Věnec slávy žen slovanských/Anna, královna česká

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Helena Ivanovna	Anna, královna česká	Marta a Johanka z Boskovic

Údaje o textu
Titulek:	Anna, královna česká
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 51–52. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Anna Jagellonská

Anna narodila se r. 1505 dne 23. dubna a byla dcerou krále Vladislava II. a sestrou krále Ludvíka, posledního panovníka českého z rodu Jagajłův. Již r. 1503 ustanovili mezi sebou císař Maximilian I. a Vladislav, že chtějí spolu ve svazek přátelský vejíti, a když Anna se narodila, ustanoveno, že se má státi manželkou arciknížete Ferdinanda. Sliby se staly r. 1515, když bylo Anně deset let.

Po smrti Vladislavově usilovala poručnická vláda, jejíž předním údem byl kardinál primas uherský Tomáš Bakač, vyslavši poselství ku Karlovi V. do Wormsu, o vykonání svatby, načež slavilo se zasnoubení v Linci r. 1521. Nemohlť se Ferdinand I. tehdáž ovšem nadíti, že sňatkem tím v 5 letech nabude dvě z předních korun evropských, korunu uherskou a českou. Ludvík padl r. 1526 v bitvě u Moháče, a stavové čeští i uherští, ačkoliv měli svobodu, volit kohokoliv za krále, zvolili z přirozené náklonnosti k rodu královskému za krále manžela jejího.

Podle všech zpráv žili Ferdinand a Anna spolu co praví, sebe milující manželé a manželství jejich bylo 15 dítkami obdařeno. Poslední z těchto narodilo se r. 1547 a stalo se příčinou smrti matky, která 27. ledna téhož roku v Praze zemřela. Čechové dlouho oplakávali královnu svou, ku které velkou láskou lnuli. Smrť její byla pro Čechy tím větším neštěstím, že právě v době tak rozhodné, jako byl pro Čechy rok 1547, zmizela tato prostředkyně mezi manželem a národem. Tělo její pochováno vedle hrobu Karla IV. v kostele sv. Víta na hradě pražském; Ferdinand pak nařídil, aby po smrti své vedle ní pochován byl, což se také stalo. — Hned po smrti její dal Ferdinand na její podobu shotoviť sochu stříbrnou, kterouž později daroval chrámu loretanskému ve Vlaších. Anna byla neméně zbožná jako učená paní. Od ní pochází spis: Clypeus pietatis (štít zbožnosti).