Vlastenský slovník historický/Břetislav

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Břetislav
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 44–45. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Břetislav I.
Související články ve Wikipedii:
Břetislav II., Břetislav (syn Břetislava II.), Břetislav Olomoucký

Břetislav, české jmeno mužské, skrácené Břeněk, ve starší formě Bracislav. 1) B. I., kníže Český, syn Oldřichův a krásné Boženy, příjmím český Achilles, sotva že dospěl k mužnému věku, již v čele vojska českého jedním úprkem odňal Uhrům Moravu, jejížto správu mu pak otec svěřil (1028). Rok na to unesl z kláštera Šveinfurtského krásnou Jitku, příbuznou císařovu, a za manželku ji pojal. Když Oldřich od císaře Konrada uvězněn byl (1033—34), vládl B. zároveň se strýcem svým Jaromírem zemí Českou, ale po návratu otcově když se ujímal Jaromíra, jejž Oldřich dal oslepiti, aby se s ním, jak císař žádal, o vládu rozděliti nemusil, vyhnán jest od něho z Moravy, a teprv prostřednictvím císařovým zase s otcem smířen. Po smrti Oldřichově (1307) usazen jest B. od slepého Jaromíra na stolec knížecí, i stel se obnovitelem říše České. Obořiv se nejprvé na osiřelou zemi Polskou dobyl Krakova, Vratislavi a Hnězdna, odkudž mimo nesčíslnou kořist též tělo sv. Vojtěcha do Čech přivezl (1039). Následkem toho vpádu přišlo k válce s císařem Jindřichem III., v nížto B. vojsko německé pod Šumavou na hlavu porazil (1040); ale následujícího roku, když zrádný župan Bílinský Prkoš císaře dovnitř země pustil, od tohoto k míru přinucen jest, v němž se ku placeni předešlé daně uvolil. K dostiučinění za pleněni Polska vystavěl později (1046) B. kolegiatní chrám v Steré Boleslavi. Ustanoviv pak nový zákon posloupnosti knížat na trůně českém, dle něhož budoucně vždy nejstarší z rodiny následovati měl, zemřel B. 10. led. 1055. Z patera synů jeho, Spitihněva, Vratislava, Konrada, Jaromíra a Oty, tři první po něm panovali. — 2) B. II., kníže Český, syn Vratislava II., kázal při oblehání Brna (1090) milce otcova Zdirada, který jej byl kdysi úštipným slovem urazil, od své družiny úkladně zavražditi, načež odtrhnuv se od otcova vojska stranou se položil, vzdorovati jemu chtěje. Přímluvou kněžny Vilburky, manželky králova bratra Konrada, a pak i prosbami tohoto odpustil sice Vratislav synu svému, ale tento, maje nedůvěru k otci pro mstivost jeho, odešel do Uher. Odtud vrátil se teprv po smrti knížete Konrada (1092) co nástupce tohoto na stolci českém. Co panovník snažil se B. vyhladiti v zemi všecky zůstatky pohanské, ba i slovanskou liturgii zapověděl a do kláštera Sázavského latinské mnichy uvedl (1097). On první protrhl zákon děda svého o posloupnosti, zjednav bratru svému Bořivojovi potvrzení císařské co nástupci trůnu po své smrti. B. zemřel 22. pros. 1100, úkladně zavražděn v lesích Křivoklátských od jistého Lorka. — 3) B., syn předešlého, obdržel od umírajícího otce co jediné dědictví oštěp a lesní roh, za panování Vladislava I. doprovázel císaře Jindřicha V. na tažení jeho do Říma (1110), proti Soběslavu I. však strojil pikle, pročež od něho jat (1126) a na rozličných místech, posléze na Děčíně vězen jest. Že však ani co vězeň ve svých úkladech proti Soběslavovi neustal, jest r. 1130 oslepen, načež se v dějinách více nepřipomíná. — 4) B. Jindřich v. Jindřich Břetislav. — 5) B., syn Oty III. Olomouckého, připomíná se co kníže Břeclavský na Moravě (1185—1201).