Vlastenský slovník historický/Dietrichstein

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dietrichstein
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 83–84.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ditrichštejnové
Související články ve Wikipedii:
František z Ditrichštejna

Dietrichstein, rod hraběcí a knížecí původu korutanského, jehož jedna větev také v zemích koruny České osedla, ale za naší paměti vymřela, Praotcem jejím byl 1) Adam hrabě D., narozen 1527, jenž císaři Rudolfovi II. co diplomat platné služby konal a 5. února 1590 zemřel. Ale slávu a bohactví větve té založil syn jeho 2) František D., kardinál a biskup Olomoucký, narozený 22. srp. 1570 v Madridě. Studovav v německé koleji v Římě stal se již r. 1591 kanovníkem v Olomouci a obdržel ještě jiné prebendy, a jsa tajným komorníkem papežovým povýšen r. 1599 za kardinála, a téhož roku působením papežovým vyvolen za biskupa Olomouckého. V postavení tom vyvinul neobyčejnou činnost pro rozšíření víry katolické. Tato se tenkráte na Moravě znova zmáhala, byvši již biskupem Pavlovským vzkřísena, D. pak učinil si úlohou svého života, dobyti jí úplného vítězství a moc šlechty nekatolické zlomiti. Moc šlechty byla veliká, a pod ochranou její ukrývali se bratří moravští a jiné sekty náboženské tak, že nikde podobné tolerance nebylo jako na Moravě. Chtěl-li D. katolické náboženství jediné panujícím učiniti, musil dříve moc šlechty obmeziti, a v tomto boji ho nacházíme po celý život. Aby dosáhl účele svého, nešetřil ani klopotného osobního namáhání ani jmění svého, v prostředcích svých nebyl vybíravý a jmenovitě jesuity všemožně podporoval. Požívaje velikého vlivu při dvoře radil císaři, aby jen katolíky dosazoval na úřady zemské, a města od víry odpadlá aby násilně ku katolictví nutil. Sám byl neunavný v kázaní, vodění procesí, zpovídáni a navštěvování nemocných, i přičiňoval se osobně vším spůsobem, aby jinověrce své diécese navrátil do lůna církve. Výsady své stolice biskupské hleděl nejen udržeti, nýbrž i rozmnožiti, a jmenovitě dal v Kroměříži peníze raziti. Rudolfovi II. i jeho nástupcům platné služby konal, v osudných pak letech 1619 a 1620 stál pevně při Ferdinandovi II., pročež byl k rozkazu stavů v Brně uvězněn, ale brzy zase propuštěn, načež se do Vídně odebral, kde vítězství Bělohorské slavil nadšeným kázaním v Štěpánském chrámě. Jsa od císaře gubernatorem Moravy jmenován působil tam v témž duchu jako v Čechách Karel kníže z Liechtenšteina, ale prostředkoval při tom mezi stavy a panovníkem, při čemž osvědčil šlechetnou mírnost. Četných konfiskací té doby použil D. k rozmnoženi statků svých, i položil tak základ k nesmírnému rodinnému jmění. Ferdinand II. povýšil D-a do stavu knížecího. Titul ten i všecky jeho statky, z kterých učiněn fideikomis, zdědil syn bratra jeho Maximilian.