Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/Dědina

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Dědina
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 80.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Dědina, dědičný statek rodinný, na rozdíl od statku manského, zápisního a jiných. Dle staročeského práva spadaly d-ny na dědice obojího pohlaví rovnou měrou, a drženy od nich buďto v nedílnosti, anebo rozdělovány tak, že starosta (t. j. nejstarší z dědiců) rozvrhoval sám díly písemně před úřady župními, z kterých si pak dědicové, počnouc od nejmladšího nahoru, vybírali podle vůle, on pak spokojiti se musil tím dílem, který zbyl. (Viz Dílčí cedule.) D-ny byly osvobozeny ode všech zemských robot a daní, jedině že dávaly ve válce koně a držitelé jich byli zavázáni k službám vojenským. Rozepře o d-ny v nejstarších dobách toliko na sněmě vedeny a rozhodovány bývaly, čehož příklad v Soudu Libušině; později dálo se to před soudem zemským větším.