Vlastenský slovník historický/Řehoř

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Redlich	Řehoř	Raisman

Údaje o textu
Titulek:	Řehoř
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 694-696. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Řehoř, česká forma mužského jména řeckého Gregorios, lat. Gregorius. 1) Ř. VII. papež, nastoupiv r. 1073 vypravil ihned do Čech legaty Bernarda a Řehoře za příčinou napravení kázně kněžstva, udělil milost Jaromírovi (Gebhardovi) s biskupství Pražského sesazenému a navrátil jej zase k důstojnosti té, zapovídal slovanskou liturgii v Čechách a vyňal kapitolu Vyšehradskou z duchovní pravomocnosti biskupů Pražských, podřídiv ji bezprostředně Římské stolici. — 2) Ř. IX. papež, nastoupiv r. 1227 měl častou práci s upravováním církevních poměrů v Čechách, a jmenovitě křižovníkům s červenou hvězdou uložil řeholi sv. Augustina. — 3. Ř. X. papež, nastoupiv 1271 činil se s počátku příznivým Přemyslu Otakarovi II., ale brzy od něho se odvrátiv podporoval zvolení za krále Německého hraběte Rudolfa Habsburského. — 4) Ř. XII. papež, zvolený v Římě r. 1406 proti Benediktu (XIII.) v Avinioně sídlícímu, nepodrobil se koncilu Pisanskému, který r. 1409 oba dosavadní papeže sesadiv zvolil na jich místo Alexandra V. V Čechách přidrželi se Ř-e arcibiskup Pražský a většina mistrů německých na vysokých školách, kdežto král Václav IV. uznával Alexandra VI., což vedlo k tuhým sporům. Arcibiskup konečně rozkazu královskému se podrobiv vešel v poslušenství Alexandra, mistři pak němečtí popudili na sebe hněv králův, což velice přispělo k tomu, že král jim odňal dosavadní převahu hlasů památným dekretem Kutnohorským, načež následovalo vystěhování se z Prahy německých mistrů a studentů. Na sboru Kostnickém Ř. XII. dobrovolně r. 1415 papežského důstojenství se odřekl. — 5) Ř. Zajíc z Valdeka přednášel co kanovník na studiu Pražském při kostele sv. Víta, jmenovitě vykládaje Aristotelovy knihy o přirozených věcech, jsa při tom výborný kazatel; co děkan kapitolní za neblahého vladaření Oty Braniborského získal si podstatné zásluhy o kapitolu Pražskou, háje ji všemožně proti vydíravým choutkám braniborským. Roku 1296 za biskupa Pražského zvolen, neustal proto ve své horlivosti kazatelské, a zemřel 13. říj. 1301. — 6) Ř. bratr, příjmím Krejčí, zakladatel a „patriarcha“ Jednoty bratrské, syn sestry Rokycanovy, provdané za chudého zemana, vstoupil do kláštera Bosáckého v Praze, ale brzy jej opustiv živil se řemeslem krejčovským. Nachýlen jsa k blouznění náboženskému horlil pro důkladnou opravu církve, a při tom pilen jsa veliké přísnosti mravů zjednal si brzy znamenitou vážnost. Docházeje pro poučení k ujci svému Rokycanovi odkázán jest od něho na Chelčického. Ř. nemeškal seznámiti se osobně nejen se zvláštním tímto mužem, nýbrž i s tovaryši a příznivci jeho, kteréž často navštěvoval. K Ř-ovi přidružilo se několik přátel stejného smýšleni, kteří se návodem jeho počali vzdalovati od obecné církve více nežli Rokycanovi bylo milé, pročež jim s přivolením krále Jiřího zjednal útulek na statku Litickém v Kunvaldě (Konvaldě) za Žamberkem, kamž oni 1457 se přestěhovavše založili jednotu, s kterou ponenáhlu se spojila všecka podobná bratrstva náboženská v Čechách. Tam svoláno 1459 první shromáždění stejnomyslných, ve kterém vrch obdržela nauka Chelčického, „aby všech traktatův zanechajíce dosti měli na zákonu božím a jemu sprostně věřili“. Tu také za platné uznáno učení, že v svátosti oltářní přítomny jsou tělo a krev Kristova toliko v duchu, čímž stalo se úplné odloučení jednoty od utrakvistů. V osadě Kunvaldské žili bratři spůsobem prvních křesťanů, zachovávajíce přísnost mravů a vzdalujíce se všelikého vykonávání světské moci. Zmáhání se bratrstva zdálo se jak králi Jiřímu tak i Rokycanovi býti nebezpečným, i přistoupeno k jich pronásledování. Roku 1461 zatčen jest v Praze Ř. s některými přáteli při společné schůzi, uvržen do vězení a zmučen. Teprv r. 1468 jest Ř. na svobodu propuštěn, načež poslal Rokycanovi list, v němž hájil své učení. Dostavše na to z panství Litického výhost, přestěhovali se bratří na panství Rychnovské, a na horách tamních svolal Ř. druhé shromáždění r. 1464, ku kterémuž dostavili se souvěrci nejen z Čech, ale i z Moravy, a stalo se svolení, jež Ř. sepsal, o učení a životě, jak mezi bratřími má býti zachováváno. Třetí schůze Ř-em svolaná odbývána r. 1467 ve Lhotkách na Rychnovsku, na kteréž jednota jest hierarchicky zorganisována volbou tří biskupů a zřízením kněžstva, načež ustanovena mezi bratřími kázeň ostrá, výhradně k životu pobožnému směřující, a r. 1468 pravidla ta doplněna. Tu vydal Rokycana svůj List proti pikhartům, čímž míněni bratří, ve kterém vedle jiných výslovně zatracován i „laik Ř. Krejčí“. Z toho povstala polemika, vedená se strany Ř-ovy s velikou horlivostí. Také politická moc obracela se proti novověrcům, ale válečná doba tehdejší nedovolovala užiti proti nim důraznějších prostředků. Bratří nalézali útočiště v horách a lesích Rychnovských, správa jednoty pro větší bezpečnost přenesena do Lenešic u Loun. Teprv smrtí Rokycany i krále Jiřího dostalo se bratřím zvůle a oddechu. Ř. poslední léta svá strávil v Brandejse nad Orlicí, kdež i zemřel 12. srp. 1474. Ř. byl muž prostý, a jakkoli sám nepostrádal jistého vzdělání, nebyl přece přítelem učenců, před nimiž bratři na smrtelném loži vystříhal. Ctižádosti neznal, pročež se také nedal k žádnému vyššímu důstojenství zvoliti. Po smrti jeho nastala v jednotě reakce proti zámezné přísnosti, kterou byl do ni uvedl, a spisy jeho kázně se týkající zavrženy jsou na synodě bratrské r. 1495. Spisy jeho četné týkají se vesměs výkladu a obrany učení bratrského.