Výbor z písní a ballad/Tam O’ Shanter

Výbor z písní a ballad Robert Burns
Co má děvče mladé…	Tam O’ Shanter	Veselá trojice

Údaje o textu
Titulek:	Tam O’ Shanter
Autor:	Robert Burns
Zdroj:	BURNS, Robert. Výbor z písní a ballad. Praha: J. Otto, 1892. [1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8], [9] a [10] Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Josef Václav Sládek
Licence překlad:	PD old 70

DeutschEnglishmagyarromână

Když z ulice se kramář zved’
a kmotr žízniv s kmotrem sed’,
jak po trhu se pozdí den
a domů jde už ten i ten;
jak sedíme tu u korbele,
juž nasáklí a šťastní cele,
kdož dbává škotských mílí těch
a vod a bažin, srázů všech,
jež od domova dělí nás,
kde zlobná žena, — vem to ďas, —
líc vraští jako mrákava
a hněv svůj topí do žhavá!

To Tam O' Shanter ctný znal věru,
když jednou v noci bral se z Ayru,
{to starý Ayr, nad město jiné
jenž mužů ctí, děv krásou slyne).

Ó Tame! kéž byl's tentokrát
své ženy Káty poslech' rad!
Vždyť řekla ti, že's darmošlap
a blábolivý, zpitý chlap,
jenž do října od listopadu
dbal z mokré čtvrtě kamarádů;
co mletí, než by hleděl koše,
pil s mlynářem, až neměl groše;
že, kdykoliv jsi klisnu koval,
s kovářem chmelil's, povykoval,
ba s neděle jste na pondělí
s Kirktonským Johnym popíjeli;
i věštila, že pozděj' spíš'
se někde v Doonu utopíš,
neb tmou u chrámu v Alloway
se v čarodějů vpleteš rej.

Ó dobré žínky! jest mi žel,
když pomyslím, co pravidel
a moudrých rad a čeho více
muž nedbá od své polovice!

Však raděj' dále. — V onu noc
Tam zasedl si pevně moc
tož u krbu, jenž praskal milo,
a pivo dnes tak božské bylo;
švec Johny sed' po jeho boku,
druh starý, věrný, pevný v loku;
jak bratra Tam jej rád měl vřele,
neb spolu pili týdny celé …
I zpívalo se, pilo dále
a pivo bylo lepší stále;
Tam s hospodskou se k sobě měli,
— žert tajný byl a sladký, skvělý,—
švec nejhezčí dnes pepřil klepy,
smích šenkýřův byl velkolepý:
ať bouře venku hučí plání,
Tam ani za mák nedbal na ni.

Strast, závidíc jim, zoufanlivě
se utápěla sama v pivě!
Jak domů s medem letí včely,
tak minuty dál v slasti spěly;
král můž' být blažen, Tam byl slavný,
nad světa zly jak vítěz dávný!

Však slast je vlčích máků květ,
jen dotkni se, list sprchne hned;
jak sníh, když padne do vln řeky,
mžik bílý, — taje na vše věky;
zář na severu těkavá,
než ukážeš k ní, přestává;
neb oblouk duhy překrásné,
jenž v prostřed bouře uhasne. —
Čas, příliv nelze udržet;
jde hodina, Tam musí jet.
Noc černá byla jako smola
a příšerná, když koně volá;
ba v takou noc, jak on teď kluše,
nevyšla nikdy hříšná duše.

Dul vítr jako pekla měch,
déšť tlouk' se větru na křídlech,
švih blesků hltán temna tůní,
hrom dlouze, dutě hřmí a duní:
v tu noc, to mohlo děcko znát,
že čert si bude práce dbát.

Na věrné klisně, šedé Meg,
— té lepší neměl žádný rek, —
přes kaluž, bláto klusal Tam,
ať déšť a vítr, hrom a plám;
svůj modrý širák přidržuje
a starou píseň pozpěvuje;
však ostražit se ohlíží,
zda za ním co se neplíží,
neb k Allowayi blíže spěl,
kde sov je moc a strašidel.

Tím časem brod již pominul,
kde kramář v sněhu zahynul,
a shrblé břízy, skalný sráz,
kde zpitý Charlie zlomil vaz,
a mohylu, v chrást ukryté,
kde našli děcko zabité,
a studnu, Mungova kde máť
se pověsila na oprať.
Doon proudí před ním jeden val
a v bouři hučí lesy v dál,
blesk poltí nebe kříž a kříž
a hrom se valí blíž a blíž,
když, hle, skrz kvílných stromů řad
chrám Allowayský vidět plát;
co puklina, jen hořet zdá se
a rej a checht z něj rozléhá se.

Ječmínku Jene, smělý reku!
jak chrabrost budíš ve člověku!
Tvou čackou krev kdy v žilách máme,
ni z ďábla si nic neděláme!
Tak Tam, v němž hrá to všemi sídly,
dnes byl by pral se se strašidly,
však Meg tu stála hrůzou tknuta,
až patou, rukou pobídnuta
se k předu, k světlům hnula přec,
a hle, Tam spatřil divnou věc!
To čarodějek divý shon
zde tančí, však ne cotillion,
leč v krok a skok a hej a rej
se s každou točí čaroděj;
na římse v okně chlupatý
sám Ďábel seděl rohatý,
pes černý, velký, v očích rud
a z pekelných jim hraje dud;
z těch píská to a vříská v chrám,
že otřásá se každý trám. —
Kol rakve stály jako skříně,
v nich mrtví v rubáších a hlíně,
a každý, jak to ďábel sved',
měl svíci v ruce jako led. —
Tam bohatýrský v této záři,
hle, vidí ležet na oltáři
vrahovu kostru, v poutu hnát,
jak píď dvé malých nekřténat,
pak zloděj tu je s provazem
a s umírání výrazem,
pět tomahawků zrezavělých,
pět mečů vraždou zkrvavělých,
dál podvazek, jenž děcko rdousil,
a nůž, jejž syn na otce brousil,
krk podřezav mu v samý vaz,
na střence šedý visel vlas,
ba hrůz tu ještě mnoho zří se,
jež jmenovati nesluší se. —

Náš Tam jak hleděl, žasna, chtivý,
hluk rost' a zmáhal smích se divý,
vřesk dud zněl hlasněj' do těch vřav
a rychlej', rychlej' křepčil dav;
a točí se a bočí, bouří,
až z každého se leje, kouří,
a v posled cáry shodili
a tančili jen v košili!

Ó Tame! teď to holky být
tak buclaté a do let jít
a místo šerky za košile
mít plátýnko tak sněhobílé, —
své spodky, ač jen jedny mám,
a plyš kdys' chválil krejčíř sám,
je s těla dát bych dost byl slabý
za jeden pohled na ty žáby!

Však babky jako zvadlý trs,
že nevzalo by hříbě prs,
a s berlí, krokem skotačivým: —
já žaludku se tvému divím.

Však přec měl Tam jen z pekla štěstí:
Hle, hezoučká tam kůstka jesti,
dnes ponejprv tu skotačíc,
(ji pozděj' Carrick znával víc,
neb uhranula mnoho krav
a potopila lodí dav
a posnětila mnoho žit,
tak že se bál jí všechen lid);
košilka hrubá, — řekněm hned
v ní chodila už z dětských let,
sic krátká trochu, každý uzná,
však lepší nemá a je nuzná. —
Ach, málo dobrá máti znala,
když Nannince ji kupovala
za úspory své práce chudé,
že s čaroději tančit bude!

Však zde má Musa couvá zpět,
nad její moc je taký let;
má Nannie v patách oheň dud
(ta sojka, mrštná jako prut);
Tam stojí jako kouzlem jat,
zrak hledí jako na poklad,
sám Satan šilhá úkosem
a s bouřlivým hrá pathosem
až, — krůček v před a krůček stranou,
Tam ztratil rozum jednou ranou
a vzkřiknul: »Sláva, Košilko!« —
V mžik zhaslo každé světýlko,
a sotva Meg moh' obrátiti,
ven pekelná se smečka řítí!

Jak vyrazí roj hněvných včel,
když k úlu vpadne nepřítel,
jak za kočkou pes pádí s psem,
když vyskočí jim před nosem,
jak v trhu lid se rozběhne,
když »Chyťte ho!« se rozlehne,
tak letí Meg a v patách za ní
skřek čarodějek zní a láni!

Ach, Tame, Tame, teď je chyba!
teď pečen budeš jako ryba!
Už marně čeká Káta bědná,
ať vdovské šaty sobě jedná!
Ó Maggie, cválej, běž a leť,
ať v prostřed mostu jsi už teď,
tam zvednout můžeš na ně chvost
přes řeku nesmí pekel host.
Však dřív než přešla čárů hráz,
sám .Ďábel hrál jí o ocas;
neb Nannie, vedouc ryk a skřek,
juž v patách byla švarné Meg
a po Tamu se vztekle hnala,
však málo Megin oheň znala,
jen skok a pán už spasen, sám,
však její šedý chvost ten tam:
svůj ďáblice si vzala díl
a Maggie sotva pahýl zbyl.

Teď, pravdivý kdo čteš ten děj,
syn otce, matky, pozor dej,
ať na sklenku si na chvilku,
neb krátkou myslíš košilku,
jak drahý žert je takový,
ber příklad s klisny Tamovy.