Poesie (Asnyk)/V zimní noci

Poesie (Asnyk)
Nemluv, byť žízní hynul bys…	V zimní noci	Hledejtež pravdy…

Údaje o textu
Titulek:	V zimní noci
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 108–109. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Jde s písní kouzelnou na rtech
přes násep sněhový, bílý,
a neví ani, kde v klidu
svou hlavu k noclehu schýlí.

Ač noc již pokryla zemi,
poušť zevšad kol něho mživá,
on dál jde poutí svou mračnou,
bez bázně, vesel a — zpívá.

Zří v dálku na pole zmrzlá,
na stromy, zastřené stínem,
leč sladkých netlumí písní,
dál jásá v zpěvu vždy jiném:

„Mně nejsi hrozna, ó noci!
ač mrak tvůj ukryl vše zcela
tak hustě, jak bys tu na vždy
snad vládnout nad světem chtěla.

Já vím, že v propasti temné
ti prchat před sluncem bude —
a těm, kdo zbudí se s jitrem,
svit nový zablýskne všude.

Přec nezmrazíš mi, ó zimo!
nadějí sladkých třpyt bledý —
ač kryješ mrtvou zem šírou
rubášem sněhu a ledy.

Ač tvoje vláda je strašna,
ó vím, že jistě zas jarem,
když mně ne, rozpučí jiným
květ zlatý v nadšení starém!

Mne, drahá, nesvedeš lehko
zdánlivým chladem a mrazem —
nechť od své urveš mne hrudi,
neb vzhrdou zničíš mne rázem!

Vím, dřív či později, znikne
ta chvíle odporu vratká —
mne kochat po smrti budeš,
má dívko krásná a sladká!

Ó lidé! marně též chcete
cit vřelý přede mnou skrýti:
já nedám svésti se zdání,
že srdcí není už v žití!

Jak dech jen teplejší vzkřísí
snů kouzlo, nadšení žhavé,
mne kochat po smrti budeš,
ty chladný, mlčící dave!…“