Vlastenský slovník historický/Budovec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Budovec
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 51–52. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Václav Budovec z Budova

Budovec z Budova Václav, nazván Kozí brádka, jeden z nejznamenitějších Čechů XVI. a XVII. století, pán český z jednoty bratrské, narozen 1547 z rodiny rytířské (ze které již záhy v XV. století proslul Prokop z Budova, děkan v Plzni, pak na hradě Pražském a posléze administrator arcibiskupství Pražského), vydal se již co 18letý mladík na cesty, prošel téměř celou Evropu a navštívil i Turecko. Pobyv sedm let při cís. vyslanectví v Cařihradě a seznámiv se důtklivě s učením mahomedánským stal se ohnivým nepřítelem pověr islamu, což jej přimělo k sepsání Antikoranu (v Praze 1614). Navrátiv se do vlasti napotom všecku svou sílu jednomu cíli věnoval, totiž vymožení svobody náboženství. V tom směru vystoupil ponejprv r. 1603 na sněmě Pražském proti mandátu císaře Rudolfa II., který zapovídal bratřím provozování jejich náboženství, a osvědčil se řečníkem tak výmluvným a smělým, že proto vzal byl od císaře na závazek a k zodpovídání potahován. Roku 1607 povýšen jest B. do stavu panského. Vynikající roli hrál B. r. 1609, když stavové čeští pod obojí domáhali se majestátu na svobodu náboženství u císaře. Tenkráte byl B. duší celého jednání a vůdcem stavů, a když tito přistoupili na defensi, byl on na předním místě mezi 30 direktory od nich vyvolenými. Při dalších jednáních po udělení listu majestátního, jaká nastala mezi evangelíky a bratřími o konsistoř, zastával B. horlivě jednotu bratrskou proti luteránům, i dosáhl toho, že jednota v nově zřízené konsistoři stejně s luterány zastoupena byla. V událostech roku 1618 nezdá se, že by B. byl měl nějaké vynikající účastenství, hlasoval však na sněmě pro svržení Ferdinanda II. a byl opět mezi 30 direktory, po volbě pak Fridricha Falckého za krále přijal od něho úřad presidenta nad apelacími. Po bitvě Bělohorské neuznal B. za potřebné dáti se s jinými na útěk, nýbrž zůstal pokojně v Praze. Nicméně byl brzo zatčen, k smrti odsouzen a 21. čna 1621 na Staroměstském náměstí sťat. Dva kapucíni a dva jesuité marně se před smrtí jeho snažili, aby jej obrátili na víru katolickou. Mimo svrchu zmíněný spis jsou od B-vce ještě některé jiné, veskrz obsahu náboženského, v kterých jeví se veliká rozjitřenost proti katolíkům, jež obyčej měl porovnávati s rovněž nenáviděnými mahomedány. B. sestavil i zprávu příbězích let 1609 a 1610, v nížto podává obšírné jednání sněmovní, tak že data jeho velmi vzácná jsou (dosavad v rukopise). Také měl B. účastenství v sepsání Druhé apologie českých stavů. B. byl muž vysoce vzdělaný, a jmenovitě znalec jazyků arabského a tureckého, pročež když 1620 přijel do Prahy turecký vyslanec Mehmed aga, uloženo mu bylo slavně jej uvítati, hrad a Prahu jemu ukázati a vůbec s ním jednání vésti. Při tom byl B. muž velice nábožný, načež i heslo jeho „In Deo fortitudo“ ukazuje, a jmenovitě při sjezdu stavovském r. 1609 každé jednání své začínal i končil přiměřenou pobožností. Na svých cestách seznámil se B. s předními učenci svého věku, jmenovitě s Theodorem Bezou. Osobní přátelství poutalo jej ku Karlu z Žerotína, s nímž, jakož i s Illesházim a jinými náčelníky uherskými mnoho si dopisoval. Z děti B-vcových jmenují se syn Adam a dcera Salomena, o kterých však nemáme bližších zpráv; nejspíše s nimi zanikl jeho rod již v první polovici XVII. století.