V zimním slunci/Píseň (5)

V zimním slunci Josef Václav Sládek
Májová	Píseň (5)	Tkadlecká ballada

Údaje o textu
Titulek:	Píseň
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 288.
Licence:	PD old 70

To bylo v krásný jarní čas,
skřivánek zpíval, metal klas;
já měla modrou sukničku,
však otce ne, ni matičku. —
Ó jaro, ó mé jaro!

Můj starší bratr ten mne ved',
nás bylo doma krků pět;
červeně, bíle kvetl sad,
my vešli jsme do černých vrat.
Ó jaro, ó mé jaro!

Pan dozorce měl přísný zrak,
leč na mne pohled' vlídně tak:
»Sic ještě dítě, — ale vzrost —
a práce dost a práce dost.«
Ó jaro, ó mé jaro!

Mne postavili ke stroji,
pak v dozorcově pokoji
jsem uklízela tu a tam;
on byl tak stár a byl tak sám.
Ó jaro, ó mé jaro!

Můj bratr k tomu nebyl slep,
že jedla jsem s ním bílý chléb,
leč, kdo mne jiný uviděl,
ten každý mi tak záviděl —
Ó jaro, ó mé jaro!

Můj bratr řekl, — váz' mu hlas:
»Ty domů půjdeš k dětem zas
a k černé kůrce. — Děvče ctné…«
A já jsem řekla: Ne a ne!
Ó jaro, ó mé jaro!

A tak to přišlo, nevim jak —
Upíral každý na mne zrak,
jen bratr jak by neviděl,
snad že se za mne zastyděl —
Ó jaro, ó mé jaro!

A já byla tak veselá,
já z lidí strachu neměla.
Ó moje modrá suknička —
Jen co by řekla matička!
Ó jaro, ó mé jaro!