Venkov/1906/1/Venkovu

Údaje o textu
Titulek:	Venkovu!
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Venkov, roč. 1, č. 1. s. 1. Moravská zemská knihovna
Vydáno:	29. 3. 1906
Licence:	PD old 70

Já město opustil, tu velkou výheň duchů,
kde v kladiv hřímání a kol a pístů ruchu
svou píseň nesměrnou si život zpívá;
já v polích octnul se, mír obejmout chtěl s klidem,
spor vřavy zapomnít, se sbratřit, cítit s lidem,
co unavený zrak se za skřivánkem dívá.

Klid, ticho, samota! Vzduch čistý, balsamický!
a já se maně ptal, kde pravý život lidský?
kde pravá dílna vůle, skutků, síly?
kde zdroje života, kde matky země prsy,
zkad úkoj piti lze? Ó bílých růží trsy,
ó klide, útulku na dlouhé pouti k cíli !

Ta černá hrouda zde, ta první život dává,
v ní příští činnost spí, vzruch, rozkvět, síla, sláva,
to prvý oltář první domácnosti;
z ní vzpučí první klas, v němž každé zrno zlatém,
klál věru neoděl se větším majestátem
lví síly ve spolku se sladkou líbezností.

Vy klasů rekové! Ta hrouda v dlani vaší
je vlastí budoucna, v ní nové símě raší,
chléb lidstva dřímá v ní a kde je chleba,
tam život zajištěn se rozvíjí a zkvítá,
tam píseň hlaholí, tam krásu oko vítá,
svár mlkne se záštím, jež mužnou sílu střebá.

Ó, země držte se! té svaté otců hrudy!
klas budiž symbol váš, i z horské chudé půdy
on pučí, roste, bují, nalívá se.
Ze srdce země on se zvedá čistý, jasný,
kde jemu život vzdán, je přímý, zdravý, šťastný;
čím všichni živi jsme, čím dýšem, dřímá v klase.

V sled všickni klasy jsme na lidstva velkém luhu;
když klasu žehná Bůh a srpu jako pluhu,
tu všecko bují, rozkvétá a svítí.
A vším, co vynes klas, je v městech živa dílna,
tím křídla zatkne duch, tím zbujní ruku pilná,
to všecko radost a veselost a žití.

To všecko slyšel jsem z té písně skřivánkovy,
mně bylo, jak bych zřel ve lidstva úsvit nový,
kdy k zemi, matce své, se člověk vrátí.
Tož nedivte se víc, že země syn a hroudy
tep cítí života se valit všemi oudy,
že chce za právo své se v posvátný boj bráti.

V boj za mír, za volnost! On všem podává ruku,
ví, nejsilnějším jest ve bratrských sil shluku,
on právo uzná rád, jež všem tu patří,
chce pouze slyšen být, chce mít svůj v práci podíl,
kdo to mu zazlít můž, vždyť z hroudy té se zrodil,
vždyť vlast je matka všech a všichni my jsme bratří!