V Králové Hradci

Údaje o textu
Titulek:	V Králové Hradci
Autor:	Josef Penížek
Zdroj:	Národní listy, roč. 64, č. 31. s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	31. 01. 1924
Licence:	PD old 70

Půl sta československých žurnalistů zajelo na dva dni do tohoto města. Mnoho viděli za krátké doby té tam a v obcích sousedních, o nichž možno vysloviti naději, že v dozírném čase budou částí veliké, jednotné organisace komunální. Jenom silnice dělí často staré útvary od nových. Kdyby všechny se spojily a sloučily, byl by tu celek o 40.000 obyvatelích, imponující po každé stránce, celek, vévodící východním Čechám trvale a ještě účinněji, nežli se děje nyní.

Četné, silné, také však pěkné a radostné dojmy jsme si odnesli. Pozorovali jsme všude dělnost, chuť k práci, snahu po zvelebě, starostlivost o všechny potřeby veškerých vrstev lidu. Mile působila vzájemná shoda všech tříd. Sledovali jsme houževnaté úsilí na všech stranách o moderní pokrok, o rozšíření výroby, o sociální pomoc a péči, jakou jinde nemohou se pochlubiti. Konstatovali jsme pozoruhodný fakt pronikavé součinnosti, dobrovolné a vniterní družnosti venkova s městem. Vnikání živlu a průmyslu zemědělského do prostor královéhradeckých je přátelství toto tiché dohody té, pevné alliance té původ i následek. Co dr. Bráf jako učitel, jako ministr, jako spisovatel, jako učenec radil našemu rolnictvu zas, opět a vždy důtklivě: industrialisovat se, zprůmyslnit, děje se tady vydatně, soustavně, úspěšně.

Na Královéhradecku možno konstatovati potěšlivé faktum, že mezi sedlákem a měšťanem, mezi městem a vesnicí, mezi lidem tam a tu není příkrostí nepřeklenutelných, a že třeba je pouze schopných lidí ke stavbě přechodních mostů, jakými jsou tady dr. Ulrich a poslanec J. Černý, by měšťák měl s agrárním prostředím společnou postať, na které je místa dosti k opatřování zájmů ostatních.

Když odjížděli jsme v neděli z nádraží Denisova do Králové Hradce, řekl nám bývalý poslanec agrární Goll: „Jsem dobrý Němec, ale musím doznati, že je to v celé republice obec nejschopnější vývoje.“ Přesvědčili jsme se, že rozpoznání to je správno. V Králové Hradci pokročil vzrůst již hodně daleko. Není teprve ve stavu embryonálním. Má již svoje mety a stanice. Má dlouhou a širokou linii k rozmachu a k napětí sil a složek pro vespolné úsilí.

Celý kraj tíhne ke Králové Hradci. Nikoli formálně zákonně, komunikacemi. Tíhne k němu všemi disposicemi srdce a ducha, povahy a přirozenosti. Je tu jednotnost, jejíž pásky jsou silnější, nežli všechny obruče hmotné. Třeba jen, aby tato jednomyslnost, aby tento souzvuk a souhlas dostal konstitučního uznání a vtělil se také fysicky ve společnou budovu, do níž by vedly cesty celého okolí. Podmínky pro ni, záruky pro ni jsou dány všechny a jsou tak příznivy, že nelze najíti lepších a výhodnějších.

Králové Hradec je město, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost si podá ruce. Je to město vzhledné, čisté, vzdušné, světlé, plné rozpuku a životnosti. Je to město vzorně spravované, je to město tolika novot a ratolestí, jakých nevidět ani tam, kde počet duší je stotisícový, kde prostředky jsou stomilionové. V Králové Hradci vykonány málo penězi pravé zázraky. Jaký skvost je na př. Kotěrova budova museální, nehledě k bohatým sbírkám starožitným a vojenským, tam uchovaným.

Kdyby mně bylo uloženo, bych Králové Hradec charakterisoval jedním slovem, řekl bych po bedlivé úvaze, že to je město unikátů. V obvodu jeho jsou jedinečnosti ceny nevýstižné. Pokusíme se upozorniti na ně.

Tu je především dr. Ulrich. Budoucí úterek je tomu 29 let, co stojí v čele samosprávy. Co vše vykonal pro zdar a prospěch svěřeného mu statku! Všude viditelny jsou stopy jeho neúmorné píle a svědomitosti, jeho lásky a příchylnosti k domovině. O něm mohlo by se nžiti slov Carlyleových: „The all of things is an infinite conjugation of the verb. To do.“ „Všechny věci jsou nekonečné časování slova: dělati.“ Celý jeho život je nepřetržitý řetěz tiché, ale hluboké, pronikavé účelné činnosti. Na všechno resignoval a soustředil vzácné dary svoje výhradně a výlučně na toto město a na tento kraj. Hradec Králové, čím jest, je Hradec Ulrichův.

Národové na východě mají bůžky a hrdiny o několika rukách. Sochy jsou ztělesněním představ takových heroických tvorů. Báje, legendy a víra splývají v tradici, že byli tací tvorové. V Králové Hradci je takový. Dr. Ulrich jako by měl ruce několinanásobné. Co jimi vytvořil, dostačuje ke slávověnci pro celý sbor.

Zdravý regionalismus na Královéhradecku není toliko v počátcích, tam je již vybudován, tam jsou ještě plány a rozvrhy k jeho doplnění, k jeho dovršení. Regionalismus ve smyslu užší soustředivosti, užší soustředěnosti, ve smyslu vlastního, samostatného, svébytného života, ve smyslu snesitelné odstředivosti od hlavního města státu a národa, ve smyslu setrvačné, zanícené, vřelé působnosti pro určitý okruh území i interesů.

Královéhradecké ředitelství státních drah vyhovuje tomuto vzorci. Není ještě úplné, schází mu dosud celé oddělení. Ale již v rozměrech, v jakých jsme je prohlédli, v budově před převratem ještě kasárenské, nyní krásné, útulné, pěkně adaptované, vypravené nejlepřím úřednictvem, moderně organisované, vědomo si povinností, jež ukládá mu správa rozsáhlé a husté sítě drah s několika sty osobními vlaky denně, je to centrála bezvadně fungující.

V Králové Hradci jest ústav, jakým nemůže se pochlubiti město jiné: Ústředna obchodně-živnostensko-průmyslová. Má jen 26 zaměstnanců, odborníků, výtečně kvalifikovaných, ale tento personál obstarává hojnou agendu, také finanční, úvěrovou, v celé oblasti, jež byla by působištěm samostatné východočeské obchodní komory. Instituce ta je do té chvíle její náhražka. Bezděky pak namanuje se otázka: proč hledati teprve sídlo chystané nové komory, proč hledati pro ni teprve úřednictvo, je-li vše to tady pohotovo k nástupu?

V dubnu bude míti Králové Hradec školu koželužskou, theoreticky-praktickou, vystavěnou nákladem 6 milionů Kč, jaké není v celém státě našem. V Králové Hradci jest ještě jiná zvláštnost, ojedinělá v republice československé: veliká výrobna filmů, bez konkurence v celém státě, závodící záslužně a široce soutěži zahraniční, zásobující potřeby domácí zbožím dostatečným a prvotřídním.

Unikáty jsou tři ústavy, jež opouštěli jsme hluboce dojati. Je tu dům, ve kterém vzdělává se zemědělsky dorost, svědomitě a dokonale, aby vnesl do našeho rolnictva zkušenosti, vzdělání, způsobnost, inteligenci. Škola spojena je s internátem a se statky. Chovancům ukládá se nejen bedlivé studium, nýbrž i bedlivá průprava ve stájích, na polích a lukách, v lesích a továrnách. A vše to velmi levně: za 250 Kč měsíčně s bytem a stravou.

V samé blízkosti středních škol s velikou frekvencí zřízeny byly krásné místnosti, v nichž meškají studenti a studentky za přestávek poledních a venkovští žáci před odjezdem vlaků. Je to příjemné útočiště pro hodiny denní. Tam mohou se chovanci klidně učit, bavit, vzdělávat, tam mohou se posilňovati tělesně za láskyplného dozoru lidí šlechetných, starostlivých o nemajetnou část mládeže, která není nucena takto tráviti mimo školu na ulici a náměstí v mrazu a dešti při suché skývě chleba nebo při hladovém žaludku.

Byli jsme ve škole hospodyňské. Požili jsme tam také trochu jídel a nápojů. Kandidátky manželství nám je podaly. Kvalita svědčila, že již umějí dobře vařit. Všechny měly růže na tváři, úsměv na rtech. Byly rády, že mohou se pochlubiti svými výkony. Šedovlasá správkyně, přísná sice, ale také dobrotivá, zářila, vidouc učenice svoje po prvé posluhovati cizincům. Tento ústav je unikát v Čechách, pořízený podle vzoru moravského.

Tři tisíce rukou pracuje pilně, jak bylo nám řečeno, chutě a řádně v pobočce Škodovky na objednávkách pro Polsko a Itálii. Oba ústavy elektrárenské, zásobující veliký počet měst a ještě větší počet vesnic, jsou svědectvím, že tady postiženy byly prospěchy elektřiny jako síly světelné i hybné. Rádi jsme slyšeli v Petrofově továrně na klavíry, že světoznámé stroje její, vyrobené za války, jsou rozprodány vesměs a že pracuje se teď jen na objednávku. V koželužně Novotný a syn poutal největší náš zájem nejkrásnější výkvět moderního průmyslu: pestrobarvé tapety a gobelíny z kůže. Krásné a svěží, trvanlivé a nedrahé. V rozlehlé továrně na cikorku vyrábí se tato příměs do kávy jedině z čekanky rychle a snadno, čistá, ryzí, chutná. Tu jest odvětví, které rozpíná svoje křídla k rozletu.

Velkoměsto mohlo by záviděti Králové Hradci obchodní jeho akademii s ústavy přičleněnými. Je vystrojena způsobem, jenž je důkazem, jak veliké je porozumění pro potřeby takových škol. V průčelí hlavní síně díval se na nás z velikého obrazu, neobyčejně věrné fotografie, bystrýma očima nebožtík Rašín. Stanuli jsme na chvíli uctivě před podobiznou tou a myšlenky naše letěly k němu.

Bylo nám praveno, že nouze o byty je v Hradci Králové veliká. Nebude jí pomoženo ni dvaatřiceti domy, které se staví. A přece učinil Králové Hradec pro ubytování, zvláště zaměstnanců státních a zejména železničních, neskonale mnoho, vystaviv celé bloky domů s pohodlnými byty, prostřed nichž jest ohromný dvůr, hřiště to pro skotačivé děti.

Nebudiž pominuta mlčením dělnická pekárna, docela moderně zařízená. Zásobuje chlebem a bílým pečivem jak město, tak okolí. Má pět pecí pro 250 bochníků zároveň. Všechno je tam čisté jako v saloně.

Měli jsme všude dojem, jako bychom byli nikoli v mrště o 13.000 resp. 30.000 duší, nýbrž v městě půlmiliónovém. O všechny, o všecko je postaráno tam. O zdraví,o děti, o pracující lid, o jeho poučení, jeho vzdělání, jeho ušlechtilou zábavu. Proto není v Králové Hradci žádných ostrých hran a hrotů sociálních, je tam vyrovnanost, jež usmiřuje a jež násobí mohutnosti.

Všude je ruch a pohyb. Celý kraj neodpočívá pohodlně a lenivě na vymoženostech minulosti. Celý kraj pílí horečnatě k cílům vyšším a vzdálenějším. Všude se pracuje. Má-li Králové Hradec docela mimořádné postavení, domohl se ho Mlostí, bdělostí, ostražitostí, svorností. A mají-li dr. Ulrich a poslanec Černý vůkol autoritu kromobyčejnou a čelnou, zasloužili si ji svým dílem životním.

Králové Hradec je v rostu a rozkvětu. Sproštěn hradeb, svírajících jeho tělo jako krunýřem, rozšiřuje svoje hranice všemi směry. Pokračuje zdárně na cestě vytčené, na jejímž konci jest ustavení střediska pro tuto část užší naší vlasti. Odjeli jsme, jsouce utvrzeni v pevném přesvědčení, že nemine se úspěchem při horlivosti, při houževnatosti, při shodě a svornosti, jimiž vyniká zdejší lid, jenž svůj osud a svoje místo ve státě a národě zajišťuje sobě vlastním přičiněním a vlastními silami. Hradec Králové, to je naše víra, bude bez pevnosti ochranná bašta celých Čech východních, bude tvrzí, jejíž zdi stmeleny jsou oddanou věrností k otčině. Mohutné Královéhradecko jest a bude posilou celého státu a celé veleobce československé.