Výklad posvátných žalmů/58. žalm

Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček
57. žalm	58. žalm	59. žalm

58. žalm. (H. 59).

Proti loupeživým protivníkům.

Žalmista prosí za vysvobození od zlých nepřátel. Bez příčiny hledají silní protivníci, kterak by se ho zmocnili; probíhají městem, hrozí mu smrtí (2—10). Volá k Bohu o pomoc, pěje z rána díky ke chvále Boha, který ho ochraňuje (11—18).

Žalm jest pěkně, uměle sestaven. Skládá se ze dvou částí, obě jsou zakončeny refrénem (v. ¹⁰ a ¹⁸). V každé části jsou dvě sloky, po nichž je poznamenáno vždy Ṣélā‎ (6. 14) a týž verš (7. 15). Nadpis.

^{L. 1.} Ku konci;
Nezahubiž. Od Davida (na sloupový nápis), Když
poslal Saul a střežil jeho dům, aby ho usmrtil.

^{H. 1.} Řiditeli hudby. »Nezkaž«. Od Davida
mikhtâm, když poslal Šāʾûl a oni střežili
dům, aby ho zabili.

Připsán Davidovi. Ostatní jako 56¹; viz úvod XXIII, XXV a XXVI.

Když poslal Saul a střežil Davidův dům, aby Davida usmrtil. To událo se dle 1 Kr. 19^9_17. Saul poslal své muže k Davidovu domu; oni střežili dům, a chtěli druhého rána Davida usmrtiti. Ale Mikhol, Davidova manželka oznámila jim, že David stůně; David se zachránil a utekl k Samuelovi. Dle toho projevuje žalm onu úzkost, v jaké se nalézal David za Saulova pronásledování.

Nepřátelé jsou četní, dle v. ⁶ jsou to národové (pohané); v. 7.,8., 15. a 16. spíše je přirovnává k lupičům, kteří noční dobou procházejí městem. David mluví ve jménu lidu a o svém lidu (v. ¹²).

Ti, kdož žalm Davidovi upírají, kladou jej do různých dob: buď po návratu z Babylona aneb do makkabejského věku. V prvém případě ohrožovali Israele sousední Samaritáné a jiní kmenové, v druhé době byli ohrožováni a pronásledování syrskými vladaři.

Žalm by byl sborovou písní. Aby bylo dosaženo schema slok o 3, 3—1—3—1—3, 3—1—3—1 verši, doplněn v. ⁸ stichem ze ž. 93^7b, 18c však vynecháno.

^{L. 2.} Vytrhni mne od mých nepřátel, můj Bože,
A od mých protivníků mne vysvoboď.
^{L. 3.} Vytrhni mne od těch, kteří páší nepravost,
A od mužů krve mne spas.
^{L. 4.} Neboť hle, chytají mou duši,
Napadají mne mocní.
^{L. 5.} Ani nepravostí není u mne, ani hřích, Hospodine ;
Bez viny jdu a chovám se (řídím se).
^{L. 6.} Povstaň mně vstříc a pohleď:
A ty, Hospodine, Bože zástupů, Bože Israele.

Přihlédni, abys navštívil všechny pohany,
Nesmiluj se nad žádným z těch, kteří páší nepravost.

^{L. 7.} Večerem jsou opět hladoví jako psi,
A obcházejí kolem města.
^{L. 8.} Ejhle, hovoří svými ústy,
A meč jest na jejich rtech;
Neboť »kdo to slyší?«
^{L. 9.} A ty, Hospodine, směješ se jim,
A v nivec přivádíš všechny pohany.
^{L. 10.} Svou sílu u tebe si zachovám,
Neboť, Bože, ty jsi mým ochráncem.
^{L. 11.} Milosrdenství mého Boha přijde mi naproti,
^{L. 12.} Bůh. mně dá shlížeti na mé nepřátely.

^{H. 2.} Vysvoboď mne od mých nepřátel můj Bože,
Od mých protivníků mne vyzvedni.
^{H. 3.} Vysvoboď mne od zločinců,
A od mužů krve mne spas.
^{H. 4.} Neboť hle, číhají na moji duši,
Shromažďují se na mne mocní,
Není u mne přečinu ani není hříchu, Jahve.
^{H. 5.} Bez viny (mé) běhají a postavují se;
Probuď se mně vstříc a popatři.
^{H. 6.} A ty, Jahve, Bože zástupů, Bože Israele,
Probuď se, abys navštívil všechny pohany.
Nebuď žádnému z nevěrných hříšníků milostiv.
                                                                   Ṣélā‎.

^{H. 7.} Večerem se vracejí, vyjí jako pes,
A obcházejí město.
^{H. 8.} Ejhle, žvástají svými ústy,
Meče jsou na jejich rtech;
Neboť »kdo slyší (to)«?
^{H. 9.} Ale ty, Jahve, směješ se jim,
Posmíváš se všem pohanům.
^{H. 10.} [Má] sílo, na tebe chci hleděli,
Neboť Bůh jest můj hrad.
^{H. 11.} Bůh — jeho milost mně jde naproti,
Bůh dá, abych s radostí shlížel na své protivníky.

2.3. Žalmista počíná prosbou. Vytrhni mne od mých nepřátel, od mých protivníků mne vysvoboď (v hebr. vyzvedni na místo nepřístupné, bezpečné uveď); od mužů krve, kteří hledí zabiti, zahubiti mne, jsou jako krvolační — mne spas, proti nim mně pomoziž.

4. Ukazuje, v jakém nebezpečí se nachází. Neboť hle, chytají mou duši (mne, můj život), v hebr. číhají na ni, aby mi ji odňali; jest tedy pronásledován, a pronásledovatelé jsou mocní 17¹⁸ 37²⁰ (silní), napadají jej, hrnou se na něho hromadně.

5. Dokládá se svou nevinností, aspoň dí, že nedal příčiny k nepřátelství: Není nepravosti u mne, ani hříchu; dle lat. to ještě kladně tvrdí: Bez viny jdu, chodím cestou tvých přikázání a řídím se (své kroky), chovám se tak. V hebr. jsou však tato slovesa řečena o nepřátelích: Nejednám hříšně, ale oni běhají a postavují se proti mně, chystají se, připravují se na mne (sv. Jar. illi currunt et praeparantur).

6. Prosí o rychlé přispění. Povstaň (probuď se — hebr. jako 43²³) a pohleď: na mne neb na mou tíseň. Jmenuje Boha několika jmény, aby Boha tím spíše ku přispění pohnul. Bůh jest mocnější než nepřátelé, jest Bůh zástupů (vojsk), jest Bůh, ochránce Israele, tím spíše svému věrnému přispěti může. Přihlédni, abys navštívil (ad visitandas omnes gentes), navštívil v tom smyslu, abys je přísně potrestal. Nepřátelé žalmisty jsou spolu Božími nepřátely a ve své prosbě shrnuje všechny Boží nepřátely jménem »všichni pohané«; když tyto Bůh potrestá, budou trestáni též nepřátelé žalmisty. K pohanům je čítá pro jejich ukrutnost a nelaskavost, s jakou s ním zacházejí. Žádného nemá Bůh ušetřiti: Nesmiluj se nad žádným z těch, kteří páší nepravost (nevěrnými, odpadlými hříšníky je zove hebr. znění); ti nestarají se o Boha a jeho zákony, odpadli od něho a trvají v hříchu, proto nezaslouží milosti a slitování. Non... omnis jako 33¹¹ žádný.

7. I v těchto verších líčeno, jak si nepřátelé počínají. Vracejí se večerem a jsou hladoví jako psi — aneb bez hebraismu: večerem opět jsou hladoví jako psi (hebr. vracejí se a vyjí). Dle 1 Kr. 19¹¹ chtěli Saulovi mužové Davida ráno usmrtiti; večerem přišli a střežili dům, v němž se David zdržoval. Hladoví jsou, žádostiví krve, smrti pronásledovaného; opětně hladoví, neboť již vícekráte před tím usilovali o jeho záhubu. A obcházejí město; hejna psů, která se ve východních městech nacházejí, vycházejí za soumraku do městských ulic, probíhají jimi za štěkotu a za stálého vytí a vyhledávají hltavě, co by mohli shltnouti. Tak probíhali i ti nepřátelé městem, hledajíce své oběti, aby jim neunikla.

8. Ejhle, hovoří (žvástají, hebr. silněji: vyrážejí ze svých úst) svými ústy; pronášejí jimi potupu, hanu, hrozby proti spravedlivému, rouhání vychází z jejich úst. Spravedlivého ta slova raní jako ostrý meč. Oni si toho nevšímaji, jak mu ubližují, ani toho nedbají, že se dopouštějí hříchu, neboť si říkají: Kdo to slyší? Bůh se o to nestará, on ani o tom neví, co děláme (9³⁴).

9. Nepřátelé se domnívají, že se mohou násilí a rouhání dopouštěti beztrestně, ale Hospodin se jim směje (2⁴) a posmívá se všem pohanům (hebr.), neboť ví, že na ně dolehne v krátké době jeho trestající moc a síla. Po lidsku jest řečeno »posmívá se« (2⁴). Při Saulově pronásledování se manželka Davidova Mikhol, skutečně mohla vysmáti pronásledovatelům, neboť jim, když chtěli Davida viděti, ukázala v lůžku ležící sochu terafîm‎ a oklamala je tím; David před tím unikl 1 Kr. 19¹⁶.

10. Žalmista má pevnou důvěru, že mu bude přispěno, a chválí proto Boha. Svou sílu si u tebe zachovám, svou důvěru; v tobě jest a bude má síla vždy. Ty jsi můj hrad, můj spomocník a ochránce.

11. Tento verš by náležel již k druhé části žalmu ale poněvadž jest, jak se zdá, refrénem (s v. ¹⁰) opakovaným ve v.¹⁸ klademe jej na konec části prvé.

Milost Boží přijde vstříc potřebám a tísni žalmisty, a tato milost učiní, že se bude žalmista, až bude osvobozen, dívati s hůry, s radostí, na potlačené a snížené nepřátely své.

3.Viri sanguinum 5⁷.

5. בְּלִי‎ bez עון‎ viny; není sice řečeno, bez čí viny, ale patrně mluví o své vině; sv. Jer. non egi inique, »nejednal jsem nešlechetně«. יִכּוֹנָנוּ‎ hithpael na m. יִתְכּוֹנָנוּ‎.

6. Obyčejně bývá před צבאות‎ vlastní jméno Boží יהוה‎, zde jest אלהים‎. O סלה‎ viz s. XXVII.

7. הָמָה‎ o různých zvířecích zvucích; vrčeti, snad i výti. לָערב‎ večerem, za večera — jako při udání času. V tomto verši není obsaženo přání, aby nepřátelé vyli jako psi, neboť ani verš 8., který s tímto souvisí, neobsahuje přání.

8. נבע‎ 19³ vytryskovati, hif. vyrážeti zlé řeči; lat. loqui překlad ἀποφθέγγεσθαι. Předmětu akk. tu není.

10. Na m. עֻזּוֹ‎ dlužno položiti dle překladů עֻזִּי‎ má síla. שמר‎ s אֶל‎ znamená sice chrániti, hlídati někoho za příčinou ochrany; zde očekáváme spíše význam: hleděti, očekávati, který jest překlady potvrzen. Dle syr. opravují sloveso v אֲזַמֵּרָה‎ o tobě chci zpívati.

11. חַסְדִּי‎ (Bůh) mé milosti, můj milostivý Bůh jest v qᵉrê‎ psáno dle v.¹⁸; zde lépe אלהַי חַסְדּוֹ‎ můj Bůh — jeho milost ὁ θεός μου.

V řeckém zní יַרְאֵנִי בְשֹׁרְרָי‎ δείξει μοι ἐν τοῖς ἐχθροῖς μου ukáže mi (snad doplniti: mstu, trest) na mých nepřátelích; přeloženo však jako 54⁹.

^{L. 12b.} Nezabij je, aby nezapomněli (na tebe) moji lidé.
Rozmetej je svou silou a svrhni je,
Ochránče můj, Pane,
^{L. 13.} (Svrhni) provinění jejich úst, řeč jejich rtů;
Ať jsou polapeni ve své pýše,
A rozhlášeni pro zlořečení a pro lež.
^{L. 14.} V zahlazení, v zahlazujícím hněvu; a ať nejsou více.
A ať poznají, že Bůh vládne nad Jakubem,
A nad končinami země.
^{L. 15.} Večerem se vracejí a jsou hladoví jako psi.
A obcházejí město.
^{L. 16.} Rozptylují se po nakrmení,
Nenasytí-li se však, pak vrčí.
^{L. 17.} Já však chci opěvovati tvou sílu,
A radostně velebiti ráno tvé milosrdenství,
Že jsi byl mým ochráncem
A mým útočištěm v době mého soužení.

^{L. 18.} Můj spomocníku, tobě chci zpívati,
Neboť jsi Bůh, můj ochránce,
Můj Bůh, mé milosrdenství.

^{H. 12.} Nepobij jich, aby nezapomněl(i) můj lid;
Učiň svou silou, ať se potulují, a svrhni je,
Náš štíte, Pane;
^{H. 13.} Hřích jejich úst (jest) slovo jejich rtů,
A budou chyceni svou pýchou,
A pro zlořečení a pro lež, (kterou) mluví.
^{H. 14.} Zahlaď v rozpálení, zahlaď, a ať nejsou,
A ať poznají, že jest Bůh vládcem nad Jaʿᵅqûbem,
Až ku končinám země. Sélā.
^{H. 15.} A vracejí se večerem, vyjí jako pes,
A obcházejí město.
^{H. 16.} Oni pobíhají po krmení,
Nenasytí-li se, přenocují [vyjí].
^{H. 17.} Ale já chci opěvovati tvou sílu,
A ráno plesati nad tvou milostí,
Že jsi byl mým hradem
A útočištěm v den mého utrpení.
^{H. 18.} Má sílo, tobě chci zpívati,
Neboť Bůh jest můj hrad,
Můj milostivý Bůh.

12b. Prosí, aby Bůh nezahubil všech nepřátel najednou, aneb aby je nezahubil hned, aby zůstal jejich zbytek ještě jako svědectvím, znamením žalmistovu lidu. Lid vzpomene si, když na ně bude patřiti, jak velikým trestem je Hospodin pro jejich nepravost stihl a bude na Boha pamatovati.

Nezabij je (nepobij jich): rozuměj, »nikoli všechny«, neboť ve v. ¹⁴ mluví též o záhubě nepřátel a praví: A ať nejsou! Přeje si tedy žalmista, aby byli sníženi, seslabeni a nemohli škoditi více. Aby nezapomněli moji lidé, totiž Israelité, na Boha; na nepřátelích budou moci stále viděti trest Boží, budou se Boha báti a ho poslouchati. LXX to vysvětlení přidali slovy τοῦ νόμου σου aby nezapomněli na tvůj zákon (populi mei tu zase schází); podobně má i sv. Augustin, Hilarius a mnohé latinské žaltáře. Rozmetej je svou silou: hebr. učiň svou silou, ať se potulují a svrhni je s výše jejich pýchy. Tedy nemají býti zabiti nýbrž vyhnáni a v chudobě, v bídě a nouzi zůstaveni. 13. V latinském schází buď sloveso aneb předložka. Sloveso depone, svrhni, mohli bychom vztahovati i k tomuto verši smyslem: Svrhni, zabraň provinění jejich úst, řeči jejich rtů. Předložku nalézáme u Sym., v aram., u sv. Jer.: V provinění jejich úst (ať jsou polapeni); v aram: pro provinění....

V hebr. znění praví jednoduše: Hřích jejich úst jest slovo jejich rtů t. j. cokoliv promluví, jest hříchem. Pýcha jest sítí, v níž budou chyceni. A rozhlášeni pro zlořečení a pro lež, všude o nich, o jejich nepravostech budou věděti, budou je jako odstrašující příklad vystavovati v zahlazení (v. ¹⁴). V hebr. chce říci, že pro tyto hříchy budou chyceni.

14. Zahlazením in consummatione (s v. ¹³ spojeno) můžeme míniti poslední soud. Jejich zahlazení děje se vyhlazujícím, spravedlivým hněvem Božím. Hebr. jest stručné a pádné: Zahlaď v rozpálení (žáru hněvu), zahlaď a ať nejsou (více). A ať poznají, že Bůh vládne nad Israelem, tím trestem ukáže Bůh svou moc, svou vládu; ukáže, že se jako vládce zastává a že chrání Israele a každého Israelitu (Davida). Poněvadž i pohany stihne jeho trest, ukáže se Boží vláda a moc panující nad celou zemí, hebr: až do končin země.

15. Ještě jednou pozoruje žalmista jednání nepřátel jako ve v. ⁷.

16. Večerem vycházejí a rozptylují se; pobíhají po nakrmení, aby se zmocnili toho, jehož pronásledují. Zcela jinak jedná žalmista, jak ve v. ¹⁷ uvádí. Pokračuje obrazně: Nenasytí-li se však, pak vrčí, hněvem, nespokojeností, jako hladový a zlý pes. V hebr. stojí: pak přenocují, což by bylo lze jen tak vysvětliti, že po celou noc pobíhají a hledají nakrmení.

17. Naproti tomu lupičskému jednání nepřátel žalmista o sobě praví: Já však chci opěvovati tvou sílu; přislibuje či připovídá Bohu, že bude denně vzdávati díky. Ráno budu radostně velebiti tvé milosrdenství: po té noci, v níž byl nepřátely tak soužen, v níž doufá, že bude i zachráněn.

18. Tento verš se v latinském od v.¹⁰ odchyluje, ale jest přec refrénem. Na místě chci si zachovati praví zde: Chci zpívati tobě a přidává: můj Bůh, mé milosrdenství!

12. Populi mei dlužno dle daného výkladu považovati jako nom. množ. č. a doplniti: na tebe neb na tvou spravedlnost (aby nezapomněli) Aq. Theod., Euseb. mají τοῦ λαοῦ σου tvého lidu; obojí, i τοῦ νόμου σου i ὁ λαός σου má Sym. Sv. Jer. hájí populi mei podmět.

13. S předložkou by bylo čísti בְּחַטַּאת‎, i Euseb. a v arab. liažli‎ (pro). De execratione též ve významu: pro. Wellh. ילכדו בגאונמו מאלה‎.

14. Jacob τοῦ Ίακώβ jest genetiv.

16. יְנוּעוּן‎ jest hifîl od נוע‎ jak qᵉrê žádá; hif. má přechodný význam, který se sem nehodí. וַיָּלִינוּ‎ a přenocují; dle překladů γογγύσουσιν by znělo וַיַּלִינוּ‎ murmurabunt, a reptají; יֵילִינוּ‎ by znamenalo vyjí. V tomto verši, jako již ve 12. a 13., bylo by předpověděno rozptýlení Israele (diaspora); verše 7. a 15. by oznamovaly jejich návrat.

17. Tento verš jest delší ostatních.

18. אלהי חסדי‎ můj milostivý Bůh jest přístavkem k משגבי‎. Psallam tibi אֶל‎ o tobě (7 ¹⁸).

---

Na Veliký Pátek rozjímáme tímto žalmem a při jeho slovech, jak byl v den svého umučení Pán Ježíš nepřátely obklíčen, v hrobě střežen. Každá křesťanská duše jest podobně obležena pokušiteli, a jest jí modlitbou se chrániti, důvěrou v Boha se spasiti — jako žalmista učinil.