Vlastenský slovník historický/Škopek

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Školství	Škopek	Škorně

Údaje o textu
Titulek:	Škopek
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 798–799. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Škopkové z Dubé

Škopek 1) příjmí jedné větve pánův z Dubé, z níž častěji připomínají se co dvorští a zemští úředníci za krále Václava IV. Aleš, Beneš, obzvláště pak Jindřich Š. z Dubé. Tento poslední byl již r. 1379 hofmistrem královny Johany, a rok na to jmenoval jej král Václav, stroje se odjeti do Němec, spolu s Tímou z Koldic správcem království Českého na čas nepřítomnosti své. R. 1393 jmenuje se již nejvyšším hofmistrem zemským, a r. 1396 spolu také nejvyšším komorníkem. Pan Jindřich Š. byl jedním z předních ctitelů a přátel Husových, jemuž tento ze žaláře svého v Kostnici psal dne 9. června 1415 pěkná naučení a přidal k tomu písničku pro něj složenou, když pak od něho tři dni potom obdržel dopis povzbuzující, ve kterém mu pan Jindřich oznamoval potěšení své z toho, že došel žádoucího pronásledování pro pravdu, poděkoval mu hned nazejtří (13. čna) druhým listem. Dalších zpráv o panu Jindřichovi aniž o jiných členech rodu pánů Š-pků z Dubé na ten čas nemáme. — 2) Š. z Bílých Otradovic, jmeno zámožné rodiny rytířské, která se psala dle původního sídla svého v Táborsku, a užívala v erbu zlatého škopku v poli černém. Členové rodiny té drželi hojné statky pozemské. Barbora, vdova po Karlovi Š-pkovi, provdala se r. 1603 podruhé za známého Krištofa Haranta z Polžic, jemuž za věno přinesla polovici panství Pecky; druhé polovice panství toho dostalo se Harantovi r. 1612 s druhou manželkou jeho Annou z Hořovic. Petr Š. na Bělehradě a Třemošné musil po bitvě Bělohorské, ačkoliv jsa již delší čas churav neměl platného účastenství v povstání stavovském, z pokuty statky své vzíti v leno od komory české. V kostele Třemošenském, kde bylo pohřebiště rodu jeho, dal r. 1623 postaviti pamětihodnou, řemeslně zhotovenou tabuli, kteráž, obsahujíc vypsání předků jeho po meči i přeslici až do čtvrtého kolena s jich erby, jest nemalou pomůckou ku genealogii domácí. Petr Š. zemřel r. 1626 bez dědiců. Rodina Š-pků trvala ještě až do polovice XVIII. století, avšak v okolnostech velmi sešlých.