Věnec slávy žen slovanských/Anna Petrovna, kněžna Tarakanovská

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Josefa Dušková, rodilá Hambacherova	Anna Petrovna, kněžna Tarakanovská

Údaje o textu
Titulek:	Anna Petrovna, kněžna Tarakanovská[red 1]
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 99–99. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Narozena jest r. 1755 a byla potomkem tajného spojení cařovny ruské Alžběty s Alexejem Razumovským. Krutý osud její zasluhuje tím větší politování, ana nevinně trpěla a pouhým nástrojem byla v rukou ctižádostivce. Sotva dvanáctiletou unesl ji kníže Radziwiłł a přivedl do Říma. Záměrem jeho bylo, navrátit se s ní do Ruska a tam ji postavit proti Kateřině II., aby povstalých z toho zmatků použil ku prospěchu svému a vlasti své polské. Sotva se však ku Kateřině dostala zpráva o útěku Radziwiłłově a kněžnině, zabaveny jsou jeho statky a odejmuty mu takto prostředky k živobytí. Radziwiłł živil se po nějaký čas výtěžkem z prodeje svých klenotův, ale pramen ten konečně došel, a Radziwiłł, aby novou pomoc na penězích obdržel, viděl se nucena, potajmu odebrat se do své vlasti.

Při odjezdu svém z Říma dopustil se Radziwiłł té nepozornosti, že svěřenku svou ponechal ochraně jediné paní, vychovatelky její. Vhodné příležitosti této použil Alexej Orlov, jemuž bylo nařízeno, aby se jakýmkoliv způsobem Anny zmocnil. Zjednal si přístup k ní a nabízel jí svou podporu, již v postavení svém přijmouti musela. Zároveň předstíral jí možnosť, že vzbudí ve prospěch její v Rusku revoluci. Podobné myšlénky nebyly jí nic nového a přidávala slovům Orlovovým tím více víry, an i Radziwiłł často s ní byl o tomž předmětu mluvíval. Lstivý, v přetvařování vycvičený Orlov vše vynaložil, aby se Anně zalíbil. Konečně požádal o ruku kněžninu a dostal její svolení. Předstíraje, že sňatek musí státi se dle obřadu řeckého, ustanovil podvodníky, kteří v kněžském rouchu neplatným obřadem oklamali Annu příliš lehkověrnou.

Od té doby bylo nejhorlivější snahou Orlova, aby Annu dostal na místo záměrům svým příhodné. Snadně ji pohnul k tomu, aby jej doprovázela do Pisy a později do Livorna, kdež oddíl ruského loďstva zakotven byl. Hleděli v ní povzbuditi přání navštíviti přístav, a nešťastnice sama projevila vůli prohlédnouti si ruské loďstvo. Marně namáhali se věrní její přátelé, aby ji z úmyslu jejího přivedli, prosíce co nejsnažněji, aby se z města nevzdalovala. Odmítajíc však radu dobře míněnou odebrala se Anna s obyčejným svým průvodem do přístavu. Bohatě ozdobená loďka byla pro ni připravena, do níž s kněžnou anglický konsul, jeho paní a choť vrchního admirála vstoupili. Když doplouli k lodi, na kteréž jak se zdálo vše ku skvělé slavnosti připraveno bylo, spustili s ní pro kněžnu skvostnou lenošku ruským znakem opatřenou, vyznamenání to, na něž ji všemožně pozornu činili. Když se Anna posadila, táhli lenošku zvolna nahoru; sotva však Anna na palubu vystoupila, uvrhli ji do želez. Vypravuje se, že úzkostný a bolestný pokřik až k uším stojících na břehu došel a že ona v tétéž hodině ducha vypustila. Mínění tomuto od některých spisovatelů rozšířenému odporuje Kastera tvrdě, že kněžna Tarakanovská byla do Petrohradu přivezena a v tamější pevnosti uvězněna, kde po šestileté vazbě r. 1777 voda Něvy do žaláře jejího vnikši bezradostnému a politování hodnému životu jejímu konec učinila. Nešťastné osudy kněžny této sloužily za historický základ několika novelám a románům.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. V nadpisu kapitoly uvedeno patrně chybně Turakanovská, v předposlední větě Tarakanovská. Sjednocujeme na tvaru Tarakanovská (Google nedává u Turakanovskaja, Turakanovskij, Turakanovskaya, Turakanovsky žádný výsledek).