Vlastenský slovník historický/Úděl

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Učení	Úděl	Uhři

Údaje o textu
Titulek:	Úděl
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 839-840. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Úděl, slovo ruské, značí zemi neb krajinu, již panovník někomu v držení uděluje. Bylť obyčej u všech národů slovanských, že panovníci jejich rozdělovali své země mezi syny, z nichž nejstarší měl vrchnictví nad ostatními co veliký kníže. Tak i v Čechách panoval systém ú-ů, že některá částka země, jedna župa neb několik žup dohromady, odevzdány jsou kněžicům na jistý čas, k užívání, nikoli ke správě nebo k samostatnému panování. Ú-y české nebyly než životní opatření kněžicův, pročež také voleny za ú. právě nejvýnosnější župy neb krajiny. Ú-y nebyly dědičné, alebrž propůjčovány a odnímány údělníkům podle vůle knížete, ačkoliv se snaha po dědičném přenášení ú-ův na potomstvo údělníka silně jevila, zvláště na Moravě, a panovníci rádi ponechávali potomkům ú-y otcův jejich, kde z toho nepovstávalo nebezpečenství pro stát. Knížata údělní podřízeni byli knížeti zemskému, a dávali-li co z majetku zeměpanského, kteréhož užívali, musilo k tomu přistoupiti přivolení knížete. V Čechách sloužily za ú-y: Zálabí, Žatecko, Plzeňsko, Hradecko, Kouřímsko, Čáslavsko, Chrudimsko, Vratislavsko; hlavní ú-y však byly v Moravě, a sice: Olomoucko, Brněnsko, Znojemsko, Břeclavsko a Jemnicko. Poslední údělní knížata čeští byli Jan Zhořelecký a Jošt markrabě Moravský.