Výbor z písní a ballad/Mennie

Výbor z písní a ballad Robert Burns
Den zašel	Mennie	Ještě jedno políbení

Údaje o textu
Titulek:	Mennie
Podtitulek:	Again rejoicing Nature sees
Autor:	Robert Burns
Zdroj:	BURNS, Robert. Výbor z písní a ballad. Praha: J. Otto, 1892. [1] a [2] Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Josef Václav Sládek
Licence překlad:	PD old 70

DeutschEnglish

Zas příroda se odívá
   v své jarní roucho veselé
a větříkem jí povívá
   vlas mokrý z rosné koupele.

A na Menie-li myslím jen
   tak stále bez vší naděje?
neb oči má jak šotky dva
   a každému se vysměje.

Nač petrklíčem údolí,
   nač fialkami kvete hvozd?
mně marně v háji šveholí
   tu konopka a jinde drozd.

Svým polem chodí rozsévač,
   hoch vesel volky pohání,
já chodím jako ve snu spáč
   a ze sna není probrání.

Tam slípka vodu rozrývá,
   zde kachny křičí v sítině,
tu hrá si labuť sněživá
   a já jsem smuten jedině.

Svou lísu ovčák zavírá
   a pohvizduje slatinou,
já v soumrak hledím do čirá,
   jak potkávám ho pěšinou.

A v červánku sbor skřivánků
   když od chudobek, od blatuch
se zvedá výš v nebeskou říš,
   jdu domů jako bludný duch.

Ó zaduj, zimo, přes vody
   a nahé stromy oděj v sníh,
ten smutek celé přírody
   žal utiší snad v prsou mých.

A na Menie-li myslím jen
   tak stále bez vší naděje?
neb oči má jak šotky dva
   a každému se vysměje.