Věnec slávy žen slovanských/Judita, královna polská

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Judita, královna polská
Autor: František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj: STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 27–28.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Judita Přemyslovna

Druhá kněžna, jíž ozdobila Čechie trůn polský, byla Judita, dcera Vratislava II., krále českého, a druhé manželky jeho Adléty uherské. Roku 1080 provdala se totiž za Vladislava Heřmana, krále polského. K manželství tomu radila Vladislavovi sestra jeho Svatava, třetí manželka Vratislavova, chtíc takto upevniti svazky mezi bratrskými národy Poláky a Čechy. Temnou stránkou v povaze Juditině jest chování její ke Zbyhněvu, pobočnímu synu Vladislavovu. Těžce to nesouc, že Vladislav tak velikou péči věnoval vychování jeho, nevražila naň tak dlouho, až musel potajmu do Čech odvežen býti. Žárlivosť tato převážena však láskou, jíž přilnula k národu, v jehož středu jí žíti bylo.

Velice ji soužilo, že neměla dětí. Vydala se tedy k radě Lamberta, biskupa krakovského, na pouť ke hrobu sv. Jiljí ve Francii, o němž šla pověsť, že se tam mnoho divů a zázraků událo. Přijela tedy s četným komonstvem hojné dary nesoucím do kláštera benediktinského, při němž se hrob sv. Jiljí nacházel. Opat uložil třídenní půst a modlitby k vyprošení Polsce dědice trůnu. Přímluvě tohoto svatého přičítala Judita, že se tak stalo. Z vděčnosti vyžádala na muži svém, aby ke cti sv. Jiljí vystavěti dal pode zdí hradu královského kostel. — Roku 1087 porodila Judita syna Boleslava, později Křivoustým nazvaného, a brzy na to zemřela.