Vlastenský slovník historický/Defensor

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Defensor
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 81.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Defensor, lat. obhájce. V Čechách vyvinul se za časů pozdějších sporů náboženských zvláštní ústav d-ů. Když totiž během XVI. století bývalá strana podobojí k víře luteránské přilnula, žádáno od stavů tohoto náboženství na císaři Maxmilianovi stejných práv s katolíky a utrakvisty, o čež na dvou sněmích r. 1575 zasadili se s takovým úsilím, že císař jim přislíbil ponechati je při novém náboženství a chrániti proti všemu utiskování, i dovolil jim k ochraně zvláštní d-y si zvoliti, kteří měli každoročně se scházeti. I zvolili sobě skutečně za d-y třicet osob, po deseti z každého stavu, ale ti brzo, vidouce úplnou bezmocnost svou, vzdali se svého úřadu. Poznovu se objevují d-i roku 1609, když císař Rudolf vydal pověstný majestát, v němžto stavům evangelickým jak konsistoř tak universitu odevzdal, s výslovným slibem, kteréžto osoby ze svého středu by sobě za d-y zvolili, že je v tom úřadě potvrditi chce. Tento ústav d-ů byl napotom neposlední příčinou pozdvižení roku 1618. Když totiž následkem zavření Brumovského a rozboření Hrobského protestantského kostela, z nichž ono stalo se k rozkazu tamějšího opata, toto k rozkazu arcibiskupa Pražského, povolali d-ři sjezd stavů protestantských do Karolína v Praze, kterýžto sjezd podal císaři důtklivou žádost z napravení jich stížnosti: zavržení žádosti té mělo za následek známé vyhození král. místodržících s oken hradu Pražského dne 23. kv. 1618.