Výbor z Květů zla II./Neodvratné

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Krásný koráb	Neodvratné	Zpěv podzimní

Údaje o textu
Titulek:	Neodvratné
Podtitulek:	(Str. 168. L’irréparable.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	L’Irréparable
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 54–56. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

1.

Zda můžem Výčitky své stlumit starý hlod,
      jež žije, hýbe se a kroutí,
a jež se živí z nás, jak z mrtvol červů rod,
      jak housenka je v dubů proutí?
Zda můžem Výčitky své stlumit věčný hlod?

Kde víno, lektvar kde, kde lásky kouzla dána,
      by starý vrah byl utopen,
tak chtivý, ničivý, jak bývá kurtisána,
      a pilný nad mravenců kmen?
Kde víno? — Lektvar kde? — Kde lásky kouzla dána?

To, čarodějko, rci, ó, rci to, ačli víš,
      té duši, do níž úzkost buší,
jak mroucí, raněných když drtívá jej tíž,
      neb koně kopyto jej kruší,
to, čarodějko, rci, ó, rci to, ačli víš,

rci tomu mroucímu, jejž větří vlk v té době,
      a na nějž havran číhá již,
toť vojín zlomený! zdaž on má zoufat sobě,
      že bude mít svůj hrob a kříž;
ten mroucí ubohý, jejž větří vlk v té době!

Zda může zaplanout stín nebe zbahněný?
      lze roztrhnouti temno krytů,
jež, hustší nad smolu, jsou bez hvězd, jitřeny,
      a šera, bez pohřebních svitů?
Zda může zaplanout stín nebe zbahněný?

I sama Naděj ta, jež v oknech Krčmy svítí,
      též zhasla, na vždy mrtva jest!
Snad nalézt bez luny a paprsků, kde skrýti
      lze mučedníky špatných cest!
Vše Ďábel pohasil, co v oknech Krčmy svítí!

Má čarodějko, víš, co nelze odpustit?
      Ó, pověz, miluješ-li klaté?
Rci, znáš-li Výčitku, jíž máme cílem být,
      a jež má rysy jedovaté?
Má čarodějko, víš, co nelze odpustit?

Svým zubem prokletým vždy Neodvratné hryže
      nám duši, pomník jalový,
a často útočí, jak termitů dav, níže,
      na základ samé budovy.
Svým zubem prokletým vždy Neodvratné hryže!

2.

Na všedním jevišti jsem viděl častokrát,
      kde orkestr hrál v hlučném sboru,
na nebi pekelném tam vílu rozžehat
      žár divuplný, vzácnou zoru;
na všedním jevišti jsem viděl častokrát

já bytost, která zář jen byla, zlato, gázy,
      moc strašnou drtit Satana;
však srdce moje, v něž vzlet nikdy nepřichází,
      je divadlem, kde čekána
je vždy, vždy nadarmo, ta Bytost s křídlem z gázy!