Vlastenský slovník historický/Cyril

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cyril
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 63–64. Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Svatý Cyril

Cyril (Kyrill) sv., prvotně Konstantin, apoštol Slovanů a domnělý vynálezce písma slovanského po něm nazvaného, narozen 827 v Soluni, kdež otec jeho postaven byl u vysokém úřadě. Obdržev doma pečlivé vychování dostal se záhy ke dvoru Cařihradskému, kdež co společník císařovice Michala měl za učitele Fotia, jehož návodem vysoce prospěl ve všelikých vědách. Stav se knězem zastával pak úřad knihovníka u sv. Žofie a vyučoval veřejně filosofii. V apoštolské horlivosti vydal se brzy na to k Saracenům, pak se starším bratrem svým Methodem k Chazarům, jež obrátil na křesťanství a u nichž nalezl tělo sv. Klimenta, kteréž odvezl do své vlasti. Zde připravoval se nyní k dílu apoštolskému mezi Slovany, jimž sestavil vlastní písmo a do jichž jazyka se jal překládati Písmo svaté a knihy bohoslužebné. Když pak bratr jeho Method r. 861 pokřtil Bulgarského krále Borise a národ jeho s prospěchem na křesťanskou víru obracel, tu panovník moravský Rastislav obrátil se k císaři Řeckému Michalu se žádostí, aby též jemu poslal blahověsty jazyka slovanského povědomé. Císař vyslal na Moravu bratry C-a a Methodia, kteří tam r. 863 přišedše přinesli s sebou knihy slovanské, a živým slovem i zavedením bohoslužby v jazyku národním mnohem zdárněji působili v lid, než před nimi kněží němečtí slovanské řeči neznalí, a v krátké době celý národ na víru Kristovu obrátili. Ale závidějíce jim kněží němečtí žalovali na oba bratry v Římě, že rozšiřují bludné učení (neboť se byl nedávno patriarcha Cařihradský Fotius, C-ův někdejší učitel, odtrhl od Říma) a uvádějí do bohoslužby jazyk barbarský. Papež tedy povolal apoštolské bratry k sobě, kteří rozkazu toho poslechše dostavili se pospolu do Říma (867), kamž přinesli s sebou tělo sv. Klimenta. Očistivše se od nářkův, jimiž je němečtí biskupové byli osočili, vymohli na papeži Adrianu II. dovolení, že smějí v bohoslužbě užívati jazyka slovanského, i měli se státi prvními biskupy nové církve. Ale C., jenž výmluvností vynikaje všecku obranu sám byl vedl, zmožen mnohými pracemi roznemohl se, a cítě brzký konec života svého uchýlil se do kláštera, kdež zemřel 14. ún. 869, a pochován jest s velikou slávou v chrámě sv. Klimenta. Památku jeho slaví církev zároveň s památkou bratra jeho Methodia 5. července. Mezi nejstaršími památkami literatury starobulharské zachovaly se též některé spisy připisované sv. C-u.