Vlastenský slovník historický/Braniborsko

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Brandl	Braniborsko	Bratří čeští

Údaje o textu
Titulek:	Braniborsko
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 43. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Braniborsko

Braniborsko, Branibory, něm. Brandenburg, první provincie Pruského státu, druhdy kurfiřtství Německé říše, měla za první obyvatele rozličné kmeny německé, kteří v době stěhování se národů tato svá sídla opustivše na jih táhli. Krajiny takto uprázdněné osadili asi v VI. století národové slovanští kmene veletského, polského a lužickosrbského, kteří žili pod svými knížaty, uznávajíce vždy jednoho z nich co staršího a předního. Němci záhy se pokoušeli o jich podmanění, a po stoletých bojích, ve kterých tito Slované osvědčovali více statečnosti než opatrnosti, markrabě Severosaský Albrecht příjmím Medvěd z rodu Askanského, zmocnil se Braniboru, hlavní pevnosti slovanské, opanoval zemi Stodoranů a Břežanů a přijal asi 1144 titul markrabí Braniborského. Z jeho potomků Ota III. měl za manželku Boženu, dceru krále Českého Václava I., s níž měl syna Otu Dlouhého (v. t.), který co nesvědomitý poručník mladého krále Českého Václava II. a vydíravý zeměsprávce došel nechvalného jmena v dějinách českých. Po vymření rodu Askanského udělil císař Ludvík Bavor B. v leno synu svému Ludvíkovi, jímž rod Wittelsbašský na stolec dosedl. Pověstnou zlatou bulou (1356) potvrdil Karel IV. B-sku důstojnost kurfirštskou, jejíž práva již ode dávna vykonávalo, a brzo na to uzavřel dědičnou smlouvu s kurfiršty B-skými Ludvíkem Římanem a Otou, dle které po vymření jich rodu B. připadnouti mělo Václavovi synu císařovu. Když pak po smrti Ludvíkově Ota zamýšlel tuto smlouvu zrušiti, donutil jej císař válkou k odstoupení B-ska ještě za živa (1373). Tak nastoupil rod Lucemburský vládu v B-sku, a toto jest r. 1374 koruně České přivtěleno. Před smrtí svou odevzdal Karel IV. B. mladšímu synu Sigmundovi (1377), který je však již r. 1388 bratranci svému Joštovi Moravskému zastavil. Po smrti Joštově (1411) připadlo B. opět Sigmundovi, který je zas ihned zastavil Fridrichovi purkrabí Norimberskému z rodu Hohenzollernského, a r. 1415 docela mu tuto zem postoupiv odcizil ji takto koruně České na vždy. B. stalo se napotom jádrem Pruského panství.