Věnec slávy žen slovanských/Flora Cuceri Pešionia

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Zděnka (Sidonie) z Borku	Flora Cuceri Pešionia	Žofie z Helfenburka

Údaje o textu
Titulek:	Flora Cuceri Pešionia
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Cvijeta Zuzorić(WD)

Mezi proslavenými u Jihoslovanů Dubrovničankami zaujímá znamenité místo Flora Cuceri, která se neobyčejným u ženských způsobem zabývala krásným uměním, zvláště pak básnictvím, tak že, v nejlepším jsouc květu věku svého, nejen krásou svou vylákala citlivým básníkům nepočetných vzdechů, nýbrž i v domácnosti své všechny, kdož milovali krásné umění, shromažďovala. Narodila se r. 1555 v Dubrovníku ze zámožné rodiny měšťanské. Co dívka odebrala se s rodičemi do Jakýna, kamž se jedna ze sester jejích provdala. R. 1577 vzal si ji za manželku Bartoloměj Pescion (č. Pešion), šlechtic florencký, jenž jsa bohat bydlel střídavě ve Florencí a v Dubrovníce. Zde i tam chválili její ostroumnosť a výmluvnosť i uhlazenosť v rozmlouvání italském i slovanském, tak jako se každý divil Flořinu vzdělání a dobrému vkusu ve věcech týkajících se krásného umění, zvláště pak básnictví, ba divili se i básním, jež sama skládala. Dům její byl středištěm učencův i básníkův, jenž k ní uctu nevšední chovali. Od cizozemských i domácích spisovatelů poctěna byla přípisy a věnováním jednotlivých děl, a Dinko Zlatarić oplakával v básni smrt její. Zemřela bezpochyby brzy po r. 1600, neví se, zdali ve Florencí či v Dubrovníce. Básnila zdařile ve vlaské i v ilirské řeči; zvláště epigramy její vyznačuji se jemností vtipu a lepostí řeči.