Všeobecná úmluva o autorském právu
  | |
|---|---|
| Titulek: | Všeobecná úmluva o autorském právu |
| Autor: | ministr zahraničních věcí |
| Původní znění: | [red 1] |
| Účinnost od: | 18. dubna 1980 |
| Toto znění: | 134/1980 Sb.[red 2] |
| Zdroj: | zakonyprolidi.cz |
| Licence: |  PD CZ |
| srv. i Autorský zákon | |
Dne 24. července 1971 byla v Paříži revidována Všeobecná úmluva o autorském právu ze dne 6. září 1952 a sjednán Dodatkový protokol 2 o uplatňování Všeobecné úmluvy na díla určitých mezinárodních organizací.
S revidovanou Všeobecnou úmluvou a Dodatkovým protokolem 2 vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky je ratifikoval s výhradou k článku XV revidované Všeobecné úmluvy. Listina o přístupu Československé socialistické republiky byla uložena u generálního ředitele Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu dne 17. ledna 1980.
Pro Československou socialistickou republiku revidovaná Všeobecná úmluva vstoupila podle svého článku IX odstavce 2 v platnost dnem 18. dubna 1980 a tímto dnem vstoupil rovněž v platnost Dodatkový protokol 2 podle svého bodu 2 odstavce b). Tímto se doplňuje vyhláška ministra zahraničních věcí č. 2/1960 Sb.
Český překlad textu Úmluvy a Dodatkového protokolu 2 se vyhlašují současně.
VŠEOBECNÁ ÚMLUVA [editovat]
Smluvní státy,
vedeny přáním zajistit ve všech zemích ochranu autorského práva k dílům literárním, vědeckým a uměleckým,
přesvědčeny, že úprava ochrany práv autorů, která bude vyhovovat všem národům a vyjádřena ve všeobecné úmluvě navazující na již platné mezinárodní systémy, aniž by je narušila, zajistí úctu k osobním právům člověka a podpoří rozvoj písemnictví, věd a umění,
přesvědčeny, že taková všeobecná úprava ochrany práv autorů usnadní šíření duševních děl a přispěje k lepšímu mezinárodnímu porozumění,
rozhodly se revidovat Všeobecnou úmluvu o autorském právu podepsanou v Ženevě dne 6. září 1952 (dále jen „Úmluva z roku 1952“) a v důsledku toho
dohodly se na tomto:
Článek 1[editovat]
Každý smluvní stát se zavazuje učinit všechna opatření nutná k zajištění dostatečné a účinné ochrany práv autorů a všech ostatních nositelů autorských práv k dílům literárním, vědeckým a uměleckým jako jsou díla písemná, díla hudební, dramatická a filmová, malby, rytiny a díla sochařská.
Článek II[editovat]
1. Uveřejněná díla občanů každého smluvního státu, jakož i díla uveřejněná poprvé na území takového státu požívají v každém jiném smluvním státě ochrany, kterou tento jiný stát poskytuje dílům svých občanů poprvé uveřejněným na jeho vlastním území, jakož i ochrany zvláště přiznané touto úmluvou.
2. Neuveřejněná díla občanů každého smluvního státu požívají v každém jiném smluvním státě ochrany, kterou tento jiný stát poskytuje neuveřejněným dílům svých vlastních občanů, jakož i ochrany zvláště přiznané touto úmluvou.
3. Pro uplatňování této úmluvy může každý smluvní stát vnitřním zákonodárstvím postavit všechny osoby sídlící na jeho území na roveň svým vlastním občanům.
Článek III[editovat]
1. Každý smluvní stát, který podle svého vnitřního zákonodárství vyžaduje jako podmínku ochrany práv autorů splnění formálních náležitostí, jako jsou uložení, registrace, vyznačení, notářské osvědčení, zaplacení poplatků, vyrobení nebo uveřejnění na jeho území, musí pokládat tyto požadavky za splněné pro každé dílo chráněné podle této úmluvy, které bylo poprvé uveřejněno mimo území tohoto státu a jehož autor není občanem tohoto státu, jestliže od prvého uveřejnění tohoto díla všechny výtisky díla uveřejněného se svolením autora nebo každého jiného nositele autorského práva jsou opatřeny značkou © s připojením jména nositele autorského práva a s uvedením roku prvého uveřejnění; značka, jméno a rok musí být uvedeny takovým způsobem a na takovém místě, aby bylo jasně patrno, že je autorské právo vyhrazeno.
2. Ustanovení odstavce 1 nebrání žádnému smluvnímu státu, aby podrobil určitým formalitám nebo jiným podmínkám nabývání a výkon autorského práva k dílům poprvé uveřejněným na jeho území nebo k dílům vlastních občanů, ať byla uveřejněna kdekoliv.
3. Ustanovení odstavce 1 nebrání žádnému smluvnímu státu vyžadovat od osoby obracející se na soud, aby pro účely soudního řízení vyhověla předpisům soudního řádu, jako například o zastupování žalobce advokátem v tomto státě oprávněným nebo o předložení jednoho výtisku díla soudu nebo správnímu úřadu nebo oběma zároveň. Nebude-li však těmto požadavkům vyhověno, nebude tím autorské právo dotčeno. Žádný z těchto požadavků nemůže být uplatňován vůči občanovi jiného smluvního státu, není-li uplatňován vůči občanům státu, kde se žádá o ochranu.
4. Každý smluvní stát je povinen zajistit právní ochranu neuveřejněných děl občanů ostatních smluvních států bez formálních podmínek.
5. Poskytuje-li smluvní stát dobu ochrany na víc než jedno období a je-li trvání prvého období delší než některá z nejkratších dob uvedených v článku IV této úmluvy, není tento stát pro druhé a další období ochrany vázán ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
Článek IV[editovat]
1. Doba ochrany díla se řídí zákonem smluvního státu, kde se o ochranu žádá, v souladu s ustanoveními článku II a s ustanoveními dále uvedenými.
2. a) Doba ochrany pro díla chráněná touto úmluvou trvá nejméně po dobu autorova života a dvacet pět let po jeho smrti. Avšak smluvní stát, který má v době nabytí platnosti této úmluvy na jeho území omezeno toto období pro určité druhy děl na období počítané od prvního uveřejnění díla, může tyto odchylky zachovat nebo je rozšířit na jiné druhy děl. Pro žádný z těchto druhů děl nebude doba ochrany kratší než dvacet pět let ode dne prvního uveřejnění.
b) Každý smluvní stát, který v době nabytí platnosti této úmluvy na jeho území nebere za základ doby ochrany život autora, může počítat dobu ochrany od prvního uveřejnění díla nebo popřípadě od registrace tohoto díla předcházející jeho uveřejnění; doba ochrany nesmí však být kratší než dvacet pět let ode dne prvního uveřejnění nebo popřípadě od registrace díla předcházející jeho uveřejnění.
c) Poskytuje-li zákonodárství smluvního státu dobu ochrany na dvě nebo více po sobě jdoucích období, nesmí být první období kratší než nejkratší doba stanovená shora v pododstavcích a) a b).
3. Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na díla fotografická ani na díla užitého umění. Avšak ve smluvních státech, které chrání fotografická díla a díla užitého umění jako díla umělecká, nesmí být doba ochrany těchto děl kratší než deset let.
4. a) Žádný smluvní stát není povinen zajistit ochranu díla po dobu delší než je doba ochrany stanovená pro druh děl, k němuž dílo náleží, a to, jde-li o neuveřejněné dílo, zákonem smluvního státu, jehož je autor občanem, a jde-li o uveřejněné dílo, zákonem smluvního státu, kde bylo toto dílo uveřejněno poprvé.
b) Poskytuje-li zákonodárství některého smluvního státu dobu ochrany na dvě nebo více po sobě jdoucích období, považuje se pro použití pododstavce a) za dobu ochrany poskytovanou tímto státem součet těchto období. Jestliže však určité dílo není z jakéhokoliv důvodu chráněno tímto státem po dobu druhého nebo některého z následujících období, nejsou ostatní smluvní státy povinny chránit toto dílo po dobu tohoto druhého nebo následujícího období.
5. Pro použití ustanovení odstavce 4 se dílo občana smluvního státu, uveřejněné poprvé v některém mimosmluvním státě, pokládá za dílo poprvé uveřejněné ve smluvním státě, jehož je autor občanem.
6. Pro použití ustanovení odstavce 4 se dílo uveřejněné současně ve dvou nebo více smluvních státech pokládá za dílo poprvé uveřejněné ve státě poskytujícím nejkratší dobu ochrany. Za současně ve více státech uveřejněné se považuje dílo, které bylo uveřejněno ve dvou nebo více státech do třiceti dnů od svého prvního uveřejnění.
Článek IV bis[editovat]
1. Práva uvedená v článku I zahrnují základní práva, která zajišťují ochranu majetkových zájmů autorů, zejména výlučné právo autora udílet svolení k rozmnožování jakýmkoliv způsobem, k veřejnému provozování a provedení a k vysílání rozhlasem či televizí. Ustanovení tohoto článku se vztahují na díla chráněná touto úmluvou jak v jejich původní formě, tak i v každé formě odvozené zřejmě od původního díla.
2. Každý smluvní stát však může svým vnitřním zákonodárstvím stanovit výjimky z práv uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nejsou v rozporu s duchem a ustanoveními této úmluvy. Státy, které popřípadě použijí této možnosti, jsou však nicméně povinny přiznat každému z práv, pro něž výjimka byla stanovena, rozumnou úroveň účinné ochrany.
Článek V[editovat]
1. Práva uvedená v článku I zahrnují výlučné právo pořizovat a uveřejňovat překlady, jakož i udílet svolení k pořízení a k uveřejnění překladů děl chráněných podle této úmluvy.
2. Každý smluvní stát může však svým vnitřním zákonodárstvím omezit pro díla písemná právo na překlad, ale jen za těchto podmínek:
a) Nebyl-li do sedmi let ode dne prvního uveřejnění písemného díla uveřejněn nositelem práva na překlad nebo s jeho svolením překlad tohoto písemného díla do jazyka obecně užívaného ve smluvním státě, může každý občan tohoto smluvního státu obdržet od jeho příslušného státního orgánu nevýlučnou licenci na překlad díla do tohoto jazyka a na uveřejnění takto přeloženého díla.
b) Tuto licenci lze udělit jen tehdy, prokáže-li žadatel podle ustanovení platných ve státě, ve kterém se žádost podává, že požádal nositele práva na překlad o svolení dílo přeložit a překlad uveřejnit a že přes náležitou snahu nemohl nositele autorského práva vypátrat nebo obdržet jeho svolení. Za týchž podmínek může být licence udělena, jsou-li předchozí vydání překladu v jazyku obecně užívaném ve smluvním státě rozebrána.
c) Nemůže-li žadatel vypátrat nositele práva na překlad, zašle opis své žádosti nakladateli, jehož jméno je uvedeno na díle, a je-li známa státní příslušnost nositele práva na překlad, diplomatickému nebo konzulárnímu zástupci státu, jehož je nositel práva na překlad občanem, nebo instituci označené vládou tohoto státu. Licenci nelze udělit před uplynutím lhůty dvou měsíců ode dne odeslání opisů žádosti.
d) Vnitřní zákonodárství učiní potřebná opatření, která nositeli práva na překlad zajistí přiměřenou odměnu odpovídající mezinárodním zvyklostem, jakož i výplatu a transfer této odměny a zaručí bezvadný překlad díla.
e) Původní název a jméno autora díla musí být vytištěny na všech exemplářích uveřejněného překladu. Licence bude platná jen pro uveřejnění překladu na území smluvního státu, ve kterém bylo o licenci požádáno. Dovoz a prodej exemplářů do jiného smluvního státu jsou přípustny, jestliže se jazyk obecně užívaný v tomto státě shoduje s jazykem, do něhož bylo dílo přeloženo, jestliže vnitřní zákonodárství tohoto státu licenci připouští a nebrání-li dovozu a prodeji žádné ustanovení v tomto státě platné; dovoz a prodej na území každého smluvního státu, ve kterém tyto podmínky nejsou splněny, je vyhrazen zákonodárství tohoto státu a dohodám, které uzavřel. Uživatel nesmí licenci dále postoupit.
f) Licenci nelze udělit, stáhl-li autor všechny exempláře díla z oběhu.
Článek V bis[editovat]
1. Každý stát, který je podle praxe zavedené Valným shromážděním Organizace Spojených národů považován za rozvojovou zemi, může oznámením uloženým u generálního ředitele Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (dále jen „generální ředitel“) uplatnit při ratifikaci, přijetí nebo přístupu anebo později všechny nebo některé výjimky uvedené v článcích V ter a V quater.
2. Každé oznámení uložené podle ustanovení odstavce 1 je účinné po dobu deseti let od vstupu této úmluvy v platnost nebo po tu část tohoto desetiletého období, která zbývá ke dni, kdy bylo oznámení uloženo, a může být obnoveno vcelku nebo částečně na další desetiletá období, jestliže smluvní stát zašle generálnímu řediteli další oznámení nejdéle patnáct měsíců a nejméně tři měsíce před uplynutím probíhajícího desetiletého období. Během těchto dalších desetiletých období mohou být uložena i první oznámení podle tohoto článku.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 není smluvní stát, který přestal být považován za rozvojovou zemi v souladu s definicí v odstavci 1, oprávněn obnovit své oznámení učiněné podle odstavce 1 nebo 2, a ať toto oznámení oficiálně odvolá či nikoli, pozbývá tento stát možnosti uplatnit výjimky stanovené v článcích V ter a V quater buď uplynutím běžného desetiletého období nebo tři roky poté, co přestal být považován za rozvojovou zemi, podle toho, které období uplyne později.
4. Po uplynutí doby, po kterou platilo oznámení podle tohoto článku, smějí být exempláře díla podle výjimek uvedených v článcích V ter a V quater již vyrobené dále rozšiřovány, a to až do vyčerpání zásoby.
5. Každý smluvní stát, který uložil oznámení podle článku XIII týkající se použití této úmluvy na jednotlivou zemi nebo území, jejichž postavení se může považovat za obdobné postavení států uvedených v odstavci 1 tohoto článku, může rovněž, pokud jde o tuto zemi nebo území, uložit oznámení o výjimkách a jejich obnoveních podle tohoto článku. Po dobu, po kterou tato oznámení platí, mohou se ustanovení článků V ter a V quater použít na uvedenou zemi nebo území. Každá zásilka exemplářů pocházející z uvedené země nebo území do smluvního státu se považuje za vývoz ve smyslu článků V ter a V quater.
Článek V ter[editovat]
1. a) Každý smluvní stát, na který se vztahuje článek V bis odst. 1, může nahradit období sedmi let stanovené v článku V odst. 2 obdobím tří let nebo jakýmkoli delším obdobím stanoveným jeho vnitřním zákonodárstvím. U překladu do jazyka, který není obecně užíván v jedné nebo více vyspělých zemích, jež jsou členy buď této úmluvy nebo jen Úmluvy z roku 1952, je však toto období místo uvedeného období tří let jednoroční.
b) Každý smluvní stát, na který se vztahuje článek V bis odst. 1, může s jednomyslným souhlasem vyspělých zemí, které jsou smluvními státy buď této úmluvy nebo jen Úmluvy z roku 1952 a kde tentýž jazyk je jazykem obecně užívaným, nahradit v případě překladu do tohoto jazyka období tří let stanovené v pododstavci
a) jiným obdobím určeným v souladu s takovým souhlasem, nikoli však kratším než jeden rok. Tohoto ustanovení však nelze použít, je-li takovým jazykem angličtina, francouzština nebo španělština. Takovou dohodu je třeba oznámit generálnímu řediteli.
c) Licence smí být udělena pouze tehdy, prokáže-li žadatel podle ustanovení platných ve státě, ve kterém se žádost podává, že buď požádal nositele práva na překlad o svolení a že mu bylo odepřeno, anebo že přes náležitou snahu nemohl nositele práva vypátrat. Současně s podáním této žádosti musí o tom žadatel informovat buď Mezinárodní autorskoprávní informační středisko zřízené při Organizaci Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, anebo každé národní nebo oblastní informační středisko, které bylo určeno v oznámení uloženém u generálního ředitele vládou státu, o němž lze mít za to, že v něm má nakladatel těžiště své podnikatelské činnosti.
d) Nemohl-li žadatel vypátrat nositele práva na překlad, je povinen zaslat doporučeně leteckou poštou opisy své žádosti nakladateli, jehož jméno je uvedeno na díle, a každému národnímu nebo oblastnímu informačnímu středisku uvedenému v pododstavci c). Jestliže takové středisko nebylo oznámeno, zašle žadatel opis Mezinárodnímu autorskoprávnímu informačnímu středisku zřízenému Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.
2. a) Licenci nelze podle tohoto článku udělit, jde-li o licenci, kterou je možno obdržet po uplynutí tříletého období, dokud neuplyne dodatečná lhůta šesti měsíců, a jde-li o licenci, kterou je možno obdržet po uplynutí jednoročního období, dokud neuplyne dodatečná lhůta devíti měsíců. Dodatečná lhůta začne běžet buď od data žádosti o svolení k překladu uvedené v odstavci 1 c), anebo, jestliže totožnost nebo bydliště nositele práva na překlad nejsou známy, od data zaslání opisů žádosti o svolení uvedených v odstavci 1 d).
b) Licenci nelze udělit, byl-li překlad uveřejněn nositelem práva na překlad nebo s jeho souhlasem během uvedené lhůty šesti nebo devíti měsíců.
3. Licenci podle tohoto článku lze udělit jen pro účely vyučování nebo výzkumu.
4. a) Licence se nevztahuje na vývoz exemplářů a platí pouze pro uveřejnění na území smluvního státu, kde se o tuto licenci požádalo.
b) Každý exemplář uveřejněný podle takové licence musí obsahovat poznámku v příslušném jazyku vyjadřující, že exemplář je určen k rozšiřování pouze ve smluvním státě, který udělil licenci. Jestliže dílo obsahuje značku uvedenou v článku III odst. 1, musí takto uveřejněné exempláře obsahovat tutéž značku.
c) Zákaz vývozu stanovený shora v pododstavci a) se neuplatní, jestliže státní nebo jiný veřejný orgán státu, který udělil podle tohoto článku licenci na překlad díla do jazyka jiného, než je angličtina, francouzština nebo španělština, zašle exempláře překladu zhotovené na podkladě licence do jiné země za předpokladu, že
(i) příjemci jsou občany smluvního státu, který udělil licenci, nebo organizacemi sdružujícími takové občany;
(ii) exempláře jsou určeny k užití pouze pro účely vyučování nebo výzkumu;
(iii) zasílání exemplářů a jejich další rozšiřování příjemcům nemá povahu výdělečnou;
(iv) země, do níž mají být exempláře zaslány, uzavřela se smluvním státem dohodu dovolující jejich příjem a rozšiřování nebo jednu z těchto činností a že tuto dohodu některá z těchto vlád oznámila generálnímu řediteli
5. Náležitá opatření učiněná na národní úrovni zajistí,
a) aby licence vyhradila odměnu přiměřenou a odpovídající úrovni autorských odměn obvykle poskytovaných v obou dotyčných zemích v případě licencí mezi stranami volně smluvených;
b) aby odměna byla vyplacena a transferována. Pokud existují vnitrostátní devizové předpisy, příslušný státní orgán vynaloží veškeré úsilí s využitím mezinárodních zařízení, aby zajistil transfer odměny na volně směnitelnou měnu nebo na její ekvivalent.
6. Každá licence udělená smluvním státem podle tohoto článku zanikne, jestliže je v uvedeném státě nositelem práva na překlad nebo s jeho svolením za cenu srovnatelnou s cenou v tomto státě pro obdobná díla obvyklou uveřejněn překlad díla do téhož jazyka a mající v podstatě týž obsah jako vydání, pro něž byla licence udělena. Exempláře vyrobené před skončením platnosti licence mohou být dále rozšiřovány až do jejich rozebrání.
7. U děl, která jsou složena převážně z ilustrací, může být udělena licence na překlad textu a na reprodukci ilustrací jen tehdy, jestliže budou zároveň splněny podmínky podle článku V quater.
8. a) Licence na překlad díla chráněného podle této úmluvy, uveřejněného tiskem nebo obdobnou formou rozmnožení, může být udělena též rozhlasové či televizní organizaci, která má své sídlo na území smluvního státu, na nějž se vztahuje článek V bis odst. 1, na žádost v tomto státě podanou takovou organizací za těchto podmínek:
- (i) překlad je pořízen z exempláře vyrobeného a nabytého v souladu se zákony smluvního státu;
.(ii) překladu smí být použito jen ve vysíláních určených výlučně k výuce nebo k rozšiřování vědeckých informací pro odborníky v určitém oboru;
- (iii) překladu smí být použito výlučně pro účely uvedené shora v bodě (ii) ve vysíláních oprávněně uskutečněných a určených pro příjemce na území smluvního státu, včetně vysílání uskutečněných prostřednictvím zvukových nebo obrazových záznamů pořízených oprávněně a výlučně pro tato vysílání;
- (iv) zvukové či obrazové záznamy překladu smějí být vyměňovány pouze mezi rozhlasovými či televizními organizacemi se sídlem na území smluvního státu, který takovou licenci poskytl;
- (v) užití překladu nesmějí sloužit účelům výdělečným.
b) Za předpokladu splnění všech kritérií a podmínek vyjmenovaných v pododstavci a) může být rozhlasové či televizní organizaci udělena též licence na překlad jakéhokoli textu, který je začleněn do audiovizuálního záznamu pořízeného a uveřejněného výlučně pro účely vyučování.
c) S výjimkou pododstavců a) a b) se vztahují na udělení a výkon takové licence ostatní ustanovení tohoto článku.
9. S výjimkou ustanovení tohoto článku se každá licence udělená podle něj řídí ustanoveními článku V a bude se řídit ustanoveními článku V a tohoto článku i po uplynutí sedmiletého období stanoveného v článku V odst. 2. Po uplynutí uvedeného období bude však nositel licence moci požádat, aby byla nahrazena novou licencí, která se bude řídit výlučně podle článku V.
Článek V quater[editovat]
1. Každý smluvní stát, na nějž se vztahuje článek V bis odst. 1, může přijmout tato ustanovení:
a) Jestliže do uplynutí
- (i) období stanoveného v pododstavci c) a počítaného od data prvního uveřejnění určitého vydání literárního, vědeckého nebo uměleckého díla uvedeného v odstavci 3, nebo
- (ii) jakéhokoliv delšího období stanoveného vnitřním zákonodárstvím státu
nebyly nositelem práva na rozmnožování nebo s jeho svolením exempláře tohoto vydání v tomto státě uvedeny do prodeje k uspokojení potřeb širší veřejnosti nebo vyučování za cenu srovnatelnou s cenou v uvedeném státě pro obdobná díla obvyklou, může každý občan tohoto státu obdržet od příslušného státního orgánu nevýlučnou licenci k uveřejnění tohoto vydání za tuto cenu nebo za cenu nižší k uspokojení potřeb vyučování. Licence může být udělena pouze tehdy, jestliže žadatel v souladu s platnými předpisy tohoto státu prokáže, že požádal nositele práva o svolení uveřejnit takové dílo a že přes náležitou snahu nemohl vypátrat nositele práva nebo obdržet jeho svolení. Současně s podáním žádosti je žadatel povinen informovat buď Mezinárodní autorskoprávní informační středisko zřízené Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, anebo každé národní nebo oblastní informační středisko uvedené v pododstavci d).
b) Za týchž podmínek může být licence rovněž udělena, jestliže po dobu šesti měsíců nejsou exempláře dotyčného vydání díla vyrobené se svolením oprávněného v uvedeném státě k uspokojení potřeb širší veřejnosti nebo vyučování, na prodej za cenu srovnatelnou s cenou v tomto státě pro obdobná díla obvyklou.
c) Období uvedené v pododstavci a) činí pět let. Avšak
- (i) pro díla exaktních a přírodních věd a techniky je toto období tříleté;
- (ii) pro díla, která patří do oblasti fantazie, jako romány, díla básnická, dramatická a hudební a pro knihy umělecké je toto období sedmileté
d) Jestliže žadatel nemůže zjistit nositele práva na rozmnožování, je povinen zaslat doporučeně leteckou poštou opisy své žádosti vydavateli, jehož jméno je uvedeno na díle, a každému národnímu nebo oblastnímu informačnímu středisku určenému v oznámení zaslaném generálnímu řediteli státem, o němž se předpokládá, že v něm má vydavatel těžiště své podnikatelské činnosti. Pokud takové oznámení neexistuje, zašle opis také Mezinárodnímu autorskoprávnímu informačnímu středisku zřízenému Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu. Licence nemůže být udělena před uplynutím lhůty tří měsíců od data odeslání opisů žádosti.
e) V případě, že je možno obdržet licenci po uplynutí tříletého období, nelze ji podle tohoto článku udělit
- (i) dokud neuplyne lhůta šesti měsíců od podání žádosti o svolení uvedené v pododstavci a) nebo, jestliže totožnost nebo bydliště nositele práva na rozmnožování nejsou známy, od data odeslání opisů žádosti o svolení uvedených v pododstavci d);
- (ii) jestliže byly během tohoto období exempláře vydání díla za podmínek stanovených v pododstavci a) dány do oběhu
f) Jméno autora a název určitého vydání díla musí být vytištěny na všech vydaných exemplářích. Licence se nevztahuje na vývoz exemplářů a bude platit pouze pro vydávání na území smluvního státu, kde se o ni požádalo. Licence nesmí být oprávněným převedena.
g) Vnitřní zákonodárství učiní potřebná opatření, aby bylo zajištěno přesné rozmnožení příslušného vydání.
h) Licence na rozmnožení a uveřejnění překladu díla nebude podle tohoto článku udělena v těchto případech:
- (i) jestliže příslušný překlad nebyl uveřejněn nositelem autorského práva nebo s jeho svolením;
- (ii) jestliže nejde o překlad do jazyka obecně užívaného ve státě, který je k udělení licence povolán
2. Pro výjimky upravené v odstavci 1 tohoto článku platí tato další ustanovení:
a) Každý exemplář uveřejněný na podkladě licence udělené podle tohoto článku musí obsahovat poznámku v příslušném jazyku vyjadřující, že je určen k rozšiřování pouze ve smluvním státě, na nějž se licence vztahuje; jestliže dílo obsahuje značku podle článku III odst. 1, musí takto uveřejněné exempláře obsahovat stejnou značku.
b) Náležitá opatření učiněná na národní úrovni zajistí,
- (i) aby licence vyhradila odměnu přiměřenou a odpovídající úrovni autorských odměn obvykle poskytovaných v obou dotyčných zemích v případě licencí mezi stranami volně smluvených;
- (ii) aby odměna byla vyplacena a transferována
c) Každá licence udělená podle tohoto článku zanikne, jestliže jsou ve smluvním státě k uspokojování potřeb širší veřejnosti nebo vyučování nositelem práva na rozšiřování nebo s jeho svolením dány do prodeje exempláře vydaného díla za cenu srovnatelnou s cenou v tomto státě pro obdobná díla obvyklou, pokud je takové vydání v tomtéž jazyku a v podstatě shodného obsahu jako vydání uveřejněná podle licence. Exempláře vyrobené před skončením platnosti licence mohou být dále rozšiřovány až do jejich rozebrání.
d) Licenci nelze udělit, stáhl-li autor všechny exempláře vydání z oběhu.
3. a) Literární, vědecká a umělecká díla, na která se vztahuje tento článek, jsou s výjimkou ustanovení pododstavce b) omezena na díla uveřejněná ve formě vydání tiskem nebo jinou obdobnou formou rozmnožování.
b) Tento článek se vztahuje též na audiovizuální rozmnožování oprávněně vyrobených audiovizuálních záznamů, pokud tvoří nebo zahrnují chráněná díla, jakož i na překlad textu, který je doprovází, do jazyka obecně užívaného ve státě, jenž je povolán licenci poskytovat, za předpokladu, že dotyčné audiovizuální záznamy byly pořízeny a uveřejněny výlučně pro účely vyučování.
Článek VI[editovat]
Uveřejněním ve smyslu této úmluvy se rozumí rozmnožení díla ve hmotné formě a veřejné rozšiřování exemplářů díla, které umožňují dílo číst nebo je zrakem vnímat.
Článek VII[editovat]
Tato úmluva se nevztahuje na díla nebo práva k takovým dílům, která v době, kdy tato úmluva nabude účinnosti pro smluvní stát, ve kterém se žádá o ochranu, pozbyla s konečnou platností ochrany v tomto státě, nebo nikdy chráněna nebyla.
Článek VIII[editovat]
1. Tato úmluva, která bude datována dnem 24. července 1971, bude uložena u generálního ředitele a zůstane otevřena k podpisu všem státům, které jsou smluvními stranami Úmluvy z roku 1952, po dobu 120 dnů od data této úmluvy. Bude podléhat ratifikaci nebo přijetí signatářskými státy.
2. Každý stát, který tuto úmluvu nepodepsal, může k ní přistoupit.
3. Ratifikace, přijetí nebo přístup se uskuteční uložením příslušné listiny u generálního ředitele.
Článek IX[editovat]
1. Tato úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po uložení dvanácti listin o ratifikaci, přijetí nebo přístupu.
2. Dále vstoupí tato úmluva v platnost pro každý stát tři měsíce po uložení jeho listiny o ratifikaci, přijetí nebo přístupu.
3. Přístup k této úmluvě ze strany státu, který není členem Úmluvy z roku 1952, bude obsahovat i přístup k uvedené Úmluvě; jestliže však jeho listina o přístupu bude uložena před tím, než tato úmluva vstoupí v platnost, může takový stát učinit svůj přístup k Úmluvě z roku 1952 závislým na vstup v platnost této úmluvy. Po vstupu této úmluvy v platnost nebude žádný stát moci přistoupit jen k Úmluvě z roku 1952.
4. Vztahy mezi státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, a státy, které jsou smluvními stranami jen Úmluvy z roku 1952, se řídí Úmluvou z roku 1952. Stát, který je smluvní stranou pouze Úmluvy z roku 1952, může však oznámením uloženým u generálního ředitele prohlásit, že souhlasí, aby na díla jeho občanů nebo na díla poprvé uveřejněná na jeho území, byla každým státem, který je smluvní stranou této úmluvy, uplatňována Úmluva z roku 1971.
Článek X[editovat]
1. Každý smluvní stát se zavazuje učinit v souladu se svou ústavou opatření nutná k tomu, aby se zajistilo uplatňování této úmluvy.
2. Rozumí se, že v době, kdy tato úmluva vstoupí v platnost pro určitý stát, musí být tento stát s to podle svého vnitrostátního zákonodárství provádět ustanovení této úmluvy.
Článek XI[editovat]
1. Zřizuje se Mezivládní výbor s těmito úkoly:
a) studovat otázky týkající se provádění a působení Všeobecné úmluvy;
b) připravovat periodické revize této úmluvy;
c) studovat jakékoli jiné otázky týkající se mezinárodní ochrany autorského práva ve spolupráci se zainteresovanými mezinárodními organizacemi, zejména s Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, s Mezinárodní unií pro ochranu literárních a uměleckých děl a s Organizací amerických států;
d) informovat smluvní státy Všeobecné úmluvy o své činnosti.
2. Výbor se skládá ze zástupců osmnácti států, které jsou smluvními stranami této úmluvy nebo pouze Úmluvy z roku 1952.
3. Výbor bude složen se zřetelem na spravedlivou rovnováhu národních zájmů podle zeměpisné polohy, obyvatelstva, jazyků a stupně rozvoje.
4. Generální ředitel Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, generální ředitel Světové organizace duševního vlastnictví a generální tajemník Organizace amerických států nebo jejich představitelé se mohou účastnit schůzí výboru s poradním hlasem.
Článek XII[editovat]
Mezivládní výbor svolá revizní konference kdykoli to bude považovat za nutné nebo na žádost alespoň deseti smluvních států této úmluvy.
Článek XIII[editovat]
1. Každý smluvní stát může při odevzdání své listiny o ratifikaci, přijetí nebo přístupu, anebo kdykoli později prohlásit oznámením zaslaným generálnímu řediteli, že se tato úmluva vztahuje na všechny nebo na některé země nebo území, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá; Úmluva se v takovém případě bude vztahovat na země nebo území označená v oznámení po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v článku IX. Bez takového oznámení se tato úmluva na žádné takové země nebo území nebude vztahovat.
2. Tento článek však v žádném případě nelze vykládat jako uznání faktického postavení země nebo území, na něž se tato úmluva vztahuje na základě oznámení učiněného jiným smluvním státem podle tohoto článku, ani jako jeho přijetí mlčky ze strany kteréhokoli smluvního státu.
Článek XIV[editovat]
1. Každý smluvní stát může tuto úmluvu vypovědět jménem svým anebo jménem všech nebo některých zemí nebo území, jichž se týkalo oznámení podle článku XIII. Výpověď se uskuteční oznámením zaslaným generálnímu řediteli. Tato výpověď se bude vztahovat také na Úmluvu z roku 1952.
2. Tato výpověď bude účinná jen pro stát anebo zemi nebo území, jejichž jménem byla podána, a to teprve dvanáct měsíců po dni, kdy bylo oznámení přijato.
Článek XV[editovat]
Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními státy týkající se výkladu nebo provádění této úmluvy, který nebude vyřešen jednáním, bude předložen k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, ledaže by se příslušné státy dohodly na jiném způsobu řešení.
Článek XVI[editovat]
1. Tato úmluva bude vyhotovena ve francouzštině, angličtině a španělštině. Všechna tři znění budou podepsána a budou mít stejnou platnost.
2. Oficiální znění této úmluvy budou vyhotovena generálním ředitelem po konzultaci se zúčastněnými vládami v arabštině, italštině, němčině a portugalštině.
3. Každý smluvní stát nebo skupina smluvních států budou moci dát pořídit prostřednictvím generálního ředitele a v dohodě s ním další znění v jazyku podle své volby.
4. Všechna tato znění budou připojena k podepsaným zněním této úmluvy.
Článek XVII[editovat]
1. Touto úmluvou nejsou nijak dotčena ustanovení Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ani členství v Unii založené uvedenou Úmluvou.
2. K provádění předchozího odstavce se k tomuto článku připojuje Prohlášení. Toto prohlášení je nedílnou součástí této úmluvy pro státy, které byly ke dni 1. ledna 1951 vázány Bernskou úmluvou, anebo které k ní přistoupily nebo přistoupí později. Podpis této úmluvy výše uvedenými státy platí také jako podpis Prohlášení; ratifikace, přijetí nebo přístup k této úmluvě ze strany těchto států bude zahrnovat také ratifikaci, přijetí nebo přístup k Prohlášení.
Článek XVIII[editovat]
Touto úmluvou nejsou dotčeny mnohostranné nebo dvoustranné úmluvy nebo dohody o autorském právu, které jsou účinné nebo mohou nabýt účinnosti mezi dvěma nebo více americkými republikami, avšak výlučně mezi nimi. V případě rozporu buď mezi ustanoveními některé z těchto platných úmluv nebo dohod na jedné straně a ustanoveními této úmluvy na druhé straně, anebo mezi ustanoveními této úmluvy a ustanoveními kterékoli nové úmluvy nebo dohody, která by byla nově sjednána mezi dvěma nebo více americkými republikami poté, kdy tato úmluva vstoupila v platnost, bude platit mezi smluvními stranami úmluva nebo dohoda sjednaná nejpozději. Nedotčena zůstávají práva získaná k dílu podle úmluv nebo dohod platných v některém ze smluvních států přede dnem, kdy tato úmluva v tomto státě nabyla platnosti.
Článek XIX[editovat]
Touto úmluvou nejsou dotčeny mnohostranné nebo dvoustranné úmluvy nebo dohody o autorském právu platné mezi dvěma nebo více smluvními státy. V případě rozporu mezi ustanoveními kterékoli z těchto úmluv nebo dohod s ustanoveními této úmluvy budou platit ustanovení této úmluvy. Nedotčena zůstávají práva získaná k dílům podle úmluv nebo dohod platných v některém ze smluvních států přede dnem, kdy tato úmluva v daném státě nabyla platnosti. Tímto článkem nejsou dotčena ustanovení článků XVII a XVIII této úmluvy.
Článek XX[editovat]
Výhrady k této úmluvě nejsou přípustné.
Článek XXI[editovat]
1. Generální ředitel zašle řádně ověřené opisy této úmluvy zúčastněným státům, jakož i k registraci generálnímu sekretáři Organizace Spojených národů.
2. Mimo to bude oznamovat všem zúčastněným státům uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo přístupu, datum, kdy tato úmluva vstoupí v platnost, oznámení podle této úmluvy a výpovědi podle článku XIV.
DODATKOVÉ PROHLÁŠENÍ [editovat]
Členské státy Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl (dále jen „Bernská unie“), které jsou smluvními stranami této úmluvy,
přejíce si upevnit své vzájemné vztahy na základě uvedené Unie a vyhnout se jakémukoliv sporu, který by mohl vzniknout současnou platností Bernské úmluvy a Všeobecné úmluvy o autorském právu,
uznávajíce, že pro některé státy je v současné době nutné přizpůsobit jejich stupeň ochrany autorského práva jejich stupni kulturního, sociálního a ekonomického rozvoje,
přijaly po společné dohodě toto prohlášení:
a) S výjimkou uvedenou v odstavci b) díla, jejichž zemí původu je podle Bernské úmluvy stát, který po 1. lednu 1951 vystoupil z Bernské unie, nebudou chráněna podle Všeobecné úmluvy o autorském právu ve státech Bernské unie.
b) Pokud se smluvní stát považuje za rozvojovou zemi v souladu s praxí zavedenou Valným shromážděním Spojených národů a uložil u generálního ředitele Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu v době svého vystoupení z Bernské unie oznámení, v němž prohlašuje, že se považuje za rozvojovou zemi, nepoužijí se ustanovení odstavce a) tak dlouho, dokud tento stát bude moci v souladu s ustanoveními článku V bis používat výjimek stanovených touto úmluvou.
c) Ve vztazích mezi státy vázanými Bernskou úmluvou se Všeobecná úmluva o autorském právu nepoužije, pokud jde o ochranu děl, jejichž zemí původu je podle Bernské úmluvy některý stát Bernské unie.
REZOLUCE [editovat]
Konference o revizi Všeobecné úmluvy o autorském právu uvážila otázky týkající se Mezivládního výboru podle článku XI této úmluvy, k níž se tato rezoluce připojuje,
a usnáší se takto:
1. Výbor se bude na začátku skládat ze zástupců dvanácti členských států Mezivládního výboru ustanoveného podle článku XI Úmluvy z roku 1952 a k němu připojené rezoluce a mimo to ještě ze zástupců těchto států: Alžírsko, Austrálie, Japonsko, Jugoslávie, Mexiko a Senegal.
2. Státy, které nejsou smluvními stranami Úmluvy z roku 1952 a nepřistoupily k této úmluvě před prvním řádným zasedáním výboru, jež bude následovat po vstupu této úmluvy v platnost, budou nahrazeny jinými státy vybranými výborem na prvním řádném zasedání podle ustanovení článku XI odst. 2 a 3.
3. Jakmile tato úmluva vstoupí v platnost, bude se výbor utvořený podle odstavce 1 považovat za ustavený v souladu s článkem XI této úmluvy.
4. Zasedání výboru se bude konat do jednoho roku po vstupu této úmluvy v platnost; potom se bude výbor scházet na řádném zasedání nejméně jednou za dva roky.
5. Výbor si zvolí předsedu a dva místopředsedy. Stanoví si jednací řád, ve kterém budou uplatněny tyto zásady:
a) Běžné funkční období zástupců bude trvat šest let, přičemž jedna třetina se bude měnit každé dva roky, čímž se rozumí, že třetina prvních mandátů pozbude platnosti na konci druhého řádného zasedání výboru, které se bude konat po vstupu této úmluvy v platnost, další třetina na konci třetího řádného zasedání a zbývající třetina na konci čtvrtého řádného zasedání.
b) Ustanovení upravující postup, podle něhož výbor obsadí volná místa, způsob, jakým pozbývají platnosti mandáty, právo na opětovné zvolení a volební pravidla budou založena na rovnováze mezi nutnou kontinuitou ve složení a ve střídání v zastupování, jakož i na úvahách uvedených v článku XI odst. 3.
Vyjadřuje přání, aby Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu zastávala sekretariát výboru.
Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, tuto úmluvu podepsali.
Dáno v Paříži dne 24. července 1971 v jediném vyhotovení.
DODATKOVÝ PROTOKOL 2 [editovat]
Členské státy Všeobecné úmluvy o autorském právu revidované v Paříži dne 24. července 1971 (dále jen „Úmluva z roku 1971“) a tohoto protokolu
dohodly se na těchto ustanoveních:
1. a) Ochrana podle článku II odst. 1 Úmluvy z roku 1971 se vztahuje na díla uveřejněná poprvé Spojenými národy, jejich odbornými organizacemi, anebo Organizací amerických států.
b) Ochrana podle článku II odst. 2 Úmluvy z roku 1971 se vztahuje rovněž na shora uvedené organizace a instituce.
2. a) Tento protokol bude podepsán a předložen k ratifikaci nebo přijetí státy, které jej podepsaly, a bude možno k němu přistoupit v souladu s ustanoveními článku VIII Úmluvy z roku 1971.
b) Tento protokol vstoupí v platnost pro každý stát dnem, kdy uloží příslušnou listinu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu pod podmínkou, že tento stát je již členem Úmluvy z roku 1971.
Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocnění, podepsali tento protokol.
Dáno v Paříži, dne 24. července 1971, ve francouzštině, angličtině a španělštině, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost, v jediném vyhotovení, které bude uloženo u generálního ředitele Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu. Generální ředitel zašle řádně ověřené exempláře státům, které jej podepsaly, jakož i generálnímu tajemníkovi Spojených národů k registraci.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Původní (první) znění této smlouvy pochází z 6. září 1952
- ↑ Jako soubor PDF je možno stáhnout na www.mvcr.cz (2MB)