Vlastenský slovník historický/Albrecht

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Albrecht
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 2–4. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Albrecht I. Habsburský
Související články ve Wikipedii:
Albrecht II. Habsburský, Albrecht IV. Rakouský, Albrecht III. Bavorský, Albrecht III. Saský

Albrecht 1) toho jmena první, císař Římský, syn Rudolfa Habsburského, nar. 1248, obdržel od otce svého 1282 Rakousy, Štýrsko a Krajinu zároveň s bratřími svými v leno, ale již rok na to jmenován sám dědičným vévodou. Po smrti otcově (1291) snažil se marně o korunu císařskou, kterou Adolf Nasavský obdržel. Když však tento brzy popudil na sebe knížata říšská, ta hlavně působením krále Českého Václava II., švakra A-ova, zvolen jest tento za krále Římského proti Adolfovi, jejž 1298 v bitvě a Gelnheimu vlastnoručně usmrtil. A. byl panovník přísný a přes potřebu spořivý, jemuž proto bylo přemáhati časté zpoury poddaných. Švakru svému Václavu II. splatil nevděkem, zdvihnuv 1304 proti němu válku, v kteréž přitáhl až k Hoře Kutné, rychle pak ze země vyhnán uzavřel 1305 pokoj s mladým králem Václavem III. Po smrti pak tohoto opět s brannou mocí do Čech vtrhnuv vynutil na stavech zvolení za krále nejstaršího syna svého Rudolfa. Když pak po brzké smrti tohoto (1307) zvolen na jeho místo Jindřich Korutanský, A. proti němu válku počal, chtěje Čechům druhého syna svého Fridricha za krále vnutiti. Ale výprava jeho neměla prospěchu, a brzo na to (1. kv. 1308) zavražděn jest A. ve Švýcařích od bratrovce svého Jana Švábského, jemuž se zpěčoval vydati otcovský podíl. — 2) A. II., císař Římský (co vévoda Rakouský V.), syn vévody Rakouského Albrechta IV., nar. 24. dub. 1397, nastoupil panování v Rakousích po svém otci 1404 pod poručnictvím. Počav panovati samostatně byl císaři Sigmundovi věrným pomocníkem proti husitským Čechům, začež zasnoubena mu 1421 jediná dcera Sigmundova Alžběta. R. 1423 propůjčil mu císař v leno Moravu a prohlásil jej zároveň za dědice všech zemí domu Lucemburského. A. uvázal se v Moravu během roku 1424, ale pro odpor Husitů nikdy nevešel v držení celé země. Po smrti Sigmundově (1437) zvolila v Čechách strana katolíků a mírnějších kališníků za krále A-a, naproti němuž strana horlivějších Husitů volala do země Kazimíra Polského. A., přijatý zatím též od Uhrů za krále a též za císaře zvolený, zavázav se k zachování kompaktát korunován jest v Praze 29. čna 1438, ale nastala mu válka se stranou polskou. Marně dobývav Tábora odevzdal A. správu země Oldřichovi Celskému, a odebral se do Vratislavi a odtud do Uher, kterouž zem bylo mu hájiti proti Turkům. Tam však zemřel již 27. říj. 1439 v Nesmilech, zanechav manželku svou těhotnou, která pak 22. ún. 1440 porodila Ladislava příjmím Pohrobka. — 3) A. IV. vévoda Rakouský, otec předešlého, nazván Mírný, nar. 1377, válčil s Prokopem markrabím Moravským a marně dobýval Znojma, při čemž zemřel 1404. — 4) A. vévoda Bavorsko-Mnichovský, vychovaný při dvoře krále Václava IV. a tedy jazyka českého i poměrů a obyčejů českých dobře znalý, muž povahy ušlechtilé, zvolen jest na sněmě, o letnicích 1440 v Praze odbývaném, s pominutím dítěte Ladislava Pohrobka, za krále Českého skoro jednohlasně. A. však, jednak že zdráhal se přistoupiti na výminky jemu od Čechů kladené, jednak že nic nechtěl činiti proti vůli císaře Fridricha III., který se ujímal sirotka Ladislava, volby té nepřijal. — 5) A. Srdnatý, mladší syn Fridricha Mírného kurfiršta Saského, nar. 17. čce 1443, byl 1455 se starším bratrem Arnoštem násilím unesen od Kunze z Kaufunk, ale brzy ze zajetí toho vyproštěn. Roku 1464 pojal za choť Zdenu, dceru Jiřího krále Českého, která tím sňatkem stala se pramateří nyní panujícího král. rodu Saského. Roku 1485 rozdělil se s bratrem Arnoštem o země Saské tak, že obdržel Míšeň s titulem vévody Saského. A. zemřel 12. září 1500.