Válka s mloky/Pokračování jachty na laguně

Válka s mloky Karel Čapek
Jachta na laguně	Pokračování jachty na laguně	Andrias Scheuchzeri

Údaje o textu
Titulek:	Pokračování jachty na laguně
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Válka s mloky Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Válka s mloky. Praha : Československý spisovatel, 1981. Spisy, sv. 9.
Licence:	PD old 70

Toho večera nebylo na jachtě Gloria Pickford osobních sporů; jenom vědecké názory se hlučně rozcházely. Fred (loajálně podporovaný Abem) soudil, že to určitě museli být nějací ještěři, kdežto kapitán hádal na savce. V moři žádní ještěři nejsou, tvrdil kapitán horkokrevně; ale mladí páni z univerzity na jeho námitky nedali; ještěři jsou jaksi větší senzace. Drahoušek Li se spokojil s tím, že to byli tritóni, že byli prostě rozkošní a vůbec že to byl takový úspěch; a Li (v modře proužkovaném pyžama, které se Abeovi tak líbilo) snila se zářícíma očima o perlách a mořských bozích. Judy byla ovšem přesvědčena, že to všechno je švanda a humbuk a že si to Li s Abem vymysleli, a mrkala zuřivě na Freda, aby toho už nechal. Abe si myslel, že by se Li mohla zmínit o tom, jak on, Abe, šel bez bázně mezi ty ještěry pro její koupací plášť; proto třikrát vypravoval, jak jim Li ohromně čelila, zatímco on, Abe, odstrkoval člun do vody, a právě to začínal lícit počtvrté; ale Fred a kapitán vůbec neposlouchali, vášnivě se hádajíce o ještěry a savce. (Jako by na tom tak moc záleželo, co to bylo, myslel si Abe.) Konečně Judy zívla a řekla, že jde spat; podívala se významně na Freda, ale Fred si právě vzpomněl, že před potopou světa žili takoví staří legrační ještěři, jak se hrome jmenovali, diplosauři, bigosauři nebo tak nějak, a ti se procházeli po zadních nohách, pane; Fred to sám viděl na jednom legračním učeném obrázku, pane, v takhle tlusté knize. Ohromná kniha, pane, tu byste měl znát.

“Abe,” ozval se drahoušek Li. “Já mám báječnou myšlenku na film.”

“Jakou?”

“Něco úžasně nového. Víš, naše jachta by se třeba potopila a jenom já bych se zachránila na ten ostrov. A tam bych žila jako robinzonka.”

“Co byste si tam počala?” namítal kapitán skepticky.

“Koupala bych se a tak,” řekl drahoušek prostě. “A přitom by se do mne zamilovali ti mořští tritóni… a nosili by mně samé perly. Víš, docela podle skutečnosti. Mohl by to být třeba přírodní a vzdělávací film, nemyslíš? Něco jako Trader Horn.”

“Li má pravdu,” prohlásil najednou Fred. “Měli bychom ty ještěry zítra večer nafilmovat.”

“Totiž ty savce,” opravil kapitán.

“Totiž mne,” řekl drahoušek, “jak stojím mezi těmi mořskými tritóny.”

“Ale v koupacím plášti,” vyhrkl Abe.

“Já bych si vzala ty bílé koupačky,” řekla Li. “A musela by mně Greta udělat pořádný účes. Dnes jsem byla jednoduše hrrrozná.”

“A kdo by to filmoval?”

“Abe. Aby byl aspoň k něčemu. A Judy by musela něčím svítit, kdyby už byla tma.”

“A co Fred?”

“Fred by měl luk a věnec na hlavě, a kdyby mě ti tritóni chtěli unést, tak by je skolil, ne?”

“Děkuju uctivě,” zubil se Fred. “Ale mně bude revolver milejší. A kapitán myslím by tam měl taky být.”

Kapitán naježil bojovně kníry. “Neračte se starat. Já už udělám, čeho bude třeba.”

“A co to bude?”

“Tři lidé z posádky, pane. A dobře ozbrojení, pane.”

Drahoušek Li rozkošně užasl. “Myslíte, že to je tak nebezpečné, kapitáne?”

“Nemyslím nic, děťátko,” bručel kapitán. “Ale mám své rozkazy od Mr Jesse Loeba – aspoň pokud se týče pana Abe.”

Páni se náruživě vrhli do technických detailů podniku; Abe mrkl na drahouška, už bys měla jít spat, a takové věci. Li poslušně šla. “Víš, Abe,” řekla ve své kabině, “já myslím, že to bude úžasný film!”

“Bude, drahoušku,” souhlasil Mr Abe a chtěl ji políbit.

“Dnes ne, Abe,” bránil se drahoušek. “Musíš přece pochopit, že se musím děsně soustředit.”

Celý den nato se slečna Li intenzívně soustřeďovala; chudák komorná Greta s tím měla plné ruce práce. To byly koupele s důležitými solemi a esencemi, mytí vlasů Nurblond šamponem, masáže, pedikúra, manikúra, ondulace a česání, žehlení a zkoušení šatů, přešívání a líčení a patrně ještě mnoho jiných příprav; i Judy byla stržena tím chvatem a pomáhala drahouškovi Li. (Jsou těžké chvíle, kdy ženy dovedou být k sobě podivuhodně loajální, jako je například oblékání.) Zatímco v kabině slečny Li panoval tento horečný ruch, udělali se páni pro sebe, a rozestavujíce po stole popelníčky a sklenky s kořalkou, stanovili strategicky plán, kde bude kdo stát a co bude mít na starosti, kdyby k něčemu došlo; přitom byl kapitán několikrát těžce uražen v prestižní otázce komanda. Odpoledne dopravili na břeh laguny filmovací aparát, malý kulomet, koš s příbory a jídlem, pušky, gramofon a jiné válečné potřeby; to vše bylo výtečně maskováno palmovými listy. Ještě před západem slunce zaujali svá místa tři ozbrojení mužové z posádky a kapitán ve funkci vrchního velitele. Potom byl dovezen na břeh ohromný koš s několika drobnými potřebami slečny Lily Valley. Potom připlul Fred se slečnou Judy. Potom začalo zapadat slunce v celé tropické nádheře.

Zatím už Mr Abe ťuká podesáté na kabinu slečny Li. “Drahoušku, už je opravdu nejvyšší čas!”

“Hned, hned,” odpovídá drahouškův hlas, “prosím tě, nedělej mě nervózní! Musím se přece ustrojit, ne?”

Zatím kapitán obzírá situaci. Tamhle se na hladině zálivu třpytí rovný, dlouhý pás, který odděluje zvlněné moře od tiché tůně laguny. Jako by tam byla pod vodou nějaká hráz nebo vlnolam, myslí si kapitán; snad je to písek nebo korálový útes, ale vypadá to skoro jako umělé dílo. Divné místo. Nad pokojnou hladinou laguny se tu a tam vynořují černé hlavy a táhnou se ke břehu. Kapitán svírá rty a sahá neklidně po revolveru. Bylo by líp, myslí si, kdyby ty ženské zůstaly na lodi. Judy se počíná třást a drží se křečovitě Freda. Jak je silný, myslí si, bože, jak ho mám ráda!

Konečně odráží od jachty poslední člun. Je v něm slečna Lily Valley v bílém koupacím triku a v průsvitném dressing-gownu, v němž patrně bude vyvržena z moře jako trosečnice; dále Miss Greta a Mr Abe. “Proč tak pomalu vesluješ, Abe,” vytýká drahoušek. Mr Abe vidí ty černé hlavy postupující ke břehu a neříká nic.

“Ts-ts.”

“Ts.”

Mr Abe vytahuje člun na písek a pomáhá drahouškovi Li a slečně Gretě ven. “Běžte honem k aparátu,” šeptá umělkyně. “A až ti řeknu ‚teď‘, začni točit.”

“Vždyť už nebude vidět,” namítá Abe.

“Tak musí Judy svítit. Greto!”

Zatímco Mr Abe Loeb zaujal své místo u aparátu, klade se umělkyně na písek jako umírající labuť a slečna Greta upravuje záhyby jejího dressing-gownu. “Ať mně je vidět kus nohy,” šeptá trosečnice. “Už je to? Tak pryč! Abe, teď!”

Abe počal točit klikou. “Judy, světlo!” Ale žádné světlo se nerozsvítilo. Z moře se vynořují komíhavé stíny a blíží se k Li. Greta si zacpává rukou ústa, aby nekřičela.

“Li,” volá Mr Abe. “Li, utec!”

“Najf!” “Ts-ts-ts.” “Li.” “Li.” “A-be!”

Někdo odjišťuje revolver. “K čertu, nestřílet,” syčí kapitán.

“Li,” volá Abe a přestává točit. “Judy, světlo!”

Li pomalu, vláčně vstává a zvedá ruce k nebi. Lehýnký dressing-gown klouže s jejích ramen. Nyní tam stojí bělostná Lily, vzpínající ruce půvabně nad hlavou, jako činívají trosečníci, když procitají ze mdlob.

Mr Abe počal zuřivě točit klikou. “Sakra, Judy, tak sviť!”

“Ts-ts-ts!”

“Najf.”

“Najf.”

“A-be!”

Černé stíny se kolébají a krouží kolem bílé Li. Počkat, počkat, tohle už není hra. Li už nevzpíná ruce nad hlavou, nýbrž odstrkuje něco od sebe a piští: “Abe, Abe, ono to na mne sáhlo!” V tu chvíli se rozžalo oslňující světlo, Abe honem točí klikou, Fred a kapitán běží s revolvery k Li, která sedí na bobku a zajíká se hrůzou. Zároveň je v prudkém světle vidět desítky a sta těch dlouhých, tmavých stínů, jak úprkem klouzají do moře. Zároveň dva plavci vrhají síť na jeden prchající stín. Zároveň Greta omdlévá, padajíc jako pytel. Zároveň třeskly dva nebo tři výstřely, v moři to rozvířeně šplouná, dva plavci se sítí leží na něčem, co se pod nimi svíjí a zmítá, a světlo v rukou slečny Judy zhaslo.

Kapitán rozsvítil kapesní baterku. “Děťátko, nestalo se vám nic?”

“Ono mně to sáhlo na nohu,” kvílel drahoušek. “Frede, to bylo děsné!”

Nyní se dostavil i Mr Abe se svou baterkou. “Ohromně to šlo, Li,” hlaholil, “ale Judy měla dřív posvítit!”

“Ono to nechtělo svítit,” vyjekla Judy. “Že to nechtělo svítit, Frede?”

“Ona se Judy bála,” omlouval ji Fred. “Na mou čest, ona to neudělala naschvál, viď, Judy?”

Judy se urazila; ale zatím se přiblížili ti dva plavci, vlekouce v síti něco, co sebou házelo jako velká ryba. “Tak tady to je, kapitáne. A živé.”

“Potvora, stříkalo to ze sebe nějakou jedovatinu. Já mám plné ruce puchýřů, pane. A pálí to jako peklo.”

“Na mne to taky sáhlo,” kňourala slečna Li. “Posviť, Abe! Podívej se, nemám tady puchýř?”

“Ne, nemáš tam nic, drahoušku,” ujišťoval Abe; málem by políbil to místo nad kolenem, jež si drahoušek starostlivě mnul. “To ti bylo studené, brr,” stěžoval si drahoušek Li.

“Ztratila jste perlu, ma’am,” řekl jeden plavec a podával Li kuličku, kterou zvedl z písku.

“Ježíši, Abe,” vykřikla slečna Li, “oni mně zase přinesli perly! Děti, pojďte hledat perly! Tady budou spousty perel, co mně ti chudáčkové donesli! Že jsou rozkošní, Frede? Tady je taky perla!”

“A tady!”

Tři baterky obrátily svá světelná kola k zemi.

“Já jsem našel jednu ohromnou!”

“Ta patří mně,” vyhrkl drahoušek Li.

“Frede,” ozvala se mrazivě slečna Judy.

“Hned,” řekl pan Fred lezoucí v písku po kolenou.

“Frede, já se chci vrátit na loď!”

“Někdo tě tam doveze,” poradil Fred zaměstnaně. “Safra, tohle je ale švanda!”

Tři páni a slečna Li se pohybovali dál v písku jako veliké svatojánské mušky.

“Tady jsou tři perly,” hlásil kapitán.

“Ukažte, ukažte,” kvičela Li nadšeně a běžela po kolenou za kapitánem. V tu chvíli zazářilo magnéziové světlo a zarachotila klika filmového aparátu. “Tak, teď jste tam,” prohlásila mstivě Judy. “To bude ohromný snímek pro noviny. Americká Společnost Hledá Perly. Mořští Ještěři Házejí Perlami po Lidech.”

Fred si sedl. “Hergot, Judy má pravdu. Děti, to musíme dát do novin!”

Li si sedla. “Judy je drahoušek. Judy, vem nás ještě jednou, ale odpředu!”

“To bys mnoho ztratila, miláčku,” mínila Judy.

“Děti,” řekl Mr Abe, “měli bychom raději hledat. Dělá se příliv.”

Ve tmě na kraji moře se pohnul černý komíhavý stín. Li zavřískla: “Tam – tam –”

Tři baterky vrhly kruh světla v tu stranu. Byla to jenom Greta na kolenou, hledající potmě perly.

Li měla na klíně kapitánovu čepici s jedenadvaceti perlami. Abe naléval a Judy hrála na gramofon. Byla nesmírná hvězdná noc za věčného šumění moře.

“Tak jaký tomu dáme titul,” povykoval Fred. “Dcera průmyslníka z Milwaukee filmuje fosilní plazy.”

“Předpotopní ještěři holdují kráse a mládí,” navrhoval Abe poeticky.

“Jachta Gloria Pickford objevuje neznámé tvory,” radil kapitán. “Nebo Záhada ostrova Tahuara.”

“To by byl jenom podtitul,” řekl Fred. “Titul musí říkat něco víc.”

“Třeba: Baseball Fred bojuje s nestvůrami,” ozvala se Judy. “Fred byl báječný, když se na ně hnal. Jen aby to na tom filmu dobře vyšlo!”

Kapitán odkašlal. “Já jsem totiž vyběhl dřív, slečno Judy; ale nemluvme o tom. Já myslím, že by titul měl znít vědecky, pane. Střízlivě a… zkrátka vědecky. Před-lu-viální fauna na pacifickém ostrově.”

“Předliduviální,” opravoval Fred. “Ne, předviduální. Safra, jak je to. Antiluviální. Anteduviální. Ne, to nejde. Musíme tomu dát nějaký jednodušší titul, aby to mohl každý vyslovit. Judy je pašák.”

“Antediluviální,” řekla Judy.

Fred kroutil hlavou. “Příliš dlouhé, Judy. Delší než ty potvory i s ocasem. Titul má být krátký. Ale Judy je ohromná, co? Řekněte, kapitáne, že je skvělá?”

“Je,” souhlasil kapitán. “Znamenité děvče.”

“Správný chlapec, kapitáne,” řekl uznale mladý obr. “Děti, kapitán je pašák. Ale předluviální fauna je blbost. To není žádný titul pro noviny. To spíš Milenci na Ostrově perel nebo tak něco.”

“Tritóni zasypávají perlami bílou Lily,” křičel Abe. “Hold říše Poseidónovy! Nová Afrodité!”

“Blbost,” protestoval Fred pobouřeně. “Žádní tritóni nikdy nebyli. To je vědecky dokázáno, chlapče. A nebyla žádná Afrodité, viď, že nebyla, Judy? Srážka lidí s praještěry! Statečný kapitán útočí na předpotopní netvory! Člověče, to musí mít břink, ten titul!”

“Zvláštní vydání,” provolával Abe. “Filmová umělkyně přepadena mořskými nestvůrami! Sex-appeal moderní ženy vítězí nad pravěkými ještěry! Fosilní plazi dávají přednost blondýnkám!”

“Abe,” ozval se drahoušek Li. “Já ti mám myšlenku –”

“Jakou?”

“Na film. To by byla báječná věc, Abe. Představ si, že bych se koupala na břehu moře –”

“Tohle triko ti děsně sluší, Li,” vyhrkl Abe honem.

“Že? A ti tritóni by se do mne zamilovali a unesli by mě na dno moře. A já bych byla jejich královna.”

“Na dně mořském?”

“Ano, pod vodou. V jejich tajemné říši, víš? Oni tam přece mají města a všechno.”

“Drahoušku, vždyť by ses tam musela utopit!”

“Neboj se, já umím plavat,” řekl drahoušek Li bezstarostně. “Jenom jednou denně bych vyplula na břeh nadýchat se vzduchu.” Li předvedla dechové cvičení spojené s dmutím ňader a plavnými pohyby paží. “Asi tak, víš? A na břehu by se do mne zamiloval… třeba mladý rybář. A já do něho. Děsně,” vzdychl drahoušek. “Víš, on by byl takový krásný a silný. A ti tritóni by ho chtěli utopit, ale já bych ho zachránila a šla bych s ním do jeho chatrče. A ti tritóni by nás tam obléhali – no, a pak byste nás třeba přišli zachránit vy.”

“Li,” řekl Fred vážně, “to je tak pitomé, že by se to namouduši mohlo natočit. Budu se divit, když z toho starý Jesse neudělá velkofilm.”

Fred měl pravdu; byl z toho svým časem velkofilm produkce Jesse Loeb Pictures se slečnou Lily Valley v hlavní úloze; dále v něm bylo zaměstnáno šest set nereidek, jeden Neptun a dvanáct tisíc statistů převlečených za různé předpotopní ještěry. Ale než k tomu došlo, uteklo mnoho vody a stalo se mnoho událostí, zejména:

1. Zajaté zvíře, chované ve vaně v koupelně drahouška Li, se těšilo po dva dny živému zájmu celé společnosti; třetího dne se přestalo hýbat a slečna Li tvrdila, že se chudáčkovi stýská; čtvrtého dne počalo páchnout a muselo být vyhozeno v pokročilém stavu rozkladu.

2. Ze snímků natočených u laguny byly k potřebě jenom dva. Na jednom drahoušek Li přisedá hrůzou do dřepu, máchaje zoufale rukama proti vztyčeným zvířatům. Všichni tvrdili, že je to báječný snímek. Na druhém bylo vidět tři muže a jednu dívku, klečící a sehnuté nosem až k zemi; všichni byli odzadu a vypadali, jako by se něčemu klaněli. Tento snímek byl potlačen.

3. Co se týče navržených titulů pro noviny, bylo užito téměř všech (ba i té antediluviální fauny) ve stech a stech amerických a vůbec světových žurnálech, týdenících a magazínech; k tomu bylo připojeno vylíčení celé události s mnoha podrobnostmi a snímky, jako byla fotografie drahouška Li mezi ještěry, fotografie samotného ještěra ve vaně, fotografie samotné Li v koupacích šatech, fotografie slečny Judy, Mr Abe Loeba, Baseball Freda, kapitána jachty, samotné jachty Gloria Pickford, samotného ostrova Taraiva a samotných perel, rozložených na černém sametu. Tím byla kariéra drahouška Li zajištěna; dokonce odmítla vystupovat ve varieté a prohlásila zpravodajům novin, že se hodlá věnovat jenom Umění.

4. Vyskytli se ovšem lidé, kteří pod záminkou odborného vzdělání tvrdili, že – pokud lze soudit podle snímků – nejde o žádné pravěké ještěry, nýbrž o nějaký druh mloků. Ještě odbornější lidé pak tvrdili, že tento druh mloků není vědecky znám, a proto vůbec neexistuje. Byla o tom v tisku dlouhá debata, kterou ukončil profesor J. W. Hopkins (Yale Un.) prohlášením, že prozkoumal předložené snímky a že je považuje za podvrh (hoax) nebo trikfilm; že zobrazená zvířata připomínají poněkud velemloka krytožábrého (Cryptobranchus japonicus, Sieboldia maxima, Tritomegas Sieboldii nebo Megalobatrachus Sieboldii), ale nepřesně, neuměle a přímo diletantsky napodobeného. Tím byla věc na delší dobu vědecky vyřízena.

5. Konečně v přiměřené době se Mr Abe Loeb oženil se slečnou Judy. Jeho nejlepší přítel Baseball Fred byl mu svědkem na svatbě konané s velikou slávou za účasti mnoha vynikajících osobností z kruhů politických, uměleckých a jiných.