Výbor básní (Frič)/Práhnu po tobě

Výbor básní Josef Václav Frič
Modlitba	Práhnu po tobě	Večer před bitvou

Údaje o textu
Titulek:	Práhnu po tobě
Autor:	Josef Václav Frič
Zdroj:	Tisk PFEFFER-A i PUKY-HO na ulici Montblanc (Správou JANA KWĚTON-A)
Vydáno:	1861
Licence:	PD old 70

Div se, div se, duše malicherná,
velkolepým tvorstva všeho krásám;
div se a nauč se v díle velikánském
poznávati tvůrce svatomocnou ruku.
Jaký tajný souzvuk vane tím všemírem,
jaký tichý život, jaké živé ticho! —
Děkuj matce svojí, že ti vřele hlásá,
že jsi velikého, dobrého měl otce. —
A on žije, žije, na tě se usmívá! —
Tuším já to, doufám, cítím, že mi blízko,
že mne tíše žehná rukou svou otcovskou,
že ve velký plamen jiskru rozžehává,
který v ňadrech mých má hrdě pozapláti. —
Otče, až se k tobě vrátím po své pouti,
přijmeš syna svého, když ti k nohoum padne
a sebe celého bude v oběť klásti?
či pokyneš chladně, aby zhynul,
protože v přírodě všecko zhynout musí? —
Nic neodpovídáš! — Příroda jak jindy
krásně se usmívá — ba i nad hřbitovem.
Nenecháš mně žíti? život, jest on tamo? —
Příroda je tichá, mírná a pokojná;
protože to neví, nic neodpovídá —
a sám světovládce, ten, jenž osud řídí —
ten, po němžto práhnu, nic mi neodkrývá —
žel, snad nikdy že můj duch ho neuhlídá! —

(1847)