Věřme sobě

Údaje o textu
Titulek:	Věřme sobě
Autor:	Josef Hora
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 46, č. 493**, str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	01. 10. 1938
Licence:	PD old 70

Národe, chtěl by říci v této bolestné chvíli český spisovatel, právě teď, volaje na pomoc všecky dobré síly své víry, svých srdcí a svého rozumu, ve dnech naší strasti, kdy bylo usneseno v radě mocností ochudit tvoji tisíciletou vlast, povzneste všichni hrdě a klidně svá čela. Není na nás, abychom se hanbili. Chtěli jsme jenom mír a spravedlnost. A dožili jsme se zklamání, jež bude trčet jako boží muka po staletí v paměti dějin. Ale právě proto, národe, volaje na pomoc všechny dobré síly své víry, svých srdcí a svého rozumu, nepřestávej věřit v zítřek pro trpký dnešek.

Náš stát se z vůle mocností stal menší před našima užaslýma očima. Ale ty, národe, zůstáváš pevnou tvrzí milionů občanů, kteří si stojí hodinu od hodiny blíže a blíže. Hle! V nejtěžší chvíli sama podstata kmene houstne a zpevňuje se rostoucí silou lásky. Toť naše věno, náš kapitál. Kéž by nám vzájemná láska a víra ve spravedlnost dodala sílu nezoufat, neztrácet naději a rozum, a navenek mrazivý klid. Klid a kázeň, to jsou ona potřebné slova, jež nám otevrou cestu k výhledu do lepších dnů. Nikdo z nás nezavinil, co se stalo. To budiž pýcha, s niž půjdeme do budoucnosti. Byť se i ruce chvěly hněvem, nezakolísejme ve víře v sebe, své vůdce a budoucnost. I v bolesti hrůz a hněvu nechať roste naše sebedůvěra. Statisíce dětí nám rostou a pohled na ně nás posiluj ke klidu. S novým odstínem v hlase budou zpívat svou národní hymnu moudřejší, zkušenější, odolnější než my. Jsme mostem, po němž jde mladá generace do života. Buďme pevným mostem.

V této chvíli, už v této chvíli musíme myslit na to, jak přebudovat svou zmenšenou, ale v hlavě a srdcích neoslabenou vlast. Potkal jsem muže, jenž mi vyznal: Žil jsem jen pro den, pro pohodlí, ustupoval svým i cizím slabostem. Od nynějška chci žít silně a poctivě a neustupovat žádné slabosti. Jako on nahlédli jsme i my v těchto dnech vSichni na samé děsivé dno osudu. Takoví lidé, takový národ nemůže už nikdy podlehnout závrati. Ztratili jsme listí ilusí, nikoli však kmen víry. Věřte každý u své práce, že nic z toho, co oduševňuje národ, nám nemohlo být vzato. Ve větru odříkání jdeme vstříc novému jaru. Nevěřte, že zašlo. Na nás je, na našem klidu, na důstojnosti našeho utrpení, na naší dobrovolné kázni, dát rozkvést tomuto novému jaru. Přemýšlejme, pracujme, podejme si účinně ruce. Se zaťatými zuby, ale se sebezapřením, jež se odvolává od nespravedlivého dnešku k budoucnosti, kterou budeme budovat příštímu národu, národu svých dětí, my a jen my.

Josef Hora