pro sebe získati uměli; pročež bylo H-ovi a straně jeho setrvati ve vyhnanství tom až do roku 1529, kdež teprv obdrželi od Ferdinanda I. list mocný, aby se mohli zase do měst Pražských a k statkům svým vrátiti. H. žil na to v soukromosti, a zemřev 18. led. 1534 pohřben jest u sv. Michala na Starém městě Pražském. Syn jeho 2) Petr H. z Liboslavě spravoval s počátku rozličné úřady obecní v Praze, potom vstoupiv do služby při komoře královské stal se 1553 správcem nejvyššího mincmistrovství na Horách Kutných. Tu znamenitě působil na rozšíření luteránství mezi horníky, činil nemalé náklady na dělání hor, ale sveden od alchimistů zavedl nový spůsob tavení rud na velikou škodu komory královské, pročež s úřadu ssazen jest a na závazek vzat, z něhož však později propuštěn žil ještě r. 1589. Z potomků jeho byl 3) Radslav H. z Liboslavě úředníkem při minci v Kutné Hoře, 1618 jmenován od stavů odbůjných spolusprávcem tamních hor, po bitvě Bělohorské pak přestoupiv na víru katolickou stal se cís. rychtářem a r. 1624 primatorem Kutnohorským. Během století XVII. rodina ta úplně zanikla.