Věnec slávy žen slovanských/Anna, královna anglická

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Anna, královna anglická
Autor: František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj: STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 42–43.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Anna Lucemburská

Mezi ženami českými, jež cizým trůnům k ozdobě a k slávě byly, stkví se vedle Dagmary, královny dánské, Anna, dcera Karla IV., manželka Richarda II., krále anglického.

Spisovatelé angličtí nemohou dosti vynachváliti jak tělesnou tak i duševní spanilosť královny Anny, jenž dobrotivou přirozeností srdce svého všeobecnou lásku u národu sobě získala, Ba i mnohé novoty, pohodlí a kroje se týkající, do Angličan uvedla.

Nedávno před příchodem jejím udušeno bylo s nemalým namaháním nebezpečné povstání utlačovaného lidu, jenž pod vůdcem svým, Vatem Tylerem, podvrácením hrozil veškerému řádu v království. — Popravy po ukončeném povstání byly nade všecky předešlé krvavější a ukrutnější. Země se kouřila od prolévané krve ubohého lidu selského, anať milostivá přímluva spanilé Češky Anny přítrž učinila popravám těmto.

Několik dní po zasnoubení vrátili se královští manželé do Londýna, kdežto královna s velikou slávou byla korunována. Na důraznou žádosť mladé královny prohlásil král všeobecnou amnestii. Prostřednictví toto zjednalo manželce Richarda II. příjmí dobré královny Anny. A v skutku nepřestala Anna prokazovati se dobroditelkyní lidu anglického. Podotýkáme snažnou její péči o pravou vzdělanosť v národu. Dle svědectví Tomáše Arundela, potomního arcibiskupa kontobrigentského, jenž nad rakví její pohřební měl řeč, bylo hlavní péčí její, dát přeložit písmo svaté do angličiny a rozšiřovat je v lidu; sama pak každodenně v něm čítala.

Anna zemřela v oblíbeném paláci na hradě Shonu. Tělo její pochováno dne 3. srpna 1394. — Smrť přemilé choti Anny náruživého krále tak dojala, že v zápalu bolesti své hrad shonský hroznými slovy proklínal, jej rozbořiti a na pole snésti kázal, tak že ani kámen na kameni nezůstal.