Přeskočit na obsah

Výlet do Španěl/Palmas y naranjos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Palmas y naranjos
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Cestopisy I.
Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno: ČAPEK, Karel. Spisy IV. Cestopisy I. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 254–258.
Licence: PD old 70

Protože jsem kraj La Mancha projel v noci cikánsky černé, nemohu říci, jsou-li tam opravdu obři či jsou-li to větrné mlýny; ale zato vám mohu vypočítat celou řadu věcí, jež se vyskytují v provincii Murcia a Valencia, tedy zejména: skály žluté nebo červené, bílé útesy vápence a vzadu modré hory; na každé skále, útesu a hoře zřícenina maurské pevnosti nebo křesťanského hradu nebo aspoň eremitáž, kaple či zvonice; ohromné hnědé rozvaliny Montesy, hradiště Jativy zježené věžemi a cimbuřími, všeliké hrádky, tvrzičky a hlásky; hrad Puig a hradby nuleské, ruiny Sagunta, celá akropol na skalním temeni, a hradní kostka Benicarló,

hnědé a červené pustiny skalnatých strání, porostlých čupřinami spartia, křemeláky, trsy dymiánu, rozmarýny, teukria a šalvěje; aridní svahy vypálené jako keramika vytažená z peci a ještě horká; a hned pod nimi

olivové sady, šedé a stříbřité, podobné našim vrbám, uzlovitých a zkroucených pňů, jež se podobají mandragorám, skřítkům nebo vůbec něčemu vzdáleně lidskému; a mezi olivami kamenná a vyprahlá puebla s kostýlkem jako hrad, s kostkami domů a nějakou velikou zříceninou nahoře;

dále sady fíkovníků, stromů velkolistých a nepořádných; husté a kypré algarrobos, jež nesou lusky svatojanského chleba; a datlové palmy, pořád víc a víc palem vysoko tryskajících se svou vítěznou korunou; palmové háje, městečka utopená v palmách, zářivé fajánsové báně a minarety mezi palmami a banánovníky, a nad tím zas nějaký hrad;

zavlažované huertas, pole rýžová, lány morušové, hony vinic a hektary oranžovníků, kulovitých stromečků s tuhými lesklými listy a zlátnoucími oranžemi, a citrónovníků, jež jsou větší a spíš podobné hrušním; kraj nejpožehnanější, jaký jsem kdy viděl, tierras de regadío, jejichž stružkami a kanálky protéká zúrodňující vláha ještě po římských sedlácích a maurských architektech; a nad tou zlatou zemí na modrých kopcích bašty, věžičky a zubaté zdi maurských hradů;

Valencia modrých a zlatých bání azulejových, hnědých lidí a zlatého vzduchu, ve kterém se mísí dech moře a zápach ryb s vůní oranží a sirupu;

moře, moře, moře světlé, planoucí, opálové a zvrásněné, pěnící se na patě hnědých skal, olizující písečné pláže, moře blankytné, moře k nedokoukání; malarické laguny, zátoky ve skalách, kosinka rybářské plachty na obzoru;

alcornoques, háje korkových dubů s listy skoro černými, kožnatými a stočenými do kornoutků; háječky piniové na slaných písčinách mrtvého břehu; na horách tvrze a eremitáže;

tož moře vpravo a vlevo hory — kam se mám dívat, abych nic nevynechal? — takhle plout po moři nebo být poustevníkem tam v těch horách,

vyjíždět na rybolov nebo tlačit víno či olej; hele, ty nachové skály, nikde nejsou skály tak červené,

hleďte, Oropesa, městečko zavěšené na skále, jistě vypadalo stejně před tisíci lety, třebaže nevím, který národ tu tehdy bydlel;

vždycky, když projíždíš tunelem, je to, jako by se udělala tečka a za ní začínala nová kapitola,

— a přece bys nemohl říci, na kterém místě se ten kraj tak změnil, ani v čem je ta změna; najednou ti připomíná něco jiného, už to není Afrika, ale něco známého: mohla by to být Corniche v Marseille nebo Riviera di Levante; je to už zase země latinská, vlahá a jiskrná kotlina mediteránní; a když hledáš na mapě, kde jsi, vidíš, že se to jmenuje Cataluňa.