Přeskočit na obsah

Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XLVI.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Sonet XLVI.
Autor: Michelangelo Buonarroti
Původní titulek: Ben può talor col mie ’rdente desio
Zdroj: Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu
Vydáno: Praha, 1929
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70
Související: Básně Michelangela Buonarrotiho/LX.
Index stran

Lze ovšem v mojí žhoucí touhy vzruch
též naděj opravdivou v srdci míti
byť protivil se v nebi ves náš cit,
k jakému cíli svět by stvořil Bůh?

Můž’ z lepších příčin tebe kochat duch,
než velebím-li onen věčný klid,
zdroj vnady tvé, jíž v každé srdce vlit
je něhy proud a moře čistých tuch?

Jen ona láska klame, která zmírá,
tož s krásou, která hyne každou chvíli,
jíž nejkrásnější líčka podléhají.

Však cudné srdce vždycky sladce svírá,
v němť láska, když se krása ve hrob chýlí,
i v smrti trvá, jsouc již zde s ním v ráji.