Vlastenský slovník historický/Budějovice

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Budeč	Budějovice	Budín

Údaje o textu
Titulek:	Budějovice
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 50. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: České Budějovice
Související články ve Wikipedii: Moravské Budějovice

Budějovice 1) České, něm. Budweis, horní, v posledních dvou stoletích krajské a od r. 1784 biskupské město v jižních Čechách na pravém břehu Vltavy při ústí Malče, původně osada od Budivoje z rodu Vitkovců v XIII. století založená, r. 1265 od Přemysla Otakara v pevné pravidelné město přetvořená, kteréž záhy v počet král. měst přijato bylo. B. náležejí k malému počtu měst českých, která povždy zůstala věrna katolickému náboženství. V bězích válečných B. v celku méně trpěly než jiná česká města, od r. 1523 nejednou místem zemských sněmů bývaly, r. 1541 otevřevši stříbrné doly u Rudolfova a Malých Hor staly se městem horním, pro věrnost r. 1547 dokázanou obdržely místo na sněmích hned po Plzni, a r. 1620 pro opětně dokázanou věrnost dosáhly práva, že měšťané zemské deskové statky držeti směli. V B-cích narodil se jesuita Jiří Plachý. — 2) B. Moravské, něm. Mährisch-Budwitz, město moravské v bývalém Znojemsku, byly na počátku XIII. století sídlem župních úřadů a místem opevněným, a dostaly se později v držení pánů z Lichtenburka, od kterých dosáhly znamenitých výsad. R. 1630 vyhnali měšťané Židy na předměstí Podolském usedlé, přičítajíce jim vinu, že morovou nákazu do města přinesli.