Vlastenský slovník historický/Caramuel

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Caramuel
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 57–58.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Caramuel z Lobkovic

Caramuel z Lobkovic Jan, muž svého času ohromnou učeností, neobyčejnou důvtipností a dobrodružnými příběhy pověstný, narodil se 26. kv. 1606 v Madridě z otce šlechtice lucemburského a matky rozené z Lobkovic, stal se cisterciakem a byl nějaký čas profesorem theologie na universitě v Alkale. Pak odebrav se do Nizozemska vynikl tam co kazatel a voják, a r. 1683 stal se v Levně doktorem písma. Jmenován opatem v Disauburku v diécesi Mohucké jevil takovou horlivost v obracování protestantů na víru katolickou, že jej arcibiskup Mohucký učinil svým sufraganem. V bězích válečných v Dolním Falcku konal ve vojště cís. co vojín a inžinýr velmi platné služby, načež vrátil se do Španěl, kdež jej jmenoval král svým agentem u císaře Ferdinanda III., jehož si klasickou vzdělaností a výmluvností svou, neméně i znalostí věcí politických a vojenských v té míře naklonil, že mu propůjčil opatství benediktinů Emauských v Praze a Montserratských ve Vídni, a učinil jej dozorcem nade všemi pevnými místy v Čechách. Roku 1648 za obležení Prahy od Švédů postavil se C. v čelo setniny z kněží sestavené a konal s ní platné služby proti nepříteli. Roku 1659 byl C. jmenován biskupem Míšenským a generálním vikářem arcibiskupství Pražského, načež se vzdal obojího opatství, a později povýšen na biskupství Královéhradecké, v kteréž se však neuvázal. Nařčen u papeže z bludů v jeho spisech prý obsažených vydal se 1659 pěšky do Říma a tam se skvěle ospravedlnil, načež papež propůjčil mu biskupství Campagnské a Sotrianské, a 1617 král Španělský biskupství Vigevanské, v kterémžto posledním městě zemřel 8. září 1682. C. znal se v četných jazycích, i v čínském, měl důkladné vědomosti ve všech oborech nauk, a četné spisy, které vydal veršem i prosou v jazyku latinském, vztahují se k mathematice (již co útlý jinoch vydal několik spisů počtářských), astronomii, gramatice, logice, metafysice a filosofii scholastické vůbec, pak k theologii, hudbě, politice, právnictví, vojenství, dějepravě a t. d., avšak větší část má při všem důvtipu v nich uloženém i všecky vady svého věku, jenž liboval si v malicherné polemice a skoumal věci nepraktické anebo takové, jež věděti naprosto jest nemožno.