Vlastenský slovník historický/Grispek

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Gotšalk	Grispek	Grojčský

Údaje o textu
Titulek:	Grispek
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 142–144. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Gryspekové z Gryspachu

Grispek z Grispachu (Griespek z Griesbachu), stará šlechtická rodina, jejíž původní sídlo byl zámek Grispach v Bavořích, a jejíž jedna větev usadila se v XVI. století v Čechách. Zakladatel této byl Florian G. z G., nar. 18. pros. 1509 v Inšpruku co syn cís. rady Maximiliana G-a z G., studoval v Praze a r. 1530 nalezal se v komonstvu Karla V. v Augšpurce. Tam seznal jej Ferdinand I. a přijal do své služby, ve které 1532 postoupil za sekretáře a 1538 za radu při komoře české, 1542 za vojenského radu. Osobními službami získal si přízeň Ferdinandovu v takové míře, že jej král obsypal milostmi a dary. Za to jej stihla nenávist stavovské oposice, i vytýkány mu na sněmě dne 20. dub. 1547 skutky zrádné proti zemi, pro kteréž jest zatknut a vsazen do Bílé věže, ale již za tři dni propuštěn zase na revers. Dostaviv se v čas uložený před soud prokázal svou nevinu, jest ze závazku propuštěn a nevinnost jeho o sněmě Svatobartolomějském veřejně vysvědčena. Na památku vězení svého v Bílé věži přijal G. do erbu svého bílou věž v modrém poli. Nyní dostalo se mu od Ferdinanda nových milostných darů, a konfiskace statků odbůjné šlechty i měst poskytovaly mu příležitost k lacinému jich nakoupení, tak že jmění jeho rostlo znamenitě. V krátce náležely mu Nelahozeves, Kačerov a Kralovice, Miřovice a Lanov, Rožmitál s Mirešovem a Skrejšovem, Nečtiny, Libštein a Zikov, a konečně Ročov. Mimo to měl v Praze na Hradčanech dům, jejž ale 1566 prodal králi Ferdinandovi, který jej daroval novému arcibiskupu Pražskému Antonínovi Brusovi z Mohelnice, od kteréž doby nepřestal býti residencí arcibiskupů Pražských. Za to koupil G. jiný dům v Praze na Újezdě (nynější Malostranské gymnasium), jejž dal přestavěti a skvostným nábytkem opatřiti. Také důvěry Maximiliana II. požíval G. v plné míře, i konal mu mnohé platné služby, jmenovitě vyřizoval opětně záležitosti hornické, na několika místech vzdělával hory na vlastní účet. V nádheřivosti a šlechtické útratnosti nezůstával G. pozadu za přednějšími svého stavu, což dokazoval hlavně skvostnými stavbami na svých statcích, kdež tři zámky, Kačerov, Floriansburk a Nelahozeves vystavěl docela znova a vzácné sbírky při nich zřídil, jmenovitě na Kačerově zbrojnici a v Nelahozevsi knihovnu. Ačkoliv cizinec, přiučil se G. jazyku českému tak dobře, že v něm dokonale psal. O novém roce 1558 vydal v Nelahozevsi česky psanou instrukci svým hospodářským úředníkům a řád selský pro svůj lid poddaný, což obé vytištěno v Časop. mus. na rok 1835. Florian G. z G. zemřel na zámku Nelahozevském 29. bř. 1588, a pochován jest v nově od něho vystavěném chrámě Kralovickém, v jehož hrobce odpočívá se svou chotí a deseti příbuznými podnes neporušen. Ačkoliv sám byl katolík, přece na svých panstvích měl kněží podobojí, anobrž proti přechmatům katolické strany s bezohlednou příkrostí se postavoval. Potomci pak jeho obrátili se větším dílem ku protestantství. S manželkou svou Rosinou Holzovou se Silianu zplodil G. čtrnáct synů a deset dcer. Synů přežilo ho sedm, z nichž Vratislav a Ferdinand 24. srpna 1572, studujíce v Paříži, ušli strašné seči noci Bartolomějské jen tajnou výstrahou Francouzské královny Alžběty. Bratří tito ustanovili mezi sebou zvláštní smlouvu rodinnou, aby statky po otci zděděné zůstaly na vždy při rodině co dědičné po meči. S počátku spravovali bratří své statky v nedílnosti, později však podělili se o ně. Kačerov, kterýž považován za nové rodní sídlo, dostal se Karlovi, nejmladšímu pak Blažejovi Nelahozeves; sbírky na rozličných zámcích chované náležely celé rodině společně. Po bitvě Bělohorské někteří z potomků Floriana G-a z G. co účastníci stavovské zpoury trestáni jsou konfiskaci dílem všech statků, dílem jen polovice jich, a vyšli ze země; někteří stavše se zase katolíky zůstali v zemi, ale žili v chatrných okolnostech. Poslední z nich Jáchim G. z G. († 27. prosince 1678) měl jenom dvorec ve vsi Střežiměři na panství Týneckém v Klatovsku. — Známá pověst o posledním rodinném kvasu G-ů po bitvě Bělohorské jest pouhá poetická smyšlenka.