Věc Makropulos (opera)/Třetí jednání

Věc Makropulos (opera) Leoš Janáček
Druhé jednání	Třetí jednání

Údaje o textu
Titulek:	Věc Makropulos (opera)
Podtitulek:	Opera o třech dějstvích
Autor:	Leoš Janáček podle Karla Čapka
Zdroj:	Kareol.es
Vydáno:	1926
Licence:	PD old 70

Třetí jednání

(Hotelový pokoj. Vlevo okno, vpravo dveřé na chodbu. Ve středu vchod do ložnice Emiliiny, oddělené průstviným závěsem, na ktérem hrají stiny toaletních pohybů. Marty vychází z ložnice v peignoiru. Za ni Prus v smokingu, ale bez limce; usedne vpravo. Emilie jde k oknu a vytáhne roletu. Slabý ranni úsvit.)

MARTY (obráti se od okna) Nu? Slyšíte? Dejte mi tu obálku!

(Prus vytáhne z kapsy tobolku, z ní vyjme zapečetěnou obálku. Hodí ji na stolek. Marty vezme obálku a jde k toaletnímu stolku; zde usehne, rozvítí lampičku a prohlíží pečeti, pak vlásničkou roztrhne obálku a vyjme z ní rukopis, Vstane.)

Dobrá!

(složí rukopis a skryje je za ňadry)

PRUS Okradla jste mně.

MARTY Měl jste, co jste chtěl.

PRUS Okradla jste mně. Studená jak led. Jak bych držel mrtvou… Proto jsem zpronevěřil papíry. Děkuju pěkně!

MARTY Je vám líto zavřené obálky?

PRUS Neměl jsem ji dávat. Jak bych ji byl ukrad. Hnus! Hnus!

MARTY Chcete mi naplivat do tvařé?

PRUS Ne, ale sobě.

MARTY Oh, poslužte si.

(Klepáni. Komorná vejde v nočním kábatku a spodničce, udýchaná)

Kdo je?

KOMORNÁ Prosím, slečno, není tady pan Prus?

PRUS Co je?

KOMORNÁ Je tady sluha pana Pruse. Že s ním musí mluvit. Že mu něco nese.

PRUS U čerta, jak ví? Ať počka. Ne, zůstaňte.

(odejde do ložnice)

KOMORNÁ Ó bože,

(Marty usedne před toaletním stolkem; Komorná jí rozpouští vlasy )

to jsem se lekla! A on vám sluha je zrovna bez sebe a mluvit nemuže. Něco se musela stát, slečno.

MARTY Pozor, trháš!

KOMORNÁ A bledý jako stěna, ten sluha.

PRUS (vyjde spěšně z ložnice v límci a kravatě ) Pardon!

(odejde vpravo)

KOMORNÁ (kartáčuje vlasy) To je velký pán, že? Kdybyste viděla, slečno, jak se ten sluha třás.

MARTY Dáš mi pak udělat vajíčka.

(zívá)

Kolik je hodin?

KOMORNÁ A měl v ruce ňaké psaní, či co.

MARTY Kolik je hodin?

KOMORNÁ Sedm pryč.

MARTY Zhasni světlo a mlč.

KOMORNÁ A pysky měl zrovna modré, ten sluha. Já myslela, že omdlí. A takové, takové slzy v očích –

MARTY Ty pitomá, vždyť mi vythráš vlasy. Ukaž hřeben!

KOMORNÁ Vždyť se mi třesou ruce!

MARTY Nu koukej, co je vyškubaných vlasů!

KOMORNÁ Něco se muselo stát!

PRUS (vrací se z chodby, v ruce otevřený list, jejž mechanicky uhlazuje. Hledá rukou židli a usedá) Pošlete to děvče…

MARTY Jdi tedy!

(Komorná odejde)

PRUS Óh, proto tedy, proto! Ubohý Janek!

(Marty vezme hřeben a češe se)

Můj jediný syn! „Táto, buď sťasten, ale já…“

(vstane)

Co tu děláte?

MARTY (vlásničky v ústech) Češu se.

PRUS Snad jste nepochopila. Janek vás miloval! Zabil se pro vás!

MARTY Bah, tolik se jich zabíjí!

PRUS A vy se můžete česat?

MARTY Mám snad běhat rozcuchaná?

PRUS Pro vás se zabil!

MARTY Copák já za ta mohu?

PRUS Slyšíte?

MARTY Pro vás taky! Mám si snad trhat vlasy?

PRUS Mlčte, nebo –

(zaklepáni. Prus odchází, srazí se ve dveřích s Haukem.)

Canaille!

(Hauk vejde po špičkách, políbí Marty na šíji.)

MARTY „Buenos días,Maxi!“

HAUK Pst, pst.

MARTY Co tak časně?

HAUK Pst, pst. Ustrojte se, Eugenia! Jedeme!

MARTY Kam?

HAUK Hi-hi-hi, Do Španělska.

MARTY Blázníte?

HAUK Moje žena nic neví, že já k ní nevrátím. Vidíte, co si nesu? Matyldiny šperky. Račte rozumět, Matylda je moje žena, je stará. Je ošklivé být stár.

MARTY „Sí, sí señor“

HAUK Ale vy nesestárla. Víte, že blázni mají dlouhý věk. Ó já budu dlouho živ! A dokud člověka těší milovat,

(chřesti kastanětami)

užívej lásky. Kš, cikánko, pojedem?

MARTY Pojedem!

(snáši si zavazadla)

(Zaklepání)

KOMORNÁ (vstrčí hlavu) Prosím, slečno, moc panstva.

MARTY To je návštěv.

(Vstupují Gregor, Kolenatý, Vítek, Kristinka, Prus a lékař)

Upozorňuji vás pánové, že chci odjet, že chci odjet!

HAUK Už mě mají!

KOLENATÝ Prosím, slečno, to nedělejte!

(Lékař podává rámě Haukovi a odvádí ho.)

HAUK Chi, chi, chi! Chi-chi-chi-chi-chi-chi!

KOLENATÝ Zůstaňte po dobrém, abych nemusel zavolat –

MARTY Policii?

(Kolenatý jí nabízí židli )

Chcete mne vyslýchat?

KOLENATÝ Slečno, to je jen přátelská beseda! Podepsala jste Kristince tuto fotografii? Je to váš podpis?

MARTY Je.

KOLENATÝ Výborně. Račte dovolit: a poslala jste mi večer tuto listinu? Datum osmnáct set třicet šest? Je to pravé?

MARTY Je.

KOLENATÝ Ale je to psáno inkoustem alizarinovým. Víte, co to znamená? He?

MARTY Jak to mám vědět?

KOLENATÝ Falsifikát!

MARTY Přísahám, že to psala Ellian MacGregor!

KOLENATÝ Kdy?

MARTY Na tom nezáleží.

KOLENATÝ Ó, záleží, záleží! Kdy zemřela Ellian MacGregor?

MARTY Ó, jděte, jděte! Já už nepovím ani slova!

GREGOR Tak prohlédnem si její zásoby sami.

MARTY Nechat! Opovaž se!

(Otvírá zásuvku toaletního stolku )

GREGOR (skočí k ní, srazí jí revolver) Střílet? Ale dříve pohleďte tomu dítěti do očí. Víte, co se stalo?

MARTY Janek?

GREGOR A víte, proč? Toho máte chlapce máte vy na svědomí!

MARTY Pah! A proto sem chodíš? Všecko vám povím, jen co se ustrojím, jen so se najím.

(vběhne do ložnice)

(Všichni vrhají se na cestovní kufřík. Gregor schváti pečítko, Vítek medaillon, Kolenatý dopisy.)

GREGOR Pečítko s iniciálkou E.M. jež je na listinách Elliany MacGregor.

VÍTEK Erb pana Hauka.

KOLENATÝ Kde je?

VÍTEK Už ho odtud odvedli.

KOLENATÝ Eugenia Montez, Elsa Müller, devadésat devět, Ellian MacGregor, Ekatěrina Myškin -

VÍTEK Samé E.M.

KOLENATÝ Hopla! „Meine liebste Elian“…

PRUS Snad Elina!

KOLENATÝ Kde pak. Ellian MacGregor, Wien. Vítku, skočte pro taláry.

VÍTEK Ano, prosím!

(odbíhá)

(Kristinka pláče)

KOLENATÝ Neplakala Tinkotinko!

PRUS Ukažte mi tu listinu! Ta listina je pravá, psala to Řekyně, Elina Makropulos.

KOLENATÝ Ale vždyť to přece psala –

PRUS Nesporně Elina Makropulos.

KOLENATÝ To jsem blázen.

PRUS Je to tataž ruka jako na mých dopisech.

KOLENATÝ (k Vítku, který vstupuje) Vítku, zavolej ji!

(Vítek přivádí Emilii ve velké toaletě, s láhví a sklenicí v ruce, pije )

VÍTEK Ona pije whisku.

MARTY (Podnapilá, opirá se o stenu) Nechte mne! To je jen na kuráž.

KOLENATÝ (obléká talár) Histérka! Vemte jí tu láhev!

MARTY Ne! Nedám!

(tiskne láhev k prsoum)

Sic nebudu mluvit!

(k e Kolenatému)

Vypadáte jak funebrák!

KOLENATÝ Jak se jmenujete?

MARTY Já? Elina Makropulos.

KOLENATÝ Rozená kde?

MARTY Na Krétě.

KOLENATÝ Jak jste stará?

MARTY Kolik byste řekli?

KRISTA Přes čtyřicet.

MARTY (vyplázne na ni jazyk) Žábo!

KOLENATÝ Kdy rozená?

MARTY Patnáct set sedmdesát pět.

KOLENATÝ Jak že? To přestává všecko!

MARTY Je mi tedy tři sta třicet a sedm let.

KOLENATÝ Kdo byl váš otec?

MARTY Hieronymos Makropulos, osobní lékař císaře Rudolfa Druhého.

KOLENATÝ Já už s vámi nemluvím, nemluvím!

PRUS Jak se opravdu jmenujete?

MARTY Elina Makropulos.

PRUS Byla z vašeho rodu Elina Makropulos, souložnice Josefa Prusa?

MARTY To jsem přece já!

PRUS Jak to?

MARTY Já sam byla souložnice Pepi Prusa. Vždyť jsem s ním sama měla toho Gregora.

GREGOR A Ellian MacGregor?

MARTY To jsem přece já.

GREGOR Blázníte?

MARTY Já jsem tvá pra-pra-pra-pra-pra-pra-babička. Ferdi to byl můj kluk.

GREGOR Který Ferdi?

MARTY No přece Ferdinand Gregor. Ale v matrice, tam se musí říci pravé jméno –

KOLENATÝ Bože, bože!

MARTY Ferdinand Makropulos.

KOLENATÝ A kdy jste rozena?

MARTY „O Christos soter“, dej mi s tím pokoj! Patnáct set osmdesát pět. Já také byla Jekatěrina Myškina a Else Müller. Což možno člověku tři sta let mezi lidmi žít? Tři sta let žít?

PRUS A jak jste mohla znát obsah zapečetěné obálky?

MARTY Proto že mi ji Pepi ukázal, než ji tam uložil, abych to řekla tomu hloupému Ferdovi.

PRUS A proč jste mu to neřekla?

MARTY Já se čerta starám, chi-chi-chi, o své mladé.

KOLENATÝ Jak to mluvíte?

MARTY Holenku, holenku, já už dávno nejsem, dávno žádná dáma. Nechčes se napít? Bohorodičko, to sucho v ústech! Já shořím…

PRUS Ty dopisy jste psala vy?

MARTY Psala. Viš, Pepimu jsem řekla všecko. Já ho měla ráda. Jeho jsem měla ráda. Proto jsem mu půjčila věc Makropulos.

PRUS Co je to?

KOLENATÝ Co je to?

GREGOR Co jste mu půjčila?

VÍTEK Co je to?

MARTY Věc Makropulos. Když to tak hrozně chtěl.

(k Prusovi)

Ten list, cos mi dnes vrátil. Ta zapečetěná obálka, Pepi to chtěl zkusit. Slíbil, že mi to vrátí. A zatím to přiložil k té závěti! Myslil, že si proto přijdu, a – a – a já přišla až teď. Já chtěla dostat tu věc, aby člověk byl tři sta let živ! Tři sta let mlád!

GREGOR Jen proto jste přisla?

MARTY Cha-cha-cha-cha, cha-cha-cha! Já kašlu na to, že jsi můj! Což vím, kolik tisíc mojich trabantů běhá po světě, těch mojich trabantů běhá po světě?

(přitiskne obálku k srdci)

Teď už jsi má, teď už jsi, teď už jsi má! To napsal můj otec por císaře Rudolfa.

VÍTEK Císaře Rudolfa?

MARTY Ach, lidé, lidé, to byl nemrava! A když začal stárnout, hledal pořád elixir života, aby zas omládl. A tehdy přišel můj otec k němu a napsal mu to kouzlo, tu věc – aby zůstal tři sta let, tři sta let mlád. Ale císař Rudolf se bál, a řekl: „Zkus to na své dceři, dříve na své dceři!“ A to jsem byla já, a to jsem byla já. Tehdy mi bylo šestnáct let, a tak to na mně zkusil. Pak jsem byla týden či jak dlouho bez sebe a uzdravila se.

VÍTEK A co císař?

MARTY Nic. Jak pak mohl vědět, že budu tři sta let živa? Že budu tři sta let živa? Tak dal mého otce do věže jako podvodníka. A já jsem utekla s tou věcí do Uher. Nevím ani kam.

PRUS Ukázala jste někomu věc Makropulos?

MARTY Ukázala Pepi, když tak hrozně o to prosil. Ale já ji musila dostat –

KOLENATÝ Kolik je vám let?

MARTY – protože stárnu.

KOLENATÝ Kolik je vám let?

MARTY Nepleťte! Tři sta dvacet sedm let! To proto, že jsem již u konce. Sáhni, Bertíku, jak ledovatim. Sáhněte na mé ruce!

KOLENATÝ Proč jste padělala rukopis Elliany MacGregor?

MARTY Pater hemon!

KOLENATÝ Nelžete! Vy jste Emilia Marty –

MARTY Pater hemon!

KOLENATÝ Vy jste ukradla Eugenii Montez ten medalion!

MARTY Pater hemon, hos eis uranois!

KOLENATÝ My všecko víme, všecko víme. Všecko víme, všecko víme, všecko víme! Jak se jmenujete?

MARTY (padá) Elina…Makropulos

KOLENATÝ (pustí ji na zem) Proklatě, nelže!

PRUS Nelže!

GREGOR Nelže!

VÍTEK Nelže!

KOLENATÝ (strhává talár) Pro lékaře!

(Odnášejí Marty do ložnice. Lékař vejde do ložnice.)

MARTY (vejde jako zjevení, jako stín. Lékař ji podržuje. Všichni vstanou. Zelenavé světlo zaplaví jeviště i hlediště) Cítila jsem že smrt na mne sáhala. Nebylo to tak hrozné.

GREGOR, VÍTEK, PRUS, KOLENATÝ Slečno Martyová, byli jsme k vám krutí!

KRISTA Je mi vás hrozně líto!

MARTY Jste tady všichni, a jako byste nebyli. Jste jen věci a stíny!

SBOR Jsme věci a stíny!

MARTY Umřít nebo odejít, vše jedno, to je stejné!

SBOR Vše jedno, vše stejné!

MARTY (lomí rukana) Ach, nemá se tak dlouho žít! Ó kdybyste věděli, jak se vám lehko žije! Vy jste tak blízko všeho! Pro vás má všecko smysl! Všecko má pro vás cenu! Hlupci, vy jste tak šťastni –

SBOR Tenor: My šťastni! Bas: Hlupci, my jsme tak šťastni!

MARTY – pro tu pitomou náhodu, že tak brzo zemřete.

SBOR Tenor: My šťastni! Bas: Hlupci, my jsme tak šťastni!

MARTY Věříte v lidstvo, velikost, lásku! Vždyť více nemůžete chtít!

SBOR Chtít víc nemůžeme!

MARTY Ale ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste, a nemůže dál! Ta hrozná samota! Je to, Kristinko, stejně marné, zpívat či mlčet – Omrzí být dobrý, omrzí být špatný. Omrzí země, omrzí nebe! A pozná, že něm umřela duše.

GREGOR A proč jste přišla –

VÍTEK, KOLENATÝ, PRUS A proč jste přišla –

GREGOR – pro věc, pro věc Makropulos?

VÍTEK, KOLENATÝ, PRUS –pro věc Makropulos?

MARTY Tady to je psáno: „Ego, Hieronymos Makropulos, iatros kaisaros Rodolfu“ Já už to nechci! Zde, vemte si to. Nikdo to nechce? Ty jsi Kristinko, vzala jsem ti hocha; jsi krásná, vem si to! Budeš slavná, budeš zpívat jak Emilia Marty! Ber, děvče, ber, děvče!

GREGOR, KOLENATÝ Neber!

VÍTEK, PRUS Neber!

(Krista bere listinu a drží ji nad plamenem, až shoří. Červené světlo zaplaví jeviště.)

MARTY Pater hemon?

(shroutí se)

(Listina dohořívá.)