Výklad posvátných žalmů/13. žalm

Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček
12. žalm	13. žalm	14. žalm

13. žalm. (H. 14.; těž ž. 52. hebr. 53.)

Hrozná bezbožnost lidstva. Bůh spasí svůj lid.

Žalmista popisuje všeobecnou zkázu lidských mravů; udává i její příčinu, zapírání či zapomínání Boha. Všichni jsou pokaženi, jejich ústa plná zlořečení, jejich cesty zlé (1—3). Nepravost páchali i na Božím lidu, ale spravedlivý Bůh je stihne (4—6) a osvobodí Israele (7).

David jest jmenován skladatelem této písně, kterou nalézáme ještě jednou v ž. 52. (53. h.). V tomto žalmu jest Bůh nazýván též Jahve, v 53. ž. h. Elohim; 6. verš jest odchylný (13^{5. 6}). Znění jeho jest v tomto ž. lépe zachováno než ve 52. ž.

V 7. verši praví žalmista: »Když přivede nazpět zajetí svého lidu«; kdyby bylo v této větě míněno babylonské zajetí, nemohl by býti tento žalm Davidův, aneb by byl ten 7. verš později k žalmu přidán.

»Přivede nazpět zajetí (zajaté) svého lidu« dlužno zde, jako u Joba 42¹⁰ vykládati obrazně: »navrátí blahobyt, štěstí«; zajetí neznamená vždy babylonské zajetí, neboť o zajetí mluví i proroci předbabylonské doby Oseáš (6¹¹) a Amos (9¹⁴). Verš 7. nemohl býti teprvé později ku kusému žalmu přidán, poněvadž 6. verš žádného závěrku písně tvořiti nemohl.

Pošetilci a nešlechetníci, o nichž mluví píseň, jsou bezbožní z Israele, kteří lid hubili, až tomu. učinil Bůh náhle přítrž. Nelze říci, ku kterým okolnostem Davidovy doby by se obsah žalmu nesl. Mínili, že by líčil poměry v době povstání Davidova syna Absolona; tenkráte byl na Sionu (v. 7.) svatostánek již postaven.

Ti, kdož vedeni v. 7. kladou původ žalmu do pozdější doby, určují proň druhou výpravu krále Nabuchodonosora r. 597 (4. Kr. 24^12-16), když byl za Jeremiáše Joakin s předními Israelity odváděn do Babylona. Tento výklad je ale nutí, i výroky Am, 9¹⁴ a Os. 6¹¹ položiti do doby po babylonském zajetí, vykládati uměle Joba 42¹⁰, což zajisté pouhým míněním o v. 7. dostatečně odůvodněno není.

Píseň se skládá ze dvou slok, jež jsou v hebr. lépe urovnány, než v LXX a v lat. K nadpisu viz úv. s. XXVI.

Tento ž. by tvořil dle Zennera spolu se ž. 69. (39^14-18) sborovou píseň pěti slok 4, 4-4-4, 4 verších. Viz Schloegl, De re metrica H. 28. 46.

^{L. 1.} Ku konci. Davidův žalm.

Řekl nemoudrý ve svém srdci: »Není Boha!«
Zkaženi jsou a ohavnými se stali ve svých snahách,
Není, kdo by činil dobré,
Není ani jediného.

^{H. 1.} Řediteli hudby. Davidův žalm.

Pošetilec řekl ve svém srdci: »Není Boha.«
Zkaženým, hnusným učinili své jednání,
Není, kdo by činil dobré.

1. Řekl nemoudrý ve svém srdci; ten, který nemá zbožnosti a zbavil se bázně Boží, nedbá přikázaní a přestupuje je, jest pošetilcem, nemoudrým, on svým jednáním již ukazuje nevěru v Boha; vrcholem pošetilosti jest, když zřejmě a přímo nevěru v srdci chová neb když ji hlásá. Srdce, sídlo myšlení a citů, jest pramenem bezbožeckosti (9²⁷). Jsoucnost Boží jest tak patrnou v přírodě, víra v ni odpovídá tak dobře našemu svědomí, že nemůže býti větší nemoudrosti než té, když někdo ji popírá. A byli tací, kteří řekli: Není Boha. Jednotné číslo »nemoudrý« označuje celou třídu lidí. U těch jeví se následkem té bezbožnosti i nešlechetnost a nepravost, kterou žalmista popisuje. Zkaženi jsou (jako na počátku světa, Gen. 6⁵. ^11-13) a i ve svých snahách, jež jsou počátkem, pramenem jednání, stali se ohavnými; dle hebr. hnusným učinili své jednání. Není, kdo by činil dobré hyperbolicky tak praví, neboť jest přece ještě dle 6. v. »spravedlivé pokolení« mezi lidmi; toto jest ale jen výjimkou a proto jeho nyní nedbá a praví: není nikoho. LXX přidali dle 3. v : οὐκ ἔστιν ἕως ἑνός není ani jediného.

1. Zbožný, spravedlivý zove se často ve sv. P. moudrým, bezbožný hříšník pak nemoudrým (Deut. 32⁶. ²¹, Jos. 7¹⁵, Job 2¹⁰ Is. 32⁴. ⁶. Staré překlady mají minulý čas: Řekl atd., novější všeobecně: Nemoudrý říká, zkaženy jsou . . Nemoudrými míní bezbožné Israelity; nebylo u nich ani tak theoretického bezbožectví, ale nedbali na Boha a o Boha. Aram. překládá na místě »Není Boha«: »Není vlády (řízení) Boží na zemi«, nevěří tedy ani v soud a ve spravedlnost Boží.

^{L. 2.} Hospodin shlédl s nebe na syny lidské,
Aby viděl, je-li tu rozumný,
Který by hledal Boha.

^{H. 2.} Jahve shlédl s nebe na syny lidské,
Aby viděl, je-li tu rozumný,
Který by hledal Boha.

S nebeského sídla popatřil Hospodin na lidi, aby viděl, je-li v té všeobecné zkáze někoho, kdo by rozumně jednal. Jako o člověku mluveno zde o Bohu (anthropomorfism): Sehnul se, shlédl s nebe dolů; tenkrát, když vyčerpána jeho shovívavost, když nadešla doba, v níž by nešlechetnost lidí spravedlivě trestal. Je-li tu rozumný opak a protiva »nemoudrého« (v. 1.), hned vysvětleno ještě tím: Který by hledal Boha, tázal se po Bohu; toto stojí naproti tvrzení: Není Boha!

2. משכיל‎ je následujícím דרש את־א׳‎ vysvětleno, proto nezdá se aut Vulgaty: si est intelligens, aut reguirens D. vhodným.

^{L. 3.} Všichni se odchýlili, spolu neužitečnými se stali,
Není, kdo by činil dobré,
Není ani jediného.
Otevřený hrob jest jejich hrdlo,
Svými jazyky lstivě jednali,
Hadí jed pod jejich rtoma.
Jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti;
Nohy jejich rychlé k vylévání krve.
Krušnost a neštěstí na jejich cestách,
A nepoznali cesty pokoje;
Není bázně Boží před jejich očima.

^{H. 3.} Všechno se odchýlilo, spolu se zvrhli,
Není, kdo by činil dobré,
Ani jediný.

3. Výsledek Božího popatření na zemi. Odchýlili se od pravé cesty B. zákona (Ex. 32⁸, Soud. 2¹⁷ aj.). Neužitečnými se stali hebr. zkysali, v mravném smyslu: zvrhli se. Zkáza je hluboká, ale též všeobecná, proto jako ve verši 1d: Není, kdo by činil dobré, Není ani jediný. Následující slova 3. verše nejsou ani v massor. znění, ani ve všech nejstarších překladech; byly sem nejspíše vloženy z listu k Řím. 3^13-18, kde je sv. Pavel po uvedených verších 1b—3b tohoto žalmu napsal. Tak se dostaly do některých rukopisů LXX, do lat. překladu a jinam. Již Origenes označil tyto věty v žalmu obelem, poněvadž se mu nezdály býti původními. Sv. Pavel chtěl ukázati, že jsou všichni Židé i Řekové (pohané) v moci hříchu, a za tím účelem uvedl tato slova, která jsou jaksi sebrána z různých žalmů. Otevřený rov ... lstivě jednali jako v ž. 5¹¹; Hadí (aspidový) jed pod jejich rtoma v ž. 139⁴; Jejich ústa jsou plna... v ž. 9²⁸; Nohy jejich . . . cesty pokoje jako v Is. 59^{7. 8}; Není bázně Boží před jejich očima v ž. 35².

3. Zenner čte סג‎ ustoupil, odtrhl se — při němž bývá אחור‎ častěji než při סור‎.

יַחְדָּו‎ simul (spojení dvou činností). אלח‎ dle arab. o sesednutí a zkysání mléka, sv. Jar. conglomerati sunt.

Část: Sepulcrum patens ... až ku 4. v. přešla z řeckého do starého latinského překladu; v cod. Kennicott 649 jest obsažena i hebrejsky.

^{L. 4.} Což nepoznají (toho) všichni, kdož páchají nepravost,
Kteří zžírají můj lid jako pokrm chleba?
^{L. 5.} Hospodina nevzývali;
Tu chvěli se strachem, kde strachu nebylo.

^{H. 4.} Což nepoznají toho všichni nešlechetníci,
Kteří zžírají můj lid, chleba jedí,
Jahve nevzývají?
^{H. 5.} Tehdáž zachvějí se mocně.

4. Zde mluví buď žalmista, který může Israele též nazývati: »můj lid«, aneb jsou tu slova Hospodina, ačkoliv ho uvádí 5. v. ve třetí osobě. Což nepoznají všichni nešlechetníci, kteří hubí, trápí lid Israelský, nezkusí toho (trestem) na sobě? Zžírají můj lid vina jejich jest dvojí a větší proto, že se tak chovají k lidu Božímu. Jako pokrm (kus) chleba jest lidové přirovnání (Přísl. 30¹⁴ Mich. 3³); v hebr. nedosti jasné.

5. Hospodina nevzývali největší jejich vina, že odpírali Bohu povinné úcty. V hebr. náleží tato věta ještě k otázce 4. verše: Nezkusí toho... (kteří) Jahve nevzývají? Nestarali se o Boha, nechtěli o něm věděti; ale jednou: Tu chvěli se strachem, hebr. spíše: Tehdáž zachvějí se mocně, až uvidí, že jest ve spravedlivém pokolení přece Bůh! Slova: kde strachu nebylo jsou přidána v LXX a v lat. snad z 52⁶: bez velké příčiny se zachvějí; v hebr. jich není.

4. יֵדְעוּ‎ jest dle překladů (vyj. Aq., syr. a někt. hebr. rukop.) více oprávněné než יָדְעוּ‎: Nepoznají, nezkusí toho? že budou totiž jati strachem. Zžírati lid jako u Mich 3³, Přísl, 30¹⁴: Při אכלו לחם‎ jedli (jedí) chléb scházela by porovnávací částice; dle řeckého βρώσει ἂρτον bychom mohli אָכְלוּ‎ zaměniti s אֲכוֹל‎: pokrm chleba (chlebové jídlo); pak by to mohlo býti vyloženo i bez כ‎ přirovnáním: Hubí lid denně jako i chléb denně jedí — aneb tak snadno, tak k svému prospěchu.

Baethgen opravuje veden Jer. 10²⁵ ta slova v אֲכָלוֹ לָחֶם‎ (Zžírají lid), který již válka strávila«

Zenner opravuje takto: הלא רֵעֵי בעלי און אכלים עִם י׳‎
                                             אֹכְלֵי לחם יהוה לא קראו‎

»Nebyli to soudruzi modlářů ti, kteří u Jahve jedí (אכלים עם י״‎ by byli kněží, kteří s Jahve požívali posvěcený chléb i maẓẓoth), kteří jedli chléb Jahve, jehož nevzývali ?«

Parallelism by tím byl napraven. 5. Tehdy byla bázeň, která nebyla bázní. —

^{L. 6.} Neboť Hospodin jest se spravedlivým pokolením;
V posměchu jste měli záměry ubohého,
Ježto jest Hospodin jeho naděje.

^{H. 5b.} Neboť jest Bůh při spravedlivém pokolení.
^{H. 6.} Zhanili jste úmysly ubohého,
Neboť jest Jahve jeho útočištěm!

6. Příčina strachu bezbožných: že jest Bůh. (oni mínili, že Boha není) ve spravedlivém lidu a že ho může hájiti, což se ovšem stane proti bezbožným. Spravedlivým pokolením jsou ti věrní Israelského národa, k nimž i žalmista náleží. Důvěře těch ubohých se protivníci vysmívali; v posměchu jste měli záměry ubohého, zhanili jste jeho úmysly. Též bychom mohli vykládati: Učinili jste jeho snahy, rady, záměry marnými, mařili jste je, protože nechcete znáti Boha, který jest nadějí ubohého. Protože ubohý v Bohu, v Jahve své útočiště hledá, proto jste jeho úmysly zhanili. Byla by to výtka bezbožným učiněná.

6. V hebr תָּבִישׁוּ‎ lze překládati toliko: zhanobte, zmařte, ať zmaříte radu ubohého, utištěného, Bůh jest a zůstane jeho útočištěm. Překládáme minulým časem: Zhanili jste — vedeni překlady κατῃσχύνατε confudistis; syr. arab. a jeden hebr. rukopis mají 3. osobu perf. הבישו‎. Podle odchylného znění ž. 53⁶ bylo by asi přeložiti: Zahanbeni jsou záměry (na) ubohého; jednáním svým proti ubohému přivedli se do hanby, nezdařilo se jim. Merx: Neboť Bůh rozmetal kosti rouhačů.

Zloba hříšníků jest takovou, že nejen sami v Boha nevěří, ale posmívají se těm, kteří v Boha svoji naději kladou, překážejí jim v modlitbě, v bohoslužbě.

^{L. 7.} Kdo dá se Siona osvobození Israele?
Když odvrátí Hospodin zajetí svého lidu,
Plesati bude Jakob a radovati se bude Israel.

^{H. 7.} O kéž přijde se Ẓijjôna osvobození Israele!
Když nazpět přivede Jahve zajetí svého lidu
(Jinak: Když Jahve obrátí osud svého lidu),
Plesati bude Jaʿqôb, radovati se bude Israʾêl.

7. Vroucím přáním, aby přišla pomoc, končí. Kdo dá jest doslovně přeložená hebr. částice: Kéž přijde se Siona osvobození: Sion, svaté místo, zvláštní sídlo Jahve, odkud vychází jeho milost a pomoc (Srov. ž. 3⁵). Když odvrátí H. zajetí (vězení) svého lidu, když odvrátí nátisk, soužení svých věrných, tenkrát plesati bude Jakob, jiné pojmenování Israele a věrného lidu. Když bychom si již dovolili, připustiti, že se udály změny na znění žalmů — a tento verš zdá se býti toho důkazem — mohli bychom zajetí verše 7. doslovně o babylonském zajetí vykládati tím způsobem, že bylo starší znění tohoto verše poměrům před zajetím aneb v době zajetí přizpůsobeno, a lid se modlil: Když odvrátí zajetí (597), neb když nazpět přivede zajaté.

7. Quis dabit jest מי יתן‎ kéž! שְׁבוּת‎ zajetí, abstr. znamená i zajaté = שְׁבִי‎ (km. שבה‎). Jinak שָׁבוּת‎ (váz. st. שְׁבוּת‎) od שׁוּב‎: obrat, obrátiti, osud obrátiti (Ewald). Merx: Kéž by obratem Jahve mohl plesati Jaqob, radovati se J.!

Salutare vykládají též o spasení Kristem zjednaném: Kéž by přišel Spasitel, osvobodil lid od všeobecného zla, od dědičného hříchu, od ďáblovy poroby. Kristus byl spasitelem všeho lidu, který se v duchovním smyslu zove Israelem. Dle tohoto výkladu jest lidstvo onen insipiens.

---

Svatí otcové vykládají tento žalm jako touhu po Messiášovi; jest jim obrazně messianským. »Zajetím« v. 7. jest jim hřích a dědičná vina.

V postní době, která nás má především vésti ku kajicnosti, dobrým jest uznání zkázy, viny a hříšnosti, jak je žalm vypisuje a podává. Neděle jest dnem, který nám připomíná spasení, proto nalézáme žalm v nedělním officiu.