Vlastenský slovník historický/Hilarius

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hilarius
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 167–168.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hilarius Litoměřický

Hilarius Litoměřický, narozen 1413, dosáhl v Praze 1446 bakalářství a 1451 mistrovství svobodných umění, načež odešel do Italie, kdež se dal vysvětiti na kněžství a stal se, nejspíše v Bononii, doktorem církevního práva, ale spolu, byv dříve pod obojí, přestoupil na víru katolickou, pročež mu spíláno apostata. Vrátiv se do Čech stal se nejprvé kanovníkem u Všech svatých, později (asi 1460) u sv. Vita a také ve Vratislavi. R. 1461 byl již děkanem kapitoly Pražské, a téhož roku jmenován od papeže administratorem arcibiskupství Pražského, od kteréž doby začal tuhý boj jeho o zachování katolictví v Čechách. Dne 16. září 1462 stoje spolu s Rokycanou před králem Jiřím, jenž jim přísně domlouval k míru a zachovávání kompaktát, slíbil sice H., že strana jeho přijímá podávaný pokoj, čímž na několik let byl v zemi klid zjednán; ale když po čase obnovovaly se žaloby s obou stran, král svolal sněm ke dni 2. ún. 1465, aby se strany vespolek smluvily. Tu nastalo hádání mezi nimi, při němž se strany katolické byly řečníky H. a Václav Křižanovský, se strany kališnické vedl slovo Rokycana. Rokycana nemohl se zdržeti, aby H-ia nenazýval odpadlcem, proti čemuž se tento zastíral příklady sv. Pavla a sv. Augustina. A tak, jakkoliv hádání to trvalo plných pět dní, nedocíleno ničeho, nýbrž, jak obyčejně, místo srovnání nastaly ještě horší sváry. V tu dobu připadá největší literární činnost H-iova, který sepsal rozličné traktaty theologické k obraně katolictví, namířené s části proti Rokycanovi a Korandovi. S jednotou panskou povstalou proti králi vešel H. v úzké spojení, a když r. 1466 odsudkem papežským zbaven jest Jiří důstojenství královského a poddaní jeho zproštěni všeho poslušenství k němu, H. s celou kapitolou opustiv Prahu utekl se do Plzně, odkud jal se zřejmě vystupovati co přední vykonavatel vůle papežské. V listech svých k pánům i obcím českým přímo tvrdil, že kacíř ve společnosti křesťanské nepožívá žádného práva, papež pak co vrchní soudce že má právo krále pro kacířství zbaviti jeho důstojenství a poddané jeho volati k odboji proti němu. Od jednoty panské s jinými osobami v letě 1467 do Norimberka k sněmu říšskému poslán snažil se tam H. před knížaty dokazovati, že se v Čechách nejedná o nějaký odboj poddaných proti králi, nýbrž že se vede jen zápas o víru, jejž páni čeští podnikají z rozkazu papežova. Když pak v prosinci t. r. jednotníci sjeli se do Vratislavi, vypravili odtud posly do Říma, mezi nimiž byl předním H. V Římě zůstal H. až do dubna 1468, i vrátil se odtamtud v průvodu legata papežského Vavřince Rovarelly. Ten poslal jej ze Štýrského Hradce s listy k Uherskému králi Matiáši do ležení v Třebíči, kamž 18. čna dospěv nějaký čas ještě při králi se pozdržel. Odtud odebral se do Plzně, kdež 31. pros. 1469, byv prý otráven, život dokonal, i pohřben jest v kostele sv. Bartoloměje před velikým oltářem. Spisy jeho, jak české tak i latinské, zachovaly se pouze v rukopisech, toliko listy jeho některé otištěny jsou v Archivu českém.