Vlastenský slovník historický/Štítný ze Štítného

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Štítaři	Štítný ze Štítného	Štupart

Údaje o textu
Titulek:	Štítný ze Štítného
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 812—813. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Tomáš Štítný ze Štítného
Heslo ve Wikipedii: Tomáš Štítný ze Štítného

Štítný ze Štítného, Tomáš (Tóma), spisovatel český XIV. století, z rodu vládyckého, narozen 1325—6 na tvrzi Štítném u Žirovnice v bývalém Táborsku, studoval na universitě Pražské hned první léta po jejím založení, ale neopatřil se žádnou hodností akademickou. Asi v 30. roce se oženiv žil na svém statku, zabývaje se hospodářstvím, později však zdá se, že stále zdržoval se v Praze, kdež obzvláště přátelsky obcoval s Miličem, který jej pobádal ke spisování. Š. zemřel u vysokém věku asi brzy po roce 1400. První jeho literární práce byly překlady z latiny, brzy však přešel k samostatnému spisování dvou velikých knih pro děti své, Naučení o obecných věcech křesťanských a Řeči besední nazvaných. První z těchto spisů poslal ke přehlídnutí příznivci svému slavnému mistru Pařížskému Vojtěchovi Rankovu de Ericino. Když spisy Š-ného v obecnou známost vešly, vzbudily mu mnoho protivníků, kteří naň „řechnili a vrčeli“, že nejsa mistrem obírá se věcmi jen prý mistrům příslušnými, nad to pak, že českým psaním obecnému lidu je odhaluje a tím zneuctívá. Ale jakkoli trpce si stěžoval na tyto své protivníky, nedal se jimi Š. odstrašiti od dalšího spisování, nýbrž nejen že učinil nové vzdělání uvedených svrchu spisů, nýbrž pro dceru svou Anežku, která v jeho vysokém stáří už jenom jediná ze čtyř dětí jeho při něm zůstávala, vzdělal Zjevení sv. Brigity a sestavil Knihy naučení křesťanského, rozdílné od knih o obecných věcech křesťanských. Během věků zanikla paměť Š-ného i spisů jeho, až teprve v nejnovější době jsou tyto znova na světlo vynešeny a vysoká jich cena poznána. Ve spisech svých jeví se Š. — jakkoli nemohl ba oni nesměl docela se vybaviti z vazeb, jakými za oněch dob vždy ještě scholastická filosofie ducha poutala — co hluboký a samostatný myslitel, který při všem podřizování rozumu víře nicméně hájí onomu všemožně volnost skoumání, ano velmi důmyslně tuto volnost se svrchovanou autoritou theologického dogmatu v souhlas uvésti a odpor obou (jemu jen zdánlivý) vyrovnati se snaží. Při tom ukazuje rozsáhlou známost filosofické i theologické literatury nejen svého věku, nýbrž i předešlých; ale proto nejsou spisy jeho snad jen pouhou dovednou kompilací, nýbrž on při všem eklekticismu svém mnoho zcela původních úvah a myšlenek uvádí, a právě v těchto poznáváme s obdivem jeho povolání filosofické. Jsa vázán duševními okovy temného středověku stál nicméně co myslitel vysoko nad svou dobou, což nejpatrněji se jeví tam, kde filosofický domysl jeho nepřichází v nižádný spor a absolutní platnosti dogmatu. Uvádíme tu na příklad jeho rozbor krásy, jímž přichází k témuž výsledku, který teprv nověji povstalou vědou esthetiky za jednu z nejhlavnějších zásad jejich uznán jest: že v předmětu krásném jeviti se má rozmanitost k jednotě sloučená. Co však největší obdiv u nás vzbuzuje, jest znamenitá lehkost a obratnost jeho u vyjadřování pojmů abstraktních a zcela nenucené se pohybování v oboru domyslovém, což vše vědeckou prosu jeho činí právě klasickou. Kromě rozličných výjimků ze spisů jeho, v různých ročnících Musejníka podaných, vyšly o sobě jeho Knihy šestery o obecných věcech křesťanských, vydané od university Pražské na 500letou památku jejího založení se životopisem spisovatelovým (v Praze 1851). Š-em co filosofem kritickým se obírali Čupr, Hanuš, Dastich, Vinohorský, Wenzig (tento německý) v rozličných spisech. — Dcera Š-ného Anežka držela v letech 1407—9 dům vedle kaple Betlémské v Praze, jenž byla tehdáž hlavním sídlem nového učení. Syn jeho Jan stal se věrným přívržencem Husovým, a jmeno jeho čteme také mezi pány a vládykami, kteří přivěsili pečeti své k známému stížnému listu, zaslanému r. 1415 otcům Kostnickým. Potomstvo Š-ného připomíná se ještě po celé téměř XVI. století.