Výklad posvátných žalmů/19. žalm

Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček
18. žalm	19. žalm	20. žalm

19. žalm. (H. 20.)

Modlitba za krále, který potřebuje pomoci.

Veškeren lid přeje svému králi, který vychází do boje, spásu a vítězství. V těžkém dni sklíčení nechť dá jemu pomoci, posílí jeho úrady (2—7). Israelité spoléhají na pomoc svého Boha, jím zvítězí jednou jejich král nad mocnými protivníky (87—10).

Lid mluví jako i jinde v prvé osobě jedn. č. Nadpis jmenuje Davida pisatelem. Nemůžeme zajistiti, za které příležitosti by byl tento žalm složil. Nadpis syrského překladu praví, že David táhl tenkrát proti spojeným Syrským a Ammonitským (2 Kr. 10, 12). Možno, že byla tato píseň vůbec pro ty případy složena, aby ji před každou královou výpravou v chrámě mezi obětováním pěli. 20. žalm souvisí obsahem s tímto žalmem a vyjadřuje díkůčinění za dosažené vítězství. I formou, slohem se tyto dva žalmy sobě podobají. 18., 19. a 20. žalm vykazují sloky o 7, 7—4—4, 4—5—6, 6 verších. O nadpise viz úv. s. XXIII a XXVI.

Vykládáno též o Kristu Pánu, který vešel v boj proti zlému duchu. Theodor z Mopsvestie tím králem mínil Ezechiáše. B. Jakob míní, že se nese k nějaké události z dějin národa. Cheyne čítá tento žalm a ž. 20. (21.) k makkabejským zpěvům; k tomu dlužno připomenouti, že teprve Judas Aristobul přijal název krále r. 105 př. Kr. Šimon makk. nemůže býti zván מֶלֶךְ‎; a toto slovo nemá ve St. Zák. nikdy význam lat. »consul«; neznamená rádce, soudce, ale »majitel, držitel« (v ethiopském amlâk jest i Bůh tak zván.)

^{L. 1.}Ku konci. Davidův žalm.
^{L. 2.}Vyslyš tebe Hospodin v den soužení;
Ochraňujž tebe jméno Jakobova Boha!
^{L. 3.}Sešliž tobě pomoc se svatyně,
A se Síona tebe ostříhej.

^{H. 1.}Řediteli hudby. Davidův žalm.
^{H. 2.}Vyslyšiž tebe, Jahve, v den soužení.
Povýšiž tebe jméno Ja‘qobova Boha!
^{H. 3.}Sešliž tobě pomoc se svatyně
a se Zijjôna tě podporujž.

2. Přání lidu jsou vyslovena v prvé č. (2—6.) V den soužení — den nebezpečí; především bývá tak doba válečného nebezpečí jmenována. Ochraňujž tebe; dle hebr. Povýšiž tebe jméno J. Boha: postaviž tebe moc a síla Boha na vysoké místo, kde bys byl bezpečen před útoky nepřátel. Bůh se jmenuje Jakobův, poněvadž byl tomuto patriarchovi zvláště příznivým.

3. Sešliž tobě pomoc, které právě potřebuješ, se svatyně; svatyně jest svatostánek na Sionu, vněmž byla uložena archa úmluvy, kde by] Bůh zvláštním způsobem přítomen; odtud se Siona tebe ostříhej neb dle hebr. podporuj. (Ž. 3.5 13.7).

3. קדש‎ svatyně — vykládá zde Aben Ezra o shromáždění věřících: toliko v tomto pomáhá Bůh.

^{L. 4.}Pamětliv buď on všeliké tvé oběti,
A ať jest tvoje celotná oběť tučnou.
^{L. 5.}Uštědřiž tobě podle tvého srdce.
A vyplniž všechny tvé záměry.
^{L. 6.}Chceme plesati nad tvým spasením.
A budeme se velebiti ve jménu našeho Boha.
^{L. 7a.}Vyplniž Hospodin všechny tvé žádosti.

^{H. 4.}Pamětliv buď všeliké tvé oběti (darů),
A tvou celotnou obět uznejš za tučnou. Sélā.
^{H. 5.}Uděliž tobě podle tvého srdce
A vyplniž všechny tvé rady.
^{H. 6.}Budeme plesati nad tvou spásou
A ve jménu našeho Boha pozdvihneme prapor,
Naplniž Jahve všechna tvá přání!

4. Pamětliv buď; aby ty oběti tvé přijal, aby mu byly příjemnými; v hebr. minchôth znamená též dary vůbec, obyčejně jsou tím pojmenovány nekrvavé oběti. Před válkou přinášel vůdce, tedy i král Bohu oběti (1Kr. 7.9—10 13.9—12): ať jest tvá celotná oběť tučnou v hebr. a ať uzná, shledá tučnou, řádnou a milou tvou celotnou oběť (holocaustum). Čím tučnější obětní zvíře, tím více se hodilo na oltář.

5. Uštědřtž tobě dle tvého srdce, po čem tvé srdce touží, totiž vítězství. A vyplniž všechny tvé záměry, záměry, úmysly, jež choval král, pokud se války a válečné výpravy týkalo.

6. Chceme plesati nad tvým spasením; po vítězství býval velký jásot: takový jásot přeje si pěti shromáždění a jásati proto, že jeho král tak šťastné vyvázl. A budeme se velebiti; v hebr. lépe: Ve jménu našeho Boha rozvineme prapory, jak to při vítězném průvodě bývalo.

4. דָּשֵן‎ jest tučný; piel tučným prohlásiti(deklarativní význam), t. uznati. יְדַשְּׁנֶה‎ prodloužené impf. na m. ידשנָה‎. Starší překládali: Učiň ji popelem (דֶּשֶׁן‎).

6. נדגל‎ překládá LXX μεγαλυνθησόμεθα ted hebr. נְגַדֵל‎, jiní נָגִיל‎; budeme se veseliti — podobně překládal sv. Jar. dle Sym. ducemus choros. דֶּגֶל‎ prapor. 6c považují za přidanou vysvětlivku; v lat. 7a.

^{L. 7b.}Nyní jsem poznal, že osvobozuje Hospodin svého pomazaného.
Vyslýchá jej se svého svatého nebe,
V mocných (činech) spása jeho pravice (jest).

^{H. 7.}Nyní víme, že přispívá Jahve svému pomazanému,
Vyslýchá ho se svého svatého nebe
Mocnými činy spasné své pravice.

7b. Nyní prosí shromáždění za krále. Nyní jsem poznal a vím (hebr.) dí shromáždění, neb žalmista ve jménu všech, že osvobozuje (pomáhá) Hospodin svého pomuzeného. Všichni mají pevnou důvěru ve vítězství a vyjadřují ji, jakmile Pán přijal jejich oběť (nyní). Sion jest jen obrazem stálého zvláštního sídla Božího: nebes. V mocných (činech) způsobí Bůh spásu sve pravice; velikými skutky pomoci, mocnou svou pravicí připraví Bůh to vítězství.

7. גְּבוּרוֹת‎ δυνάμεις mocné skutky (zázraky); tato věta má slovesem buď exaudiat: vyslyš jej mocnými činy spasení — aneb dlužno doplniti: jest neb budiž.

^{L. 8.}Jedni na vozech, druzí na koních;
My ale vzýváme jméno Hospodina, našeho Boha.
^{L. 9.}Oni svázáni jsou a padají,
My však stáváme a stojíme z příma.

^{H. 8.}Jedni na vozy (spoléhají), druzí na koně,
My však velebíme jméno Jahve, našeho Boha,
(LXX: jsme silni ve jménu Jahve, n. B.).
^{H. 9.}Oni klesají a padají.
My však vstáváme a stojíme zpříma.

8. Hospodin, jeho jméno dává vítězství. Jedni na vozech, druzí na koních mají své naděje, své spoléhání — my ale vzýváme jméno H. a v tom jest naše naděje (a naše síla - dle LXX). Ač máme jen jméno Boží, oni, nepřátelé, válečné vozy a koňstvo (jezdectvo) přec:

9. Oni svázáni jsou a padají; hebr. Oni klesají a padají na válečném poli. Žalmista vidí to vítězství před sebou tak, jakoby se již bylo událo. My, i kdybychom snad na chvíli padli, vstáváme a stojíme zpříma. V obou verších jest antithetický parallelism.

8. Spoléhají by znělo בָּֽטְחוּ‎. Oni velebí (vozy a koně) by znělo: יַזְכִירוּ‎, ale nespojuje se s předložkou ב než ve významu: vzývati — což se sem nehodí. Dle řeckého μεγαλυνθησόμεθα by bylo psáno נַגְבִּירוּ‎: oni cítí se silnými ve vozech a v koních, my…

^{L. 10.}Hospodine, ochraňuj krále,
A vyslyš nás toho dne, kdy k tobě volati budeme.

^{H. 10.}Jahve, pomáhej králi! (LXX)
Vyslyš nás v den našeho volání!
(Dle massor.: Jahve pomáhej;
Král nechť nás slyší, když voláme!)

10. Závěreční prosba žalmisty či lidu: Hospodine, ochraňuj (spasena učiň) krále! A vyslyš nás toho dne, tehdy, když k tobě voláme, tedy i nyní.

10. Dle massor. jest athnách při הוֹשִיעָה‎; המלך‎ by byl též Jahve. Tak ale není nikde tím jediným המלך‎ jmenován; soulad verše by byl porušen, a proto dáváme přednost LXX a lat. překladu. Vyslyš nás יַעֲנֵנוּ‎ může znamenati též: Vyslyš ho! Aram. překládá: »Slovo Boha vysvoboď nás, Silný králi přijmi naši prosbu v den našeho vzývání«. Dle řeckého καὶ ἐπάκουσον ἡμῶν ועננו‎ na m. יעננו‎.

V nedělních hodinkách modlíme se tento žalm a prosíme. aby se nám dostalo vítězství nad zlem: jest nám stále bojovati proti různým mocnostem, které nás pokoušením, útrapami a jinak zahubiti se snaží. V hodinkách o Božím Těle obracíme prosby a přání 19. ž. k Nejsvětějšímu, aby se nám s nového Sionu dostalo pomoci a ochrany. Kdykoliv pomoci Boží potřebujeme, můžeme o ni slovy žalmu prositi; církev tak ustanovila pro návštěvu nemocných a k průvodu za příčinou nějaké rány neb soužení. »Salvum fac regem« modlíme se i za světskou vrchnost.