Výklad posvátných žalmů/33. žalm

Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček
32. žalm	33. žalm	34. žalm

33. žalm. (H. 34.)

Spravedliví jsou ve zvláštní Boží ochraně.

Žalmista byl osvobozen z nebezpečí, začež vzdává Bohu chválu a díky (2-11); v druhé části napomíná k bázni Boží a ukazuje, jaké výhody z ní plynou. Ukazuje, jak je třeba varovati se zlého. Spravedlivý potřebuje snad též někdy Boží pomoci; Bůh to vidí, přispívá jemu a vysvobozuje jej. Naproti tomu bezbožní skončí bídně (12-23).

Davida jmenuje nadpis pisatelem a přidává: Když přeměnil svou tvář (sebe) před Achimelechem, a propustil jej (tento) a odešel. Hebr.: Když přeměňoval svůj rozum před Abimelekhem a ten jej zahnal, a odešel. Tato poznámka nese se k 1. Kr. 21¹¹ a d. David, Saulem pronásledován, utekl se do krajiny Filištínů blíže města Geth. Když byl obyvateli jako veliký nepřítel Filištínů poznán, byl jimi uchopen a veden ku králi z Geth, jenž se nazýval dle knihy Králů Achis. David si v tomto velikém nebezpečí pomohl zvláštním způsobem. Stavěl se choromyslným, tloukl na dveře, sliny šly mu z úst; poněvadž bláznů lidé šetřili, doufal, že se tak zachrání. Král měl s ním útrpnost, propustil jej, a David odešel a skryl se v jeskyni Odollam.

Jest podivno, že jméno toho krále nesouhlasí. Řecký i lat. překlad ho jmenují Achimelech (bratr jest král neb Melech), hebr. znění má Abimelekh (otcem jest Melekh, Molokh, bůh Filištínů a kananejských), v knize Králů se zove Akhîš. Achimelech by mohlo býti rozšíření jména. Achis, jako Achis král. Že by bylo jméno Abimelekh. obecným názvem všech filištínských králů, jako byl u Egypťanů název »farao«, toho nemůžeme dokázati; Abimelekh se zdá býti vlastním jménem, nikoli jménem obecným, ač bylo snad více králů toho jména (Gen. 20. 21. 26).

Žalm jeví poučný obsah; žalmista pronáší některá všeobecná pravidla, jež mu podala jeho zkušenost.

Obsahuje 22 veršů (vyjímáme verš nadpisu), které (vždy dvě věty) začínají po řadě písmenami hebr. abecedy. Verše, jenž by začínal písmenou ו‎, není; za to začínají dva verše, 17. a 23. hláskou פ‎. 23. verš se zdá býti pozdějším přídavkem. Zenner dělí sborový zpěv žalmu ve sloky o 5, 5—4—4, 4 verších.

^{L. 1.} Od Davida, když přeměnil svou tvář před Achimelechem, a propustil jej (tento), a odešel.
^{L. 2.} Velebiti chci Hospodina každé doby,
Ustavičně (bude) jeho chvála v mých ústech.
^{L. 3.} Hospodinem se chce chlubiti má duše.
At to slyší pokorní a ať se radují.
^{L. 4.} Zvelebujte Hospodina se mnou,
A oslavujme společně jeho jméno.

^{H. 1.} Od Davida. Když přeměňoval svůj rozum (stavěl se choromyslným) před Abimelekhem, a ten jej zahnal, a odešel.

א‎ ^{H. 2.} Velebiti chci Jahve každého času,
Ustavičně (bude) jeho chvála v mých ústech.
ב‎ ^{H. 3.} Hospodinem se chce honositi má duše,
Slyší to utištění a radují se.
ג‎ ^{H. 4.} Zvelebujte Jahve se mnou,
A oslavujme jeho jméno společně.

2. Společně s pokornými trpiteli a věrnými chce žalmista velebiti Boha. Činí tak z vděčnosti, že se mu ukázal Bůh býti spomocníkem a vysvoboditelem. Nikdy toho nechce zapomenouti; s důrazem dí: Velebiti chci H. každé doby, Ustavičně jeho chvála v mých ústech bude, pokud budu živ.

3. Svou chloubu vloží žalmista v Hospodina, jím se chce honositi, poněvadž byl k němu tak dobrotivým. Aby byla jeho chvála mocnější, hledí si přidružiti ještě jiné: Ať to slyší pokorní, tiší, dle hebr. utištění, tiší trpitelé, kteří v Boha doufají; ti se zaradují, když uslyší, jak mne Bůh vysvobodil.

4. Přímo je oslovuje a vyzývá, aby společně zvelebovali Hospodina, oslavovali jeho jméno, aby chválou vyznávali velikost, vysokost Jahve.

1. Vultum immutare jako v 1. Kr. 21¹⁴ tvářiti se bláznem, choromyslným. I tam jest וַיְשַׁנּוֹ אֶת־טַעְמוֹ‎ (chuť, smysl, mysl) jako zde; LXX přeložili πρόσωπον, aram. jeho mysl מַדָּעֵיהּ‎. Zcela odchylným jest nadpis syr.: »Když šel (David) k domu Páně a dával kněžím prvotiny.«

2. Vždy může v přeneseném smyslu znamenati: že dlužno chváliti Boha v době štěstí i v době utrpení a neštěstí.

3. Laudari, jako 9²⁴. עֲנָוִים‎ utištění, bídní עֲנָיִים‎ tiší.

^{L. 5.} Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mne,
A ze všech mých soužení mne vyprostil.
^{L. 6.} Přistupte k němu a vyjasní se vám,
A vaše tváře neprojeví zahanbení.
^{L. 7.} Ten ubohý volal a Hospodin ho vyslyšel,
A ze všech jeho soužení ho vysvobodil.
^{L. 8.} Položí (se) Hospodinův anděl kolem těch, kteří se ho (Boha) bojí,
A vysvobodí je.

^{L. 9.} Okuste a vizte, jak dobrotivý jest Hospodin,
Šťastný muž, jenž v něho doufá.
^{L. 10.} Bojte se Hospodina, všichni svatí jeho,
Neboť není nedostatku těm, kdož se ho bojí.
^{L. 11.} Boháči upadají v nouzi a hladovějí;
Kteří však hledají Hospodina, nebudou zbaveni ničeho, co dobré jest.

ד‎ ^{H. 5.} Hledal jsem Jahve a odpověděl mi,
A ze všech postrachů mne vysvobodil.
ה‎ ^{H. 6.} Pohlížejte k němu a vyjasníte se,
A vaše (m. jejich) tváře se nezardí.
ז‎ ^{H. 7.} Tento ubohý volal a Jahve slyšel,
A ze všech jeho tísní jej vysvobodil.
ח‎ ^{H. 8.} Ukládá se anděl Jahve
Kolem těch, kteří se ho bojí a osvobozuje jich.
ט‎ ^{H. 9.} Okuste a vizte, jak dobrý jest Jahve;
Blaze muži, který se v něm skrývá.
י‎ ^{H. 10.} Bojte se Jahve jeho svatí,
Neboť nemají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
כ‎ ^{H. 11.} Mladí lvové nedostatek a hlad trpívají,
Kdo ale hledají Jahve, nemívají nedostatku v ničem dobrém.

5. Vypisuje svou zkušenost, která jej vede k takové chvále Boha. Hledal jsem Hospodina kdykoliv jsem jej hledal, kdykoliv jej a jeho pomoci hledám, vyslyšel mne. Vysvobodil mne ze všech soužení (hebr. postrachů). David byl často tak vysvobozen; vyvázl z nebezpečí v Saulově domě, v Nobe, u krále Achise, na poušti a j.

6. Přistupte k němu a dojdete potěšení: vyjasní se vám; a nebudete nadarmo prositi, nebudete zahanbeni. V hebr. není imperativu, ale perf., jež lze bud minulým neb i přítomným časem vyložiti, neboť znamená též opětované pohlížení a vyjasnění: Pohlíželi k Jahve a vyjasnili se: podmětem jsou bud jiní lidé vůbec, aneb ti ubozí z v. 3. Radost, upokojení zářilo z jejich tváří a žádného zahanbujícího zardění nebylo na nich. Aneb lépe. imperat.: Pohlížejte (když pohl.) k němu a vyjasníte (vyjasněte) se. I jinde následuje po apostrofě všeobecná úvaha.

7. Sám na sebe ukazuje a dí: tento ubohý volal a Bůh ho vyslyšel; mnohokrát se o tom přesvědčil, že není jeho prosba marnou. 8. Vykládá způsob, jakým Bůh chránívá své věrné: Položí se Hospodinův anděl kolem těch, kteří se ho (Boha) bojí: anděl Boží jest knížetem nebeského sboru (dle Jos. 5¹⁴), přijde z Božího rozkazu a položí se kolem věrného, jehož chce chrániti, jakoby sám byl celým vojskem. Latinské immittet (rozuměj: se) netřeba zde doslovně překládati: vrhne se, sejde — ale spíše dle řeckého a dle hebr. položí se.

9. Okuste a vizte, jak (sladký) dobrotivý jest Hospodin: dobrotu Boží představuje v tomto obraze jako sladký, příjemný pokrm a zve ostatní, aby z toho též okusili a přesvědčili se o tom, co on sám již poznal. Když okusí a pocítí svou zkušeností, jak dobrý jest Bůh, pak Boha též bude hleděti poznati, ano již tím jej pozná; tomu není pak třeba učených důkazů a přesvědčování. Kdo však se ku zkoušce neodhodlá, ani okusiti nechce — ten Boha vůbec nepozná. Sv. Bernard proto dí: Nisi gustaveris, non videbis (Neokusíš-li, nespatříš!). Sv. Petr uvádí ta slova v prvém listu 2³.

10. Jeho svatí jsou Israelité, zejména věrní Israelité. Bojte se Hospodina: poslouchejte, zachovávejte jeho přikázání; bude vás chrániti a nebudete míti žádného nedostatku. Tak předpověděl i Pán Ježíš slovy: »Hledejte nejprvé království Božího a jeho spravedlnosti a ostatní bude vám přidáno« (Mat. 6³³).

11. Podle hebr. znění míní boháče zlé, mocné bezbožníky, lakotné nespravedlivce, neboť užívá v hebr. metafory: (Lvíčata) mladí lvové nedostatek i hlad trpívají (34¹¹); i boháči, kteří někdy vším oplývají, někdy přicházejí o své bohatství a trpí nedostatek i hlad. Štěstí jest měnivé. O toho, který jest u Hospodina, stará se Bůh a dává jemu všeho, co jest dobré, čeho jest mu potřebí.

6. Dle LXX, Aq. a dle syr. dlužno čísti imperativ; tím jest i אל‎ lépe vysvětleno: הַבִּיטוּ וְנַהֲרוּ‎. Prvý imperativ má význam podmínky: »Pohlížejte — když pohlednete, vyjasníte se.« (Tak 37³.) V druhé části ovšem פניכם‎ na místě פניהם‎. Vyjasniti se 18²⁹. Ve vyšším smyslu znamená »blížiti se k Bohu« činiti pokání, a vyjasnění značí posvěcující milost. 7. זֶה‎ se zdá ukazovati na žalmistu, ač by mohlo býti též všeobecným: každý ubohý, trpitel (ten a onen).

8. Řecké παρεμβαλεῖ חֹנֶה‎ (táborem se klade, leží) přeloženo immittet (předm. se). מַלְאַךְ־יְהוָה‎ znamenává sice buď Boha aneb dle sv. Otců též druhou Božskou osobu, jež se v podobě neb pod jménem anděla Jahve, a. zjevení St. Z. zjevovala; zde ale dlužno to jméno vykládati podle 91¹¹-¹³ o andělích vůbec.

9. Pro tato slova: Okuste a vizte... modlili se tento žalm při přijímání Nejsvětějších částek (v apoštolských konstitucích 8³).

11. Boháči hladovějí a trpí nedostatek i v tom smyslu, že vždy po větším bohatství dychtí a že nemají pravého bohatství, jež lze míti toliko v Bohu. לֹא־יַחְסְרוּ‎ nemají nedostatku, přeloženo non minuentur nebudou zkráceni; význam hebr. slovesa jest lepší. Omni bono jest dle hebr. לא כל‎ tedy žádného dobra. Po tomto verši jest v B. (Codex Vaticanus): διάψαλμα, tedy סלה‎; viz úv. s. XXVII.

^{L. 12.} Pojďtež, synové, poslyšte mne,
Bázni Boží chci vás učiti.
^{L. 13.} Kdož jest ten, který si přeje života,
Kdo rád žije šťastné dny?
^{L. 14.} Zdržuj svůj jazyk od zlého,
A tvé rty ať nemluví lstivě;
^{L. 15.} Odvrat se od zlého a čiň dobré,
Hledej pokoje a sháněj se po něm.
^{L. 16.} Hospodinovy oči (jsou obráceny) na spravedlivé,
A jeho uši k jejich prosbám.
^{L. 17.} Obličej ale Hospodinův jest proti těm, kteří činí zlé,
Aby shladil ze země jejich památku.
^{L. 18.} Volají spravedliví a Hospodin je vyslýchá,
A ze všech jejich soužení je vysvobozuje.
^{L. 19.} Blízek jest Hospodin těm, kteří jsou stísněného srdce,
A pokorné duchem vysvobozuje.
^{L. 20.} Četná jsou soužení spravedlivých,
Ale ze všech těch vysvobozuje je Hospodin.
^{L. 21.} Zachovává Hospodin všechny jejich kosti,
Ani jedna z nich se nezláme.

 ^{L. 22.} Smrt hříšníků (jest) prabídná,
A ti, kteří nenávidí spravedlivého, těžce hřeší.
^{L. 23.} Vykoupí Hospodin duše svých služebníků,
A nemají viny ti, kteří v něho doufají.

ל‎ ^{H. 12.} Pojďtež, synové, slyšte mne,
Bázni Jahve chci vás učiti.
מ‎ ^{H. 13.} Kdož (jest ten) muž, který si přeje života,
Rád by dny (dlouhé), aby viděl štěstí?
נ‎ ^{H. 14.} Chraň svůj jazyk zlého,
A své rty lstivých řečí.
ס‎ ^{H. 15.} Varuj se zlého a čiň dobré,
Hledej pokoje a sháněj se po něm.
ע‎ ^{H. 16.} Oči Jahve (jsou obráceny) ku spravedlivým,
A jeho uši k jejich volání.
פ‎ ^{H. 17.} Tvář Jahve (jest) proti těm, kdož činí zlé,
Aby shladil ze země jejich památku.
צ‎ ^{H. 18.} Volají a Jahve slyší,
A ze všech jejich tísní je vytrhuje.
ק‎ ^{H. 19.} Blízko jest Jahve těm, (kteří jsou) sklíčeného srdce,
A vysvobozuje ty, kdož jsou na duchu zdrceni.
ר‎ ^{H. 20.} Četná jsou utrpení spravedlivého,
Ale z nich všech vysvobozuje Jahve.
ש‎ ^{H. 21.} Zachovává všechny jeho kosti,
Ani jedna z nich se nezláme.
ת‎ ^{H. 22.} Usmrtí bezbožníka neštěstí,
A ti, kteří nenávidí spravedlivého, utrpí trest.
(פ‎) ^{H. 23.} Osvobozuje Jahve duši svých služebníků,
A žádný z těch, kteří se v něm skrývají, neutrpí trestu.

12. V této druhé části poučuje žalmista o tom, co jest bázeň Boží a jakých výhod zjednává. Pojďtež, synové, slyšte mne: nuže, slyšte mne (často v Přísl. 1⁸ 4¹ moudrost tak k sobě zve 8³²). Bázeň Boží bázeň před Bohem se jeví dle St. Z. v tom, že ten, jenž se H. bojí, zachovává všechna Boží přikázání, plní náboženské povinnosti.

13. Tím počíná své učení. Tyto verše 13—15 spolu souvisí. Větší živosti dodává řeči otázka v. 13., odpověď dána rozkazovacím způsobem. Kdo jest ten muž, který si přeje života, života šťastného? Kdo by měl rád dny (mnohé dny, dlouhé dny), aby se v nich dočkal, aby v nich viděl, aby i okoušel štěstí? Kdo si tedy přeje dlouhého, požehnaného, šťastného života, tomu jest činiti, co praví v. 14. 15. Tak uvádí tato slova (bez otázky) sv. Petr v 1. listu 3¹⁰-¹² (v žalmu 13—17a).

14. Bázeň Boží má, šťastným bude ten 1. kdo se chrání, aby nehřešil jazykem, aby se nedopouštěl lži a klamu, 2. kdo se varuje všeho zlého vůbec, 3. činí dobré, 4. dbá pokoje. Hříchy jazykem (lež, pomluva, na cti utrhání a j.) jsou velmi škodlivé (srovnej Přísl. 13³ 21²³).

15. Toto jest podmínkou spravedlivého života vůbec (Job 1¹^.⁸ Přísl. 16¹⁷). Snažně má hledati pokoj, a opětovně se pokoušeti, aby pokoj zjednal: sháněj se po něm! Tím jest řečeno, že jest mu s bližním v pokoji žíti a všeliký hněv, závist a nenávist ze srdce vymítiti.

16. Hospodin chrání spravedlivé, bdí nad nimi; nespravedlivých čeká trest. Hospodinovy oči na spravedlivé neb ku spravedlivým (jsou obráceny; jako v ž. 32¹⁸). On slyší a vyslýchá jejich prosby (hebr. křik).

17. Tvář ale Hospodinova, jeho rozhněvaná tvář; jmenuje tvář na místě hněvu, poněvadž se hněv lidí na tváři jevívá. Spravedlnost Boží ztrestá bezbožníky záhubou, tak že vyhyne jejich památka (Job. 18¹⁷).

18. Volali spravedliví — podmět doplněn LXX, v hebr. slova »spravedliví« není. Proto navrhují někteří, aby byli verše 16. a 17. v pořádku přeměněny, aby v. 17. předcházel před 16, tedy פ‎ před ע‎, jako jest to v Lam. 2, 3, 4.; pak by bylo lze vzíti k v. 18. podmět ze 16. verše o spravedlivých.

19. Blízko jest Hospodin, tím mohou se těšiti, kdož pomoci a ochrany potřebují (118¹⁵¹ Js. 50⁸). Sklíčeného srdce (zlomeného) a zdrcené na duchu jmenuje ubohé věrné, kterým Hospodin tak rád přispívá. Dává jim trpělivost a útěchu, a když jest jeho vůle, osvobozuje je. Když mají hojnost útěchy a když jsou trpělivými, necítí ani tíže svého soužení.

20. Spravedliví jsou často v soužení, neboť ono jest ohněm, v němž je Bůh zkouší, ono je utvrzuje v důvěře v Boha. Ale Bůh je vždy vytrhne a vysvobodí.

21. Zachová Hospodin všechny jejich kosti; »kosti« bylo snad již průpovědním ve významu: zachová je celé, aby nepřišli k úrazu, aby se jim ničeho nestalo. V témž smyslu pravil Kristus Pán: »Ani vlas s vaší hlavy nespadne« (bez vůle Boha), Luk 21¹⁸, ἀπόληται nezahyne.

22. Může se státi, že se zdá býti bezbožník za svého žití šťastným (bohatým, slavným), ale jeho smrt bude prabídnou; dle hebr.: Neštěstí usmrtí bezbožníka: umře náhle neb zemře násilnou smrtí, neštěstím. Neboť on nenáviděl spravedlivého, a proto, tím hřešil, jest vinen, bude odsouzen; to znamená delinquent.

23. Jinak bude spravedlivým: Jejich smrt bude dobrá, Bůh zachrání jejich duše a nebudou míti viny, nebudou odsouzeni. Možno, že byl tento verš, který se do abecedního pořádku nehodí, poněvadž následuje po poslední písmeně tau v. 22, (před LXX již) přidán, aby nebyl ukončen žalm hrozbou, ale potěšitelným výrokem. Tak aspoň toho dbávali v pozdějších židovských školách. Při závěrku Isaiáše a Malachiáše proto přidávali a ještě jednou připisovali předposlední verš těchto proroků.

13. Diligere lze přeložiti příslovkou: rád. יָמִים‎ dny znamená věk života, dlouhý život, v přeneseném smyslu »blažený život věčný«; kdo toho si přeje, tomu jest hledati pokoje, spojení s vůlí Boží a s Bohem.

19. קָרוֹב‎ blízko (býti) jako 145¹⁸. »Sklíčeného srdce« jsou ti, kteří nevinně trpí, humiles spiritu, kdo utrpení pokorně snášejí.

21. »Zachovává, chrání jejich kosti,« vykládají též o duševní síle, kterou Bůh u svatých a mučenníků tak podivuhodně zachovával. Též o vzkříšení z mrtvých: Ze všech utrpení Bůh je vysvobodí, i kdyby zemřeli, kdyby jejich kosti byly rozmetány, ohněm spáleny a p., Bůh je celé a čisté při vzkříšení obnoví. Sv. Jan 19³⁶ uvádí slova: »Ani jedna (kosť) nebyla zlomena« Unum ex his non conteretur o Pánu Ježíši na kříži; spíše tak činí poukazuje na ustanovení o beránku Ex. 12⁴⁶. Vykládáno též celé o Kristu.

22. Smrt hříšníků jest prabídnou, neboť jest počátkem věčných trestů. Jest pravda, že hříšník svou zlobou רעה‎ do záhuby přichází, ale v tomto verši na to váhy neklade. אָשַׁם‎ které překládá Vulg. delinquere, znamená proviniti se, vinu na se uvaliti, ale zde: nésti, trpěti následky viny, provinění, býti v hněvu, pod hněvem B. jak dí i sv. Jan 3³⁶ ἡ ὀργὴ τοῦ θεοῦ μένει ἐπ᾽ αὐτόν.

23. Spravedliví trestu neutrpí, ale »setře Bůh veškeru slzu s jejich očí« (Zjev. 21⁴).

---

Tento žalm ukazuje, jak chrání Bůh svými anděly ony, kteří se ho bojí (v. 8). Modlíme se ho o svátcích sv. Andělů strážných. Ti chrání nás od pokušení, od nebezpečí duše — to jsou nejhorší tísně a soužení, tribulationes, z nichž nás často anděl vytrhne.

Sv. apoštolové učili nás moudrosti, zákonům a bázni Boží (12), oni byli vesměs mučeni, ale Bohem zachráněni pro nebe a oslaveni; proto jest určen tento žalm ke dnům sv. apoštolů a z podobných příčin i na památku svatých mučenníků.