Vánoční projev presidenta republiky dr. Edvarda Beneše

Údaje o textu
Titulek:	Vánoční projev presidenta republiky dr. Edvarda Beneše
Autor:	Edvard Beneš
Zdroj:	Rovnost, č. 193. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	27. 12. 1945
Licence:	PD old 70

Občané českoslovenští!

Bylo mým zvykem, od mého zvolení r. 1935 a po celou dobu války, obraceti se na vás o vánočních svátcích s politickým rozhlasovým poselstvím. Zvláště v době okupace bylo to pro mne takřka povinností a slyšel jsem z úst četných svých posluchačů doma, že to bývalo pro mnohé útěchou a posilou tehdy v té těžké minulosti a pro jiné pevnou nadějí v naši lepší budoucnost. Přistupuji dnes k mikrofonu s jistým pohnutím, maje k vám mluviti i o prvních svátcích vánočních opět v osvobozené vlasti.

Moje projevy předválečné byly v době, kdy jsem viděl, že se blíží katastrofa, úmyslně naplněny a skoro přeplněny výrazem naděje, že uchováme mír a republiku zachráníme před hrozným úskalím války. Projevy vánoční za války bývaly však velmi bojovné: zklamání z války a sveřepost odpůrců vedla mne k zdůrazňování nadlidského úsilí prorazit hrozné zlo nacistické zkázy a vyhrát opět náš veliký osudový zápas z roku 1938. Vracíval jsem se vždy ke krásnému symbolu těchto svátků: Ke zrození Vykupitele uprostřed zimy, oznamující nástup všeobrozujícího jara. Co vám mám říci dnes, po přetrvání těchto událostí, vším otřásajících, po vyhrané válce, nejhroznější v lidských dějinách a ve chvíli, kdy začínáme opět s budováním svého obrozeného státu? I před válkou i za války jsem vám nikdy neskrýval své přesvědčení a prostou a pouhou, byť i někdy krutou pravdu. Ale říkal jsem vždy, že člověk všech věků vždy žil aspoň z polovice z víry a pevné naděje v lepší doby a býval jsem proto jako sociální psycholog hlasatelem činorodého, zdravého, konstruktivního optimismu. V tom duchu mi dovolte taká dnes několik slov pravdy, snad pravdy pro některé z vás těžké nebo kruté, pro jiné samozřejmé, i když kritické, a pro všechny: pravdy, proniknuté duchem oprávněného optimismu pro další zdravý vývoj Čechů a Slováků v budoucnosti.

Ve svých pamětech z první světové války jsem varoval naši veřejnost, která v prvních dobách po válce nebyla dost spokojena s demokratickými poměry v první republice. Mnoho utrpení poválečného jsme si zavinili sami tím, že jsme si nebyli dosti vědomi faktu, že každá veliká válka přináší s sebou těžké následky, morální i materiální škody a zkázy a že někdy tyto zkázy bývají větší nežli válka sama. Znamenají ohromné zklamání pro všechny ty, kdož si válku vykládají po svém stranickém nebo jiném hledisku, kdož od skončení války a od vítězství očekávají v přehnaném optimismu nebo ve stranickém očekávání okamžité odčinění zla válečného, všestranné odčinění křivd anebo dokonce nové veliké výhody morální či materiální nebo okamžitý nový rozkvět, bohatství, zlepšení poměrů a přímo nové osobní a rodinné štěstí všeho druhu. Tyto vypjaté a mnohdy přepjaté naděje, tato více než optimistická víra a očekávání okamžitého nebo brzkého nového ráje bývá pravidelně zklamána; a byla pro mnohé u nás hodně zklamána při první válce světové. Dovolte mi, abych i dnes mohl mluvit k vám zase pravdu, jako jsem i při svém známém optimismu vám ji říkal dříve. Také dnes jsou u nás mnohá očekávání zklamána, také dnes se vyskytují u nás jedinci, kteří zapomínají příliš rychle na bědy války a očekávají hned anebo brzy po válce, že všechny její rány mohou býti rázem zaceleny a ze dne na den stvořen nový život, lepší a šťastnější.

Dnes jde však ještě o vážnější věci. Tato válka je v míře daleko větší nežli válka předchozí, také velikou revolucí. Každá revoluce přetváří poměry, vyvrací často vnitřní staleté struktury států, stavů a rodin, přináší podstatná vnitřní směny sociální a hospodářské, mění vztahy jednotlivců. Každého, kdo je tím nepříznivě zasažen, to bolí. Trpívají tím pro přítomnost jednotlivci, získává tím pro budoucnost pravidelně národní kolektivita jako celek a získává tím stát jako celek. To je zákon vývoje všech dob a věků. Jednotlivci to cítívají jako nespravedlnosti, jako bezprávné a násilné lámání tradic a práv minulosti. Této nové fatalitě, tomuto osudu, této veliké přeměně podléhá dnes i naše národní společnost. V prvních chvílích tyto věci bolívají. Brzy se však všem novotám přizpůsobujeme a jdeme statečně a odvážně do nového života. Materiálně i mravně se celá společnost ohrožuje, ponenáhlu nový řád se uplatňuje, křivdy jsou napraveny nebo rány z nich vzniklé jsou zaceleny a národní společnost obrozená a zesílená, duševně nově scelená a stabilisovaná, obnovuje svůj život. Mám-li mluvit konkrétně, znamená to nahrazení vládnutí jedné třídy třídou jinou a ponenáhlé vplynutí třídy, mocí zbavené, do nového řádu a podílení se v nových farmách o nové vládnutí s těmi, kdož dříve byli z moci vyloučeni. Znamená to často změny a nové rozdělení majetkové a vytváření nové hospodářské struktury v národě. Znamená to vytváření nového práva ve státě, znamená to pro velikou část národa v zájmu nové a vyšší národní spravedlnosti přinášení určitých obětí, obětí nutných v zájmu klidu a nového míru, v zájmu lepšího života národního v jeho nejbližší budoucnosti. To ovšem přináší s sebou pro mnohé zklamání jejich nadějí, jejich představ o nové svobodě, o poválečném novém životě, o tom rychlém zacelení ran a utrpení válečných. Pro mnohé to znamená dokonce po utrpeních válečných z rukou nepřátel procházet řadou strastí poválečných. My u nás jsme všemi těmito událostmi také prošli. Blížíme se dnes už k jejich konci. Ale nežli bude během nějakého jednoho, dvou roků celý vývoj dokonán, budou se nám ohlasy těchto přirozených, každou válku doprovázejících zjevů, stále ještě ozývat.

Slyším s některých stran kritiky a stesky na naši dnešní situaci, slyším stížnosti na věci, jež jsou nutným doprovodem té veliké světové povodně, jakou byla druhá světová válka, slyším stesky na křivdy těch a oněch, na výslovná porušování práva a právního řádu, slyším kritiky nových poměrů v jejich celku. O všem tom objektivně a spravedlivě uvažuji a snažím se všude, kde mohu a kde je to oprávněno, právu a spravedlnosti dáti průchod. Snažím se společně s vládou stabilisovat nové řády, které samy sebou největší počet nevyrovnaných a příkrých změn postupem doby vyrovnávají. A vzpomínám při tom na to, co se děje v zemích jiných: na miliony padlých v Jugoslávii nebo v Polsku, na Němci rozvrácené statisíce rodin, obcí, domovů v těchže zemích nebo v Holandsku, ve Francii nebo v Řecku. A uzavírám: okolnosti tomu chtěly, že naše země měla veliké štěstí v neštěstí, a že přes všechny dnešní obtíže musíme děkovati osudu za to, že jsme vyšli z války tak, jak jsme z ní vyšli, že náš budovatelský elán poválečný stal se tak spontánním a že genius národa zabránil tomu, abychom řešili své národní problémy v potocích krve a ve zkáze finanční, hospodářské a mravní. A končím tyto své úvahy konstatováním: ušetřme si dnes bolestí a strastí, vznikajících z přehnaných očekávání a nadějí na okamžité poválečné, mírové štěstí a blahobyt, který přijít před uplynutím určitého času prostě nemůže. Ušetřme si mravních utrpení, pocházejících z přehnané kritiky nad pádem poměrů předválečných a tvořením nových poměrů poválečných, hořkne nám z těchto kritik jen život a mizí chuť k práci a k tvoření nových hodnot; vejděme v nový život odvážně a statečně a tvořme rychle nový řád, jenž naše nové poměry a osobní posice nás všech vyrovná, stabilisuje, usměrňuje a nově právně bude formovat. Já vím, že je to rozhodnutí ne vždy snadné, ale je to rozhodnutí vlastenecké, mravně statečné a národně nakonec záchranné.

K čemu se tyto mé úvahy dnes vztahují, jaké otázky se jimi mají řešit? Jsou to všecky otázky vašeho denního života: zásobování jídlem, moukou, masem, uhlím, šatstvem atd. Sleduji tyto Vaše starosti, informuji se, znám těžkou situaci těch, kteří nedostatkem všech těch věcí trpí a říkám vám – při plném soucítění s těmi, kdož všecko to musí snášet – že je to věc dočasná; je to společná naše bolest dneška a příštích několika měsíců. Není to však jen věc vaše, je to problém všeobecný; i ve státech nejbohatších a méně postižených – jako na příklad v Anglii – je tato zima stejně jako u nás daleko horší nežli poslední zima za války. A stejně je to i s ostatními průvodními těžkostmi války a poválečnými sociálními proměnami. A při tom situace naše je lepší nežli všech států kolem nás i mnohých států jiných. Obtíže dnešní nevznikly vinou naší, nejsou vinou naší vlády. Je to vinou těch, kteří válku rozpoutali a dnešní situaci přivodili. A proto znovu zdůrazňuji: překonat dnešní těžkou chvíli, přemoci okamžité nesnáze, věřit v doby lepší a svou vlastní usilovnou a oddanou prací tvořit už dnes lepší budoucnost – to je náš dnešní úkol. Obracím se s touto výzvou na všechny vrstvy národa: na dělníky a na rolníky, na střední stav a inteligenci, na úředníky, zaměstnance a všechny ty, kteří snad těmito poměry nejvíce trpí, na všechny nás bez rozdílu.

Naše společné obtíže se také týkají řady jiných otázek, na příklad dopravy. Ale naše dopravní prostředky byly nám do dvou třetin nepřáteli zničeny. Musíme je nejdříve naší společnou prací obnovit a znovu vytvořit. Týkají se styků s cizinou: to je vůbec téměř mimo dosah našich možností; abychom mohli styk ten plně obnoviti a staré poměry znovu zavésti, potřebujeme pořádek v druhých státech a ovšem zase více času u nás. Jde dále o věci měnové; jen uvažte, co to znamená, že nám zde Němci vytvořili lavinu papírových peněz – z osmi miliard to záměrně přivedli až na stodvacet. A nezapomínejme, že všude kolem nás stále ještě jsou země a národy, které pořád trpí pod největším zlem každé veliké moderní války: denního lavinového vzrůstání nových papírových peněz se všemi katastrofálními důsledky peněžní inflace.

Slyšíme dále výtky a stížnosti, týkající se pracovní morálky. Říká se, že pořád je u nás špatná pracovní morálka a myslí se, že lidé nepracují dost a rádi. Je tomu tak, ale je tomu tak jen částečně; nedostatečné výkony pracovní nejsou jen zjevem individuální nechuti k práci, jsou také výsledkem objektivních faktorů od jednotlivců nezávislých: nemožnost styku s cizinou zabraňuje výměně zboží a omezuje práci, nedostatek dopravních prostředků, zpomaluje pracovní výkonnost, způsobuje nemožnost dovézt suroviny, nejistota plynoucí z neupravených poměrů finančních, jež se nedají upravit ze dne na den, zabraňuje rychlé výměně zboží, atd. To všechno může být odčiněno a odčiňováno zase jen postupně, krok za krokem za měsíc, za dva, za tři. Plně normální život s dostatečným nebo dostatečnějším množstvím zboží a statků nastane u nás patrně až po příštích žních. Je to jistě konstatování bolestné – ale řekl jsem vám, že vám chci mluvit pravdu a říkám vám ji.

To však učinil z Evropy a světa válku vedoucí nacismus a fašismus – nehledíc na všecky ty spousty mravní, ztráty na životech a na kulturních statcích, jež v takové míře zavinil. Chtěl bych nyní obrátit list na lepší stránku a říci vám aspoň několik slov příznivějších.

Řešíme právě veliké své problémy politické. Odsun Němců z Československa je veliká revoluční a pro nás radostná a uspokojující událost. Mohli jsme tyto výsledky očekávat v době našich útrap v roce 1938? Slyšeli jste v těchto dnech z Norimberka plány K. H. Franka a t. zv. protektora Neuratha o zničení našeho národa a naší země. Dnes nám spojenci zaručují vystěhování Němců během r. 1946 z naší země. Je to spravedlnost dějin, jedna z nejoprávněnějších a nejvyšších, k níž se po této válce dojde. Je to jedna z velikých našich národních událostí, která aspoň vnitropoliticky úplně změní celé budoucí dějiny našeho národa. Važme si toho, radujme se z toho a proveďme to důstojně a lidsky a z mravního hlediska bezvadně.

Provedeme v prních jarních měsících nové volby a konstituování nového parlamentu ústavodárného. Učiňme to důstojně, spravedlivě a slušně. Všechny strany politické ať jsou vědomy, že po volbách musí znovu spolupracovat a utvořit parlament, který svorně a společně musí dohodnout konstituci a tvořit dělnou většinu pro celých šest let poválečných. Volební kampaň nesmí se stát bezohledným bojem stranickým. Rád bych viděl, kdyby určité otázky z volebního boje byly vůbec vyloučeny: na př. otázka našeho spojenectví se Sovětským Svazem. To je otázka celonárodní, otázka nás všech společně a není a nebude prostě předmětem žádného sporu. V jiných věcech bych si přál dohodu už během doby předvolební: na příklad souhlas v hlavních liniích naší budoucí konstituce a dohody mezi Čechy a Slováky.

Otázka plného a správného fungováni národních výborů a některých našich úřadů, a vůbec našeho nového právního řádu, měla by býti také už plně a definitivně vyřešena. Stále slyším, že se právních norem a předpisů a našich nových právních řádů dosti nedbá. Mnohé úřady a mnozí jedinci dosud překročují z vlastní vůle svoji pravomoc, své povinnosti vládou a novými zákony jim určené nekonají nebo je libovolně překročují. Nesmějí zapomenouti, že budou za to voláni k odpovědnosti, jakmile se všechny věci budou stabilisovat. Znakem stabilisace a zákonného vyrovnávání nových poměrů ve státě je přesné plněni zákonů a respekt k danému právnímu řádu, který byl novou vládou vydán. Při časté návštěvě venkovských národních výborů na Hradě slyším ze všech krajů republiky radostná konstatování, jak se usilovně pracuje, jak každé město si tvoří velké konstruktivní plány, jak se všude po republice pracuje sociálně, jak se zachraňují děti z poválečné bídy a těžkostí, jak se pracuje ve věcech školských a kulturních. Není snad jiné země, která by nás v tomto velikém plánováni a elánu budovatelském předstihla. V Praze samé připravujeme stavbu parlamentu a Národní galerie. Na Hradě máme v plánu vytvořit pro naše výtvarné umělce nový stánek – celostátní výstavní budovu, sloužící také výstavám cizího umění; pro jaro připravují naši hudebníci veliký mezinárodní festival, který se má státi naší trvalou institucí pro mezinárodní veřejnost. Ministerstvo školství vytváří řadu nových vysokých a jiných škol, ministerské presidium a ministerstva hospodářská připravují krajně důležitý státní plánovací úřad a osidlovací úřady zemské usilovně budují veliké a důležité plány osidlovací v souvislosti s odsunem Němců a Maďarů a s přeformováním celého našeho hospodářského života v budoucnosti.

Vážení přátelé! Kdo by mohl říci, že republika nevynakládá všechny síly na to, abychom učinili ze svého státu stát dobře řízený, stát moderní, stát opravdu lidový a demokratický, stát s vládou lidu, pro lid a skrze lid, stát prosperující a šťastný, vypořádávající se se všemi problémy moderního státnictví a moderní správy lidové? Že vše není ještě v pořádku – šest měsíců po skončení největší války dějin – kdo se tomu může divit? Ale uznáváme, že máte všichni právo žádat úspěšnou práci od nás všech vedoucích, stejně tak jako my máme totéž právo vzhledem k vám. Máte všichni právo volat po práci, jež denně zlepšuje váš život i život celého státu, i po práci, jež dává denně doklad o tom, že se v konsolidaci státu dělají pokroky; po práci, jež vyrovnává rozpory, jež opravdu řeší na vás doléhající problémy a jež napravuje staré i nové křivdy; po práci, jež jedním slovem opravdu vytváří, zdokonaluje a konsoliduje konečné formy nové demokracie československé. V tom duchu věřme, důvěřujme především sami sobě a své nové tvůrčí práci národní, v tom duchu všichni svorně a společně tvořme svou vlastní budoucnost, v tom duchu se dívejme dnes znova optimisticky a v duchu velikého symbolu vánočního obrození na práci pro naše lepši příští. A buďme všichni tvořivými, činorodými, realistickými a nepřehnanými optimisty. Náš lid, náš národ, všichni vlastenečtí Češi a Slováci si zaslouží, aby o prvních vánocích po dobytí vítězství měli klid a pokoj. Budiž o těchto vánocích opravdu pokoj všem lidem dobré vůle v celé republice!