Výbor z Květů zla II./Hlas

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Malabařance	Hlas	Bertiny oči

Údaje o textu
Titulek:	Hlas
Podtitulek:	(Str. 225. La voix.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	La Voix
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 84–85. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Měl jsem svou kolébku kdys u bibliotéky,
to chmurný Bábel byl, v němž román, fabliau,
vše, věda, latinský i popel, i prach s Řeky
se mísil. Veliký byl jsem, jak folio.
Hlas dvojí promlouval tu ke mně: pevný, lstivý,
děl: „Země koláč jest, jenž pln je sladkosti;
já mohu (bez konce tvých plesů budou divy!)
chut vzbudit u tebe též stejné velkosti.“
A druhý děl: „Ó, pojď! pojď v snění cestovati,
za meze možnosti a známých věcí v dál!“
A zpíval tento hlas, jak vítr v písků trati,
když, bludný přízrak ten, jenž, kdo ví, kde se vzal,
se sluchem laškuje a přec jej hrůzou zchvátí.
Já: „Sladký hlase můj,“ děl, „ano!“ Chvílí tou
se může počátek mé rány počítati
a sudby. Za zdobou těch kulis velikou
a jícnem nejtmavším, v nichž nekonečné bytí,
duch můj zří patrně vždy světy neznámé,
a, oběť vznícená svých jasných zření, cítí,
jak vleku hady jen, již hryžou paty mé.
A od té doby jest, že jako prorok dávný
tak něžně miluju i poušť i moře tiš;
že v smutku směji se a pláču v svátek slavný,
a vína chutná mně i nejvíc hořká číš;
že často pokládám pak za lež skutek pouhý,
v dol padnu, když se výš mé zraky zvedají.
Však těchu dává mi Hlas: „Podrž si své touhy,
tak lepých mudrci jak blázni nemají!“