Vise

Údaje o textu
Titulek:	Vise
Autor:	Josef Svatopluk Machar
Zdroj:	Volná Myšlenka : časopis volných myslitelů českých. 1. 6. 1905, roč. 1, čís. 2, s. 18. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1905
Licence:	PD old 70

Z Minula tůně, kam proud Věků padá,
kde v zničení a zapomnění leží
oběti všecko ničícího Času,
zdvihly se stíny.

Zdvihly se stíny sesazených bohů,
Baal, Astarte i Ariman a Ormuzd,
Osiris, Isis, Brahma, Višnu, Šiva,
a patří v dálku:

Olympských stíny zdvihly svoje hlavy,
Zeus, Hera, Hermes, Apollo i Pallas,
Artemis, Eros — černé prázdné stíny
zírají v dálku:

Tuisto, Odin, Wodan, Donar, Frija,
Svantovít, Perun, Dažbog, Volos, Triglav,
zástupy božstev pozdvihly se z temna
a hledí v dálku:

Na vlnách Času stoupá starý Hebrej,
šedivá hlava věkem se mu třese,
a jenom oči, zlé a mstivé oči
zdají se hořet.

A za ním kráčí zbičovaný člověk
kříž hrubý vleka na svých slabých bedrech,
a nad ním třepotá se chorým letem
sestárlý holub.

A vojska svatých, andělů a ďáblů
v blednoucích barvách za nimi se berou.
Je ticho všude. Neslyšeně plynou
k propastem Věků…

K propastem Věků, do císařství Smrti,
kde stíny dávných sesazených božstev
úděsem ztuhlé začly žalovati
hlubokou bolest:

— Hle, umíráme znovu ve svém rodě,
neb ti, kdož zdáli se mít život věčný,
trojice divná, nástupcové naši,
v říš Smrti vešli!

Stanou se bájí jako my se stali
a prázdným jménem, lidstva pouhým sněním.
My vymřeli, a jen Smrt nesmrtelná
přetrvá všecko! —

Tak lkala božstva nářkem usedavým.
Smrt přísná usmála se shovívavě:
— Ne, nezhynete. Rod váš žíti bude
a vládnout světem,

Neb žije vás všech roditelka velká,
máť plodná bohů od Věků až k Věkům,
jež silnější mne přetrvá mou vládu,
ta Lidská Hloupost. —