Vlastenský slovník historický/Berna

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Berlička	Berna	Berník

Údaje o textu
Titulek:	Berna
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 27. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Daň

Berna, berně, lat. collecta communis neb generalis, slula u starých Čechů daň mimořádná, od sněmu k žádosti panovníkově pokaždé zvláště povolená. První b. uložena jest za krále Václava I. r. 1250, ač nevíme za jakou příčinou; podruhé uložena b. za poručnictví Oty Braniborského r. 1281, kterýž z ní pro sebe 15.000 hřiven obdržel. Když král Jan 1510 na trůn český dosedl, ustanovil, že král b-nu žádati smí jenom v dvojím případu, při korunování svém a při vyvdání dcery, při čemž také vyměřil velikost dávek, z čehož viděti, že b. se vybírala netoliko ze všech pozemků bez rozdílu, nýbrž také z řemesel a jiných živností; ale již on první se toho nedržel, než v častých svých potřebách opět a opět na sněmě b-ní se domáhal, které mu také povolovány byly, někdy s výslovným vyhražením, že se tak děje „ne dle práva, než toliko z ochoty“. Jmenovitě žádal i obdržel b-nu r. 1327 za příčinou očekávaného připojení Slezska ku koruně České, z čehož povstal obyčej, vždy, kdykoli nějaká nová země koruně České připadla, vybírati b-nu. Když markrabí Karel ve správu Čech se uvázal (1333), povolena mu ochotně b., již on hlavně na vyplacení zastavených královských statků, dílem na vystavění hradu Pražského obrátil. Napotom dlouho nebyla země přes míru obtěžována b-mi. Ale po ukončení válek husitských povolena Sigmundovi 1437 b. neobyčejná a dosud neslýchaná (jeden celý úrok), k jejímuž vybírání ustanoveni po všech krajích zvláštní berníci stavu panského a rytířského. Podobná b. vybírána 1453 při korunování krále Ladislava. Za Vladislava a Ludvíka vybírány b-ny již spůsobem jinačím než dříve, totiž z hlavy, roku pak 1517 ustanovena b. k zaplacení královských dluhů v ten spůsob, že se platila jistá část jak z pozemků tak i ze statku movitého. Jak za Ludvíka, tak za Ferdinanda I. vybírány ještě b-ny, ale slovo to pomalu ztrácelo svůj původní význam, až pak b-nou vůbec řádná daň z pozemků se nazývala.